Udělení milosti se zamítá

Film zhliadnutý ako bonusové dvd ku filmu "Sametoví vrazi". Málokedy sa mi stane, aby nejaký bonusový materiál tromfol hlavné dvd. V tomto prípade sa to Svobodovi s týmto drsným krimi thrillerom z obdobia 50. až 70. rokov rozhodne podarilo. Ani sa človeku veriť nechce, že sa jedná o tv film "made in ostravské štúdiá". (27.10.2009)

Na televízne pomery veľmi, naozaj veľmi kvalitne spracovaný film, čo prekvapuje najmä preto, že ide o tuzemský snímok. Príbeh je naozaj drsný, dráma s nádychom temnej a civilnej kriminálky, v ktorej som po technickej stránke (kamera, strih, nasnímanie, filtre) len málokedy našiel chybičku a niekedy som mal skutočne pocit, že sledujem (a nepreháňam) nejaký americký nezávislý snímok. S príbehom sa teda tvorcovia nemaznali, dej nechali a hodili nám ho ako psom, surový a tvrdý, bez akéhokoľvek zmäkčenia, či prikrášľovacích úprav a to sa mi veľmi páčilo. Navyše aj herecky zvládnuté takmer na prvotriednej úrovni, nesedeli mi len niektoré vedľajšie roličky. 80%. (03.03.2009)

České drama inspirované skutečnými událostmi odehrávající se v 50. a 60. letech popisující nelehký osud mladého chlapce Jana Steinera (v dospělosti J. Dolanský) vyrůstající v německé rodině v poválečné době. Nedobrovolně se dostává na okraj společnosti a opakovanými útěky z výchovných zařízení a občasnými krádežemi také za hranici zákona. Příběh je vyprávěn z pohledu jeho přítele s pohybovým hendikepem z dětství zvaného Pajda, kterého v dospělém věku ztvárnil M. Hádek, a to zcela bez příkras a sarkasticky. Zatčení a zkrocení mladého Steinera považoval za svůj hlavní služební úkol místní velitel veřejné bezpečnosti Charvát v podání P. Motlocha. Za velký nedostatek dramatu J. Svobody považuji nejasné a matoucí časové ukotvení příběhu, neboť vezmeme-li v úvahu, že snímek začíná v poválečných letech, kdy se do opuštěných budov po vyhnaných Němcích začali stěhovat noví českoslovenští obyvatelé, tak dle logiky a stáří hlavního hrdiny by se měl příběh odehrávat nejpozději na začátku 60. let. Tomu absolutně neodpovídá zobrazený vozový park, kde se nesmyslně objevují staré vozy z 50. let, novější vozidla včetně legendární Tatry 603 a vedle nich sovětské žigulíky a jiná zahraniční vozidla, které v té době nemohla existovat. Také postava mladé sestřičky Magdy v podání L. Vlasákové, která z neznámých důvodů nalezla ve Steinerovi zalíbení, mi do příběhu příliš nezapadala a v závěru se ztratila úplně. Životní podmínky v nápravných sociálních zařízeních pro mladistvé bývají v podobných filmech často zobrazovány jako velmi beznadějné a chmurné a v tomto snímku tomu nebylo jinak, neboť utrpení mladého chovance dosáhlo vrcholu, když se odhalily sklony hlavního vychovatele v ústavu k homosexuální pedofilii. Ve vedlejších rolích se objevila Y. Kornová jako Steinerova matka, která po nezměrném utrpení dobrovolně opustila tento svět, dále I. Bareš coby Pajdův otec alkoholik a Steinerovi známí zloděj K. Zima a kuplíř a násilník J. Nosek. Po první polovině filmu, kterou hodnotím jako povedenější, následovala méně přesvědčivá druhá část, v níž se děj zabýval především Steinerovými úniky, zatýkáním, přestřelkami a po definitivním dopadení následovala poprava odsouzeného v jeho pouhých 22 letech. Za filmy jako Hotel pro cizince či Jen o rodinných záležitostech, které se věnují komunistickému bezpráví v 50. letech, tento snímek značně zaostává, ačkoli zde se o zvůli režimu nejednalo, neboť Steiner byl skutečně zločinec a recidivista, byť byl svým pobytem v různých nápravných zařízeních od dětství k tomuto způsobu života v podstatě vychován. V dramatu můžeme zaslechnout melodie od známého zpěváka a hudebníka D. Landy. Ačkoli závěr filmu byl dostatečně dramatický a emotivní, přesto po zhlédnutí Svobodova psychologického snímku přetrvával rozpačitý pocit, který mi nedovolil, abych toto dílo hodnotil jinak než průměrně. (16.08.2019)

Podle hodnocení jeden z nej filmů české současné kinematografie a já jsem se o něm dozvěděl teprve před několika málo dny. No ostuda. Ale ke snímku jako takovému. Dlouho jsem nemohl přijít na chuť vyprávěčským sekvencím. Spíše mě rušily, než cokoliv jiného. Děj mě bavil a chápal jsem ho, ale ono vypravěčství, to mě vždy vykolejilo a nechalo zapřemýšlet. Do toho hudba, která se pořád točí dokola, jedna píseň, jedna sloka. Do toho myšlenky jako že všichni lidi jsou svině....skoro dvě hodiny jsem smutně fandil muži, který to neměl v životě lehké. A nakonec ukápla i slza. Tady se opravdu neusmějete. Tady není nic příjemného. Tady se hraje pěkně od začátku až do konce natvrdo. Pěkně natvrdo. Jana Dolanského mám rád. Šplhl si u mě už Perníkovou věží. A opravdu až dodnes jsem nevěděl, že Udělení milosti se zamítá vzniklo ve stejné době. Hudba: **; Režie: ****; Scénář: ****; Životní příběh: *****; Herci: **** (27.07.2015)

Hm, proč bylo tohle děláno jen pro televizi, to mi hlava nebere. Nemám sice moc rád kecání do děje, ale nedá se nic dělat. Tady to není tak hrozné. Herci jsou skvělí, kamera perfekt. Doprovází to hezká hudba pana Landy. Bohužel se skoro stále opakuje jen ten jeden motiv. Závěr byl udělán moc rychlými nůžkami, takže vypadá neuvěřitelně a to je dost škoda. Přes tyto drobné chybičky jde o kvalitní a nadprůměrnou podívanou. (03.03.2016)