Strašáci

Od pozvolného a lehce nudného (avšak nutného) začátku, kdy Dustin coby neschopný intelektuál přehlíží řadu věcí v zájmu klidu ač by je měl řešit, se film pozvolna rozjíždí k neskutečně brutálnímu závěru. Prakticky již od znásilnění Dustinovy manželky se film láme z psychologického dramatu v drsný thriller, kde jde o život. Při obraně farmy Dustin sáhne kamsi dovnitř, kde každý máme ukryté dávné zvíře a prapůvodní pudy. Z intelektuála se rázem přerodí v chladně a rozhodně myslícího obránce domu. Postaví se s naprostou rozvahou silné přesile rozběsněných vesničanů. Zkrátka mazec, nutno vidět. Dodnes si vybavuji tichého Dustina jak stojí v patře u okna a pozoruje jako šelma v noční mlze kolem domu jezdícího krysaře na kole, jak neustále houká klaksonem a přiblble se směje... (27.07.2011)

Tak nak nechapu, co na tom kazdej vidi, pac tohle byl desnej opruz. Film se prakticky odehrava jen na dvou mistech, v hospode nebo v Hoffmanovo dome a nejdriv se hodinu absolutne nic nedeje a film pekelne nudi. A cely to pusobi jako ten druh filmu, kdy se nekdo nekam pristehuje a ostatni jsou divny, tady je divnej prakticky kazdej. Po hodine filmu se konecne stanou dve zajimavejsi sceny s kockou a nevernou manzelkou (s kterou si ve flashbackach vystaci na dalsich 20 minut), ale vzapeti se opet rozjede naprosta nuda. Jak kdyby clovek sledoval, jak si zijou jedni manzele a Peckinpah zapomnel vypravet nakej pribeh. No a pak to uz nastesti prijde, vesnicani se chtej dostat do baraku. Coz uz je docela dobry a nektery sceny jsou pekne drsny, na druhou stranu, zadna gradace napeti se nekona a diky totalne zkurveny kamere z toho clovek ani moc nema. Navic to cely pusobi, jako, ze se to deje jen tak stranou a do predchoziho vypraveni to vubec nezapada. K tomu si prictete prakticky nulovou hudbu a Hoffmana, kterej sice hraje dobre, ale vubec mi sem nesed, jednak jeho promena v chlapka braniciho dum neni moc verohodna a navic vypada jak v Absolventovy. Proste blba nuda bez poradnyho pribehu. (11.05.2007)

Podle mě se tvůrci pitvořili s celým filmem hlavně kvůli strhujícímu dobývání domu, což se odehrálo až v závěrečné fázi filmu a tady Dustin Hoffman při chránění své ženy před opilými vesničany ukázal, že má srdce opravdového herce. Zkrátka jim to jejich posmívání a podrazy celkem slušně zúčtoval. Scény byly někdy až tak nečekané a drsné až mi běhal mráz po zádech. Režisér a střih se úspěšně postarali o to, aby pro nás sledování bylo skutečně napínavé. Ovšem musím se také vrátit k části filmu předtím, která byla z mého pohledu hodně slabá. Ze začátku jsem se totiž hodně nudil, protože scény nebyly ničím zajímavé. Sečteno a podtrženo to dává ****. (05.07.2007)

Peckinpahova filmová studie temných stránek duše. Tenhle režisér je jako člověk ve své podstatě asi velmi skeptická a pochmurná bytost. Jeho analýza násilí a násilné podstaty je ponurá a zraňuje. Peckinpah téměř vždy exponuje příběh ve výlučně mužském světě, patriarchální podstatu má i rámec Strašáků. Příběh je od počátku postaven na dualitě - americký cizinec, nepraktický matematik s principy a ideály ukotvenými v akademickém světě, v němž je formována jeho apoteóza humanismu a proti němu rurální svět anglických venkovanů se silně tradicionalistickým ukotvením, svět patriarchální nadřazenosti a primitivního zákona síly, k jehož prosazení nejlépe slouží láhev tvrdého alkoholu. Tyto světy jsou od začátku v přímé opozici a to, co je na počátku skryto, postupně vyplouvá na povrch. Jako styčná plocha těchto dvou světů funguje mladá matematikova manželka, jejíž silný sexuální pud a jeho úplné neuspokojení v manželském životě a celková nudu a stereotyp vztahu vede k frivolnímu a koketnímu jednání směrem k místním plebejcům. Dlouho se zdá, že tyto dva světy spolu nebudou korelovat a že vlastně spolu nemají nic společného. Jaké je však divákovo překvapení, když v přímé konfrontaci násilí světa prvého spouští rozbušku hluboko skrytou v lidském podvědomí, o jejíž existenci dosud ani sám nositel neměl nejmenšího tušení. Peckinpah vlastně neanalyzuje násilí zjevně motivované, ale to, o kterém člověk sám v sobě vlastně ani neví a pranic netuší o jeho existenci. Volně tak předjímá o mnoho let později realizované pokusy amerických sociologů, kteří na náhodně vybraném vzorku dobrovolníků, jimž nahodile rozdali role vězňů a jejich věznitelů, demonstrovali fakt, že malého fašistu si nese hluboko ve svém podvědomí každý z nás... (09.12.2007)

Temná stránka Sama Peckinpaha je brutálně precizní a do diváka zasažena ostrým skalpem. Prvky stylizace střihu jsou působivé. Psychologicky rovnoměrné v náhlé výbuchy násilí a ženské sexuality. Morbidní znásilnění, kdy při styku nastává vzrušení a hrdinka si to začíná nesmírně užívat je v pohledu diváka sexuálně chtivá a drasticky zvrácená jako Noéova brutální scéna v podchodu. STRAW DOGS je empirický, frigidní a myšlenkově vytvořený drama a matkou thrillerů. (02.12.2012)