Království

Absolutně netradiční seriál, který v úvodu může dost lidí odradit. A to díky především té netradičnosti. Divák se tedy nesmí nechat obalamutit a musí se tomu poddat. Poddat se naprosto odlišnému pojetí filmu z duše mistra Larse von Triera. Pokud divák překoná počáteční rozpaky a nechá se vtáhnout do víru děje tohoto díla, čeká jej zážitek okořeněný netušenými esencemi. Žlutý filtr a kamera, která zabírá tváře z nevšední blízkosti a z nevšedních úhlů a pozic. Nemocniční život, který nemá absolutně nic společného s jinými seriály z nemocničního prostředí. Dialogy, které vás dostanou. Ať už dánštinou, kterou jsem v posledních letech začal spolu s ostatními severskými jazyky mít velice rád. Tak také herectvím, které ač působí velice civilně, je vlastně naprosto mistrné. Herci hrají své role jen tak, jako by vlastně ani nehráli. Jakoby prostě žili životy svých postav a střihač to pak jen sestříhal. V tomto seriálu jde o jednu unikátní, ale zásadní věc. Žádná postava zde není záporná a žádná ani příliš kladná (tak, jak to můžeme vidět v milionech laciných seriálů) - prostě je to jako v normálním životě. A přesto, a právě proto, si divák oblíbí ty postavy skoro všechny. Já osobně teda doktora Krogshøje a samozřejmě doktora Helmera. Bez toho šovinisty by seriál nebyl tím, čím je. V dobrém i ve zlém. (01.03.2012)

Úvodem bych chtěl odkázat na svůj komentář ke "Království" (1994) a k tomuto pokračování dodávám: Protože jsem prvním čtyřem dílům dal jen čtyři hvězdy, zde je to za plný počet. A to hlavně z toho důvodu, že seriál si nejen uchoval svůj vysoký standart, ve svém ději a příběhu nás ještě víc zařezává do sedaček a zalévá nás pocitem lítosti, že další pokračování už není. A velice se tomu divím, protože hlavní příběh (jako i příběhy podružné) není ukončen tak, jak bych si to podle pravidel seriálu představoval. Jenže narozdíl od Davida Lynche a jeho "Městečka Twin Peaks", já v tomto u Larse von Triera cítím mistrovství. U Davida Lynche jsem měl pocit spíš nedostatku nápadu a smyslu pro citlivé uzavření. Samozřejmě, že je mi líto, že se se svým oblíbeným personálem už nesetkám, ale v mém srdci budou žít všichni zúčastnění navždy. Dokonce jsem si velmi oblíbil pasáže s pomývači nádobí, které představují mentálně zaostalí dívka s chlapcem. Jejich rozhovory byly víceméně o ničem, ale měly ten závoj mystiky a tajemství. Navíc v jejich podání se mi dánština líbila ještě víc. Víc sekali konce slov a byli i tvrdší. Za jednu z nejlepších scén považuji tu, ve které honil v archivu Krogshøj Helmera jedoucího na vozíčku. Ale vůbec všechny scény s Helmerem byly úžasné. Aby si jej divák ještě víc vychutnal, je originální zvuk nutností. Neboť "danishe jevlare" zní v jeho podání fenomenálněji než "dánská pakáž" jakéhokoliv dabéra. V seriálu bylo velice sympatické, že se vždy na konci epizody při závěrečných titulcích objevil Lars von Trier a zpětně uplynulý díl okomentoval. Jeho "v dobrém i ve zlém" bylo naprosto úchvatné. A já mu nejen za to z celého srdce nesmírně děkuji. (01.03.2012)