Vargtimmen
Hour of the Wolf
Hodina vlka
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleHrají:
Max von Sydow, Liv Ullmann, Gertrud Fridh, Georg Rydeberg, Erland Josephson, Naima Wifstrand, Ulf Johanson, Gudrun Brost, Bertil Anderberg, Ingrid Thulin (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V prvním filmu ostrovní trilogie (Hodina vlků, Hanba, Náruživost), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (137)
Motto: "Kouzelná flétna je překrásné dílo. Tamino je společníky zanechán ve tmě na nádvoří před chrámem. Mladý muž v hlubokém zoufalství křičí: Ó, ty věčná noci, kdy tvé chvíle zajdou? Kdy paprsky světla moje oči najdou? Na smrt nemocný Mozart znal sílu těchto slov. A sbor s orchestrem odpovídá: Brzy, brzy, mladíku... Nebo nikdy!" V Hodině vlků můžeš spatřit několik tendencí - ať už navázání na úspěšnou Personu, jíž se značně podobá, či plné propuknutí bergmanovské deprese. Hodina vlků je ostatně jakýmisi Anti-Lesními jahodami, vždyť žádná z Bergmanových postav se nikdy nijak nejmenovala bezdůvodně. Zatímco profesor Borg ve filmu z padesátých let vykonává tváří v tvář svým smrtelným snům (ten první ostatně v "hodině vlků") aspoň nějaký smysluplný čin a má účast na zrodu nového života, umělec Borg z Hodiny vlků před jeho zrodem raději uteče. O zabití kluka-hada ani nemluvě. Veronica Voglerová nese zase stejné příjmení jako umělecké postavy ve Tváři a Personě. Jenomže zatímco ve Tváři ještě Bergman věřil, že nevysvětelnem může kejklíř porazit Vergéruse (rozum), v Hodině vlků taková postava schází. Místo toho je tu ďábelský knihovník, který je svým způsobem také umělcem (Ptačí muž - Vogelman). Malířova imaginace není nakonec takovou, která by povznášela nad smrtelnou tvář světa, ale naopak ona zabíjí. A právě její ztotožnění s duševní chorobou ukazuje Hodinu vlků jako velké Bergmanovo postesknutí nad "malým významem umění v dnešním světě". I samotný oběd na zámku představuje propuknutý pesimismus v plné nahotě. Jestliže v předchozích filmech bylo zpodobnění oběda vždy "hudbou v temntotách" a skutečnou "večeří Páně" (viz pojídání u maringotky v Sedmé pečeti či stolování u moře v Lesních jahodách), zde je dalším děsivým snem s velice autobiografickými prvky. Kdo ale takový "oběd" nikdy nezažil? A kdo se nebál ve tmě? "Zrcadlo bylo rozbito. Co se však odráží v jeho střepech?" Asociace: Persona, Hanba, Lesní jahody ()
Keď som tento film videla dávnejšie prvýkrát, veľmi sa mi nepáčil. Dala som mu však druhú šancu, bolo to lepšie no až taká výrazná zmena sa nekonala. Boli síce momenty, ktoré zapôsobili, napríklad scénka pri chytaní rýb (tá vo mne vyvolala hrozne nepríjemný pocit) a aj minúta ticha bola nervydrásajúca, dokonca aj ten samotný nápad Alma, ktorá miluje natoľko až začne vnímať ako manžel..a teda aj keď ako celok tento Bergman išiel trochu mimo mňa, nemožno mu uprieť že určitým spôsobom pôsobivý bol a dojmy zanechal. Liv Ullmann je stále krásna prekrásna a hodina vlkov (ako čas tesne pred svitaním - najťažšia hodina v ľudskej existencii, v ktorej umiera väčšina ľudí a rodí sa väčšina detí a ktoráv spánku prináša zlé sny a v bdení strach) mi príde ako veľmi zaujímavá desivosť. ()
Další excelentní výkon Maxe von Sydowa, v režii jednoho z nejlepších režisérů evropské kinematografie (ne-li nejlepšího). Liv Ullmanová zde dle mého podala nejlepší výkon ve své kariéře 80% ()
Moje první setkání s Bergmanem a hned tohle. Bylo to děsivé, naléhavé, zneklidňující a...šílené. Chtěla bych dodat ještě něco, ale tak nějak už nevim co. Prostě ztělesněná ponurost. ()
LFŠ 2018, Film 30: Tohle je jeden z těch filmů, o kterém znuděně diskutují věční studenti filozofických fakult v oblíbené čajovně, ve všední den ve 2 ráno. Milion alegorií, odkazů a uměleckých zkratek, ale film to je funkční asi jako stoperská dvojice Sparty. Liv Ullmanová celý film čučí, jako kdyby jí spadly hračky do kanálu, a Max von Sydow je kamenný jak Lotova žena. Kromě toho tam jsou nějaké přízraky, nebo snad jsou všichni přízraky, nebo je přízrak divák, vyberte si. Film prý využívá spoustu zcizovacích zkratek. Nevím. Pokud se za zcizovací zkratku počítá náhlé vypnutí promítání a opakované zahájení, světlo mobilů znuděných diváků a hlasitý rozhovor uvaděčů za dveřmi, tak bravo. Upřímně řečeno, ne že by mi to vadilo, nebýt těchhle vyrušení, usnul bych tak v 15. Minutě. ()
Insomnické fobie, iluze a rozpad vědomí, poeticky podaná vize viny a stínů v takřka malebných obrazech. Stojí za pozornost. ()
Vysoko náročná traumatická Bergmanovka, ktorá má kvality kinoklubu na 100% Hororu chtivých divákov by som po formálnej stránke radšej odradzoval. I keď film má prvky tohto žánru, predsa ide mimo B kategóriu a potrebuje viac času na zamyslenie! Len pre skalných cinefilov! ()
Můžeme tak splynout s milovanou osobou, že vidíme její démony, a ztrácíme tak paradoxně možnost jí pomoci ? Anebo je za vším neštěstím třeba hledat žárlivost a nemístnou zvědavost, která – v podobě přízračné stařeny – ponoukne ženu k tomu, aby četla manželovy deníky? Běsy, které týrají Johana a nedopřávají mu spánku, jsou z tohoto světa. Prostupujícím tématem filmu jsou právě agresivní vpády do soukromí, ať již se objevují v podobě dotěrnosti, netaktnosti, dotekovosti starých žen, zraňujících vtipů či odkrývaných tajemství; vše vrcholí ve skvělé přeludové intimní scéně . Jak se asi musí cítit citlivý známý umělec, který je pro své okolí spíše zajímavým exponátem a pohybuje se v prostředí plném přetvářky (mrazivý příměr ženy, která si sundá klobouk a odkryje nikoliv svou tvář, nýbrž svoji masku)? ()
Ona normální, on magoří - na začátku filmu celkem jasně dáno. Jenomže časem se hranice posouvají, linie rozpíjejí a v poslední třetině už netušíte, na čem vlastně jste a kdo vás tahá za nohu. Lze vidět opakovaně, vždycky najdete temný zákoutí, který ještě nebudete mít dokonale prozkoumáno... ()
no...asi jsem to nepochopil, pointa mi přišla zajímavá, ale celkově je to dost nudné ()
Bast a Divočák popsali situaci naprosto přesně. Je to stejné, jako rozplývání se kritiků nad obryzy Picassovými z jeho pozdějších období. Nikdo jim nerozumí, přesto se nad nimi rozplývají. Při návštěvě Goghovy galerie v Nizozemsku jsem stál jako solný sloup před dílem kohosi, koho jsem neznal. 2x2 metry velká deska polepená po celé ploše bílou buničitou vatou ve vrstvě cca 10 cm. Nebudete věřit, ale kolem obrazu bylo do zdi vsazeno několik masívních držáků ze železa a na něm připevněno neprůstřelné sklo o tloušťce cca 5cm. No považte-je to normální? A stejné je to s filmy. Kdejaká nepředstavitelná nuda, Hodinou vlků počínaje, přes Stalkera a Vesmírnou odyseou 2001 konče, je do nebes vyzdvihována. Ještě stále nechápu, proč. Snad jméno autora dělá divy? Kdyby Hodinu vlků natočil Franta z Nemanic, jistojistě by se topila v jednohvězdičkových hodnoceních. ()
Tak teď opravdu nevím... Přiznávám, že ač celkově Bergmanovy filmy jsou těžké na pochopení, tenhle jsem obzvlášť nepochopila... Ono balancování na hraně skutečnosti a představ, přeludů, na mě bylo skutečně příliš... Nicméně herecké výkony i zde výborných Maxe von Sydow a Liv Ullmann jsou, jak jinak, dokonalé! Přesto zatím dávám jen 3 hvězdičky, uznávám, že asi hlavně kvůli svému nepochopení. Nicméně nechávám si otevřenou cestičku pro případné zvýšení na 4 - po dalším shlédnutí:-) // Skutečně se dva lidé, kteří se navzájem milují, časem podobají jeden druhému?:-) ()
Dobrý deň, volám Ingmar Berman, vítajte v mojej ordinácií, prosím vás ľahnite do na pohovku, lehátko .. zatvorte oči zhĺboka sa nadýchnite. Na dnes vám sme si pripravili a naservírovali terapiu menom Hodina vlka. Od dnešnej terapie môžete očakávať majstrovskú réžiu, rukopis, vysokú školu psychológie vcutnutej do jednotlivých postáv, herecké kulty ako Max von Sydow, Liv Ullmann alebo Erland Josephson, môžete čakať výbornú prácu s kamerou, hudba ktorá vám natrhne ušne bubienky. Už len z traileru mi behal mráz po chrbte! A to už je čo napísať! Tak aká bola veľa hodina vlka? „Masky, skrývajúce sa pod tvárou “ Úžas na to pozerať. /100 %/ ()
Poslušne priznávam, že som nepochopila. Poslušne dodávam, že je to hlavne moja chyba. To ale nič nemení na fakte, že som si tých 80 minút odtrpela asi viac ako šialený Sydowov maliar. ()
Hodně sugestivní, minimalistické, psychlogické, komorní, občas dokumentární a ke konci surrealistické drama o jednom malíři který žije se svou ženou v dokonalé izolaci na ostrově. Moje první seznámení s Bergmanem a jeho vytříbeným citem pro subjektivní vyjádření pocitů a totální rozbor lidské psychiky v určitém vytížení. Hodně silný zážitek který ale není pro všechny... ()
Co je horší? Trpět nebo být svědkem krize blízkého člověka? A vedle toho spousta nádherných surrealistických vizí. ()
Divný film. Na mě příliš depresívní a asi poněkud složitý. Možná, že to někdy shlédnu znovu a třeba objevím netušenou krásu. Zatím jen rozpačitý dojem. ()
Slabší Bergman přesto nadprůměrné. ()
Bergman nesklamal a natočil "horor" pre natočneho divaka.Hrôza sa časo zväčšuje a to Bergman nepotreboval ani hektolitre krvi a ani zombiekov.Film v tom čo zobrazuje dokaže divaka dokonale zneistit.Samozrejme film je znače postaveny aj na hereckych vykonoch,von Sydow a Liv Ulmann nesklamali .Dalši velky filmovy zažitok. ()
Hodina těsně před rozedněním, kdy umírá nejvíce lidí, rodí se nejvíce dětí, čas pro noční můry, kdy ožívají duchové a démoni podvědomí. Studie (sdíleného) šílenství, depresivní, surrealistický mistrův první kousek z ostrova Fårö, který bych si ze všech jeho filmů asi nejméně rád zopakoval. ()