Vargtimmen
Hour of the Wolf
Hodina vlka
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleHrají:
Max von Sydow, Liv Ullmann, Gertrud Fridh, Georg Rydeberg, Erland Josephson, Naima Wifstrand, Ulf Johanson, Gudrun Brost, Bertil Anderberg, Ingrid Thulin (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V prvním filmu ostrovní trilogie (Hodina vlků, Hanba, Náruživost), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (137)
To, co dokáže vygenerovat duše psychotika se už pokoušel Bergman vypovědět v jiném filmu.Taky se odehrává na ostrově, symbolu opuštěnosti.Ono vůbec vpravit se do duševnívch pochodů takto alterovaného člověka je pro běžného konzumenta jen velice obtížné.Snad nejhorší formou psychozy je její paranoidní podoba.Zajímavý je tady její rozjezd.V relaci normální bytí dvou lidí, kteří se milují, nebo prostě spolu žiijí a do toho vstupuje naprosto banální pozvání jakýmsi šlechticem na zpočátku stejně banální společenskou akci, ovšem ta je, jak se posleze ukáže, vše možné, jen ne banální.Jsou to dveře do pekla.A je fuk, jestli existenciálního, surreálného, či čertví jakého! Jen prostě do pekla.Pravda, obrazy, které režisér používá snesou zařazení tu do té, či tam do oné přihrádky, které jsem zmínil.Ale jen proto, aby bylo možné ukazat, jak se trhá nebo rozpadá duše.A to, co se děje kolem malíře je toho krásným obrazem.Lidé-nelidé,upřímnost-klišé, realita-surrealita, tak sakra co vlastně je??? Snad ten čas mezi 2. a 3. hodinou ranní.Tedy hodina vlků.....Tohhle je síla.Hodnotím vysoko. ()
Velmi zvláštní film čekal jsme od něj hodně skrz skvělého režiséra. Film byl chvílemi i nudný, ale v jiných částech byl naprosto fascinující, tajemný a bavil mne tak moc, že jsme hltal každé slovo a čekal co se v dalších sekundách filmu stane... Tudíž smíšené pocity, ale geniální bylo zhmotnění nejhorších nočních můr hlavního hrdiny na to jsme přesně celý film čekal a dočkal jsem se. Trošku mne překvapil zvláštně pojatý závěr i úloha bývalé přítelkyně hlavního hrdiny.. Tak jako tak další skvělý Bergmanův film 4z5 jsou dle mě optimální. ()
velice ráda a s pousmáním se nad Bastovým komentem se přidávám ke skupině "hloupých lidí, kteří když nepochopí film od uznávaného režiséra, rozplývají se nad ním o to víc, aby neukázali, že nemají tucha, o co tam šlo":D che, ztvárnění i podnětnost bez nějakých větších pochyb nadprůměrné ()
Po zhlédnutí tohoto filmu jsem se dlouho rozmýšlel, zda k němu vůbec psát nějaký komentář. Ve snímku je toho obsaženo tolik a takovým způsobem až z toho zůstává rozum stát. Ani v nejmenším se nestydím za to, že tomuto snímku nerozumím při nejlepší vůli ani z poloviny. Pro mě osobně se tento výtvor stal jakýmsi materiálem. Materiálem, který je příhodný pro neustálé přemýšlení a fantazii. Připadám si téměř jako detektiv , který se tomu všemu neúnavně snaží přijít do puntíku na kloub, i když už předem s jistotou ví, že se mu to nepodaří. A právě v tom, podle mého názoru, je největší deviza tohoto filmu, kdy stačí pouho pouhé jedno zhlédnutí a tento snímek začne přesto plynule působit na vaše myšlenkové pochody. ()
Ja si s tim Bergmanem nevim rady. Krome Peceti jsem snad zadny jiny film poradne nepobral. Je to dobre natocene i zahrane, ale je to psycho...nevim, zda by me napadlo oznaceni horor. Asi ne. ()
Ingmar Bergman útočí už klasicky vizuálnou aj obsahovou formou na zmysly a pocity diváka. Dynamickou kamerou roztáča pocity úzkosti a duševnej nevoľnosti, aby sa v temnote dotkol najhorších nočných môr svojich postáv v čudnom pohlcujúcom svete. ()
Mistrovská práce se světlem Svena Nykvista, o kterém je známo, že pracoval výhradně se světlem přirozeným; tedy bez jakéhokoliv umělého přisvětlování apod. Tento snímek je pro mě vizitka od Nykvista. Zde je vidět, jak světlo a stíny dokáží z postav a tváří, které vidíme, vymodelovat přízraky, mrchožrouty; nejtemnější vidiny a pudy jsou vyvolány na povrch. Johan, a spolu s ním Alma a my, jsme postaveni tváří v tvář necenzurovaným obsahům našeho podvědomí. ()
Jednotky ako herci,kamera,réžia sú v Bergmanových filmoch už tradične bezchybné.Je ale až neuveriteľné,ako si Bergman hrá s filmovými prostriedkami ako samotnými.Tie snové sekvencie boli vážne dokonalým majsterštykom, pošušňáníčkom,pohladením na duši...a neviem, čo všetko.Zasa,ale v mojom subjektívnom názore bolo dejové rozpoloženie,prerozprávanie a zamotanosť v hádankách menším výkyvom.Na druhú stranu,už si ale pomaly zvykám na jeho nezaškatulkovanie a originalitu,kde asi len RAZ NESTAČÍ. ()
Typický Bergman. Tajnůstkářský, nejasný existenciální snímek, jehož hrůza spočívá spíše v konkrétních nárazech obrazu a zvuku než v celkovém vyznění. Kombinace tvrdého svícení a přírodního světla věrně slouží momentální náladě filmu, kamera skvěle vyvolává ty emoce, které má divák společně s hlavními hrdiny cítit, a nevyzpytatelný zvuk dokáže zneklidnit i v těch nejpokojněji vypadajících scénách. Také díky zajímavé práci s filmovou diegezí je Hodina vlků dosti složitý film, ale to by nebyl Bergman, kdyby filmovými negativy mrhal pro banální snímky. 80% ()
Pro soudného tvůrce není o mnoho víc možností, jak naložit s opovrhovaným žánrem. Snad leda skrze duševní chorobu, na níž lze všechno to horrorové bahno bez ztráty kytičky naplácat. Bergman plácá moc hezky. Jeho horrový pokus (ovšemže v rámci nevýrazného vychýlení z osobního tvůrčího teritoria) dopadl, jak hrátky klasických mistrů výrazného rukopisu s pokleslými žánry dopadají – vylezl z něj prostě další Bergmanův biják. Ostatně trochu strašidelné jsou jeho snímky všechny, včetně velmi suchých pokusů o komedie. Ani surrealistické výjevy také nejsou v jeho tvorbě nic nového – poprvé mne děsil snovými sekvencemi už v „Lesních jahodách“, pro něž mimochodem i po drahných letech používá stejný efekt zvýšeného světelného kontrastu. Je mi samozřejmě úplně jasné, že Bergman točit horror vlastně nechtěl. Už pro jistou vyhrocenost ale snímek stojí za pozornost. Díky hrůzným výjevům a Nykvistovi se na film hlavně skvěle kouká. Bergman tahá z rezervoáru jeden absolutní výjev za druhým – loď, skály, ostrov, dům, rozkvetlá jabloň... Jako obrázek ...od šíleného malíře. ()
Tak jsem si říkal, že je to vlastně pěkně hnusnej film. "Hnusnej" ve smyslu různejch exploitationů a podobnejch ňaminek. Akorát to holt natočil Bergman, takže je to všechno tak nějak schovaný pod povrchem, ale je to docela brutální psychologickej masakr, na kterej se rozhodně musím ještě podívat, protže a) stojí za to a b) abych to celý zvládnul pořádně pobrat. ()
3,5 Podobne ako k Persone, ani k tomuto filmu si neviem úplne nájsť cestu, napriek jeho nesporným kvalitám. Mám radšej Bergmanove psychologické filmy ako jeho "psychiatrické filmy", pojednávajúce o rozpade umelcovej osobnosti. Dielo je to nepochybne veľmi silné, ešte dlho po skončení dojmy pretrvávajú, divák je nútený nad jednotlivými obrazmi premýšľať. Mnohé scény na mňa výrazne zapôsobili (facka psychiatrovi, vražda chlapca, Figarova svadba), dlho mi ostali v hlave. Herci sú skvelí, tak Liv Ullman, ako aj Max von Sydow, Bergmanovi dvorní umelci, patriaci aj k mojim obľúbencom. Spôsob rozprávania je veľmi osobitý a zaujímavý. Ťažko si potom vysvetliť, prečo ma film až tak nechytil. Napadá ma len pár vecí. S ohľadom na to, že film má hororové prvky, atmosféra sa mi nezdala veľmi hrôzostrašná. Napätie prítomné vo filme z času na čas poľavuje a s ním často aj zaujatosť. Hoci má film relatívne krátku stopáž, pocitovo sa zdá byť podstatne dlhší. Jednak kvôli tomu, že obsahuje dosť veľké množstvo rozmanitých scén, aj kvôli tomu, že je pomerne ťažký, takže subjektívne plynie pomalšie. ()
Horor, thriller, psycho. Přeně takhle si představuju umělecké ztvárnění duševně chorobného člověka. Umělecké ztvárnění pro úzké publikum. Je to geniální, a to tak, že když vyjdete z kina, víte, že jste viděli něco nepopsatelného, skvělého, ale nedokážete to pobrat v celku. Ale jednotlivé obrazy jsou samy o sobě tak dokonale udělané, že vám to ve finále pak vlastně ani nevadí, zážitek zůstává i tak. ()
Umělečno bez veškerého potenciálního pejorativního nádechu. Přiznám se, že jsem dosud k Bergmanovi nedospěla, ale vyškolena Larsem nadešel ten pravý čas. Jsem unašena z Liv Ullmann, která je podobná vzhledem i hereckým výkonem Scarlett Johanssen. Byla jsem hypnotizovaná dlouhými záběry kamery, černobílou obrazovkou, scénou na útesech i historkou o hodině vlků. Příběh je poutavý a zamotaný, konec nabízí bezpočet významů. Ale znovu se ptám, musíme všemu rozumět? Tohle není Lynch, ale Bergman. A ten chlápek se mi začíná moc líbit. ()
Priznávam sa nepochopil som to! Možno sa to celé ani pochopiť nedá, alebo sa to ani pochopiť nemá? Na tom ale predsa tak nezáleží. Ako horor to je neopísateľné. Celá ta atmosféra sa na mňa tak nalepila že aj po niekoľkých hodinách od zhliadnutia som tento film nemohol dostať z hlavy. Úžasné scény, napríklad ta, ako stopuje čas a poukazuje na to, aká dlhá je minutá a skutočne pri pozorovaní tohto filmu aj bola. Nuž musím taktiež prehlásiť, že si tento film už v blízkej dobe nepozriem, proste nie akým zvráteným spôsobom ma to zdeprimovalo viac ako čokoľvek, čo som doposiaľ videl. ()
Film sám o sobě na mě působil slušnou atmosférou labilního psycho výlevu, ale na druhou stranu mi nějak nedocházelo o čem že to vlastně je. A pokud mi to došlo, pak jsem se ztrácel mezi schizofrenií a realitou. ()
Bergmanovy filmy miluji, i když jim třeba nedám plný počet hvězdiček, vím, že jsou skvělé. Herectví Liv Ullmannové a Maxe von Sydowa je nenapodobitelné. Tu jednu hvězdičku ubírám jen proto, že jsem si musel přečíst výše uvedený "Obsah", abych dílu lépe porozuměl. Ovšemže mi bylo jasné, že se zde promítají představy a skutečnost, jenže kde přestává skutečnost a začíná představa? Těhotná Alma vypráví příběh své lásky k duševně vyšinutému člověku, který pět let miloval krásnou ženu Veroniku, aby pak samota uprostřed nevábného ostrova u něho vyvolala duševní chorobu, která se ještě znásobila poté, co zavraždil malého chlapce. Přichází pak na ostrov s Almou, ale náhle zjišťuje, že se k němu minulost vrací, že je součástí jeho samého. Návštěva zámku s duševně vyprahlými obyvateli i hosty způsobí jen další děs, který se přenáší i na Almu... Pravděpodobně už je to jen jakási vize, která se mu promítá do skutečnosti, že je znovu pozván na zámek, kde se má střetnout s Veronikou, způsobí, že se chce své manželky zbavit, vystřelí na ni a odchází... Je pryč jen pár minut - což, jak je to u snů obvyklé, dějově trvá o mnoho déle, Johan se vrací na zámek, kde se ocitá v situaci, kdy se mu vysměje nejen Veronika, ale i všichni hosté... Šílený odchází do lesa, kam je pronásledován už ne lidmi, ale vlkodlaky... A možná je to jinak a jen jsem film špatně pochopil. ()
Je to spíš klasické bergmanovské drama než horor. Filmu se mě nepodařilo od počátku strhnout na linku postupného zešílení, minula jsem výhybku a tudíž mě film trochu utekl a taky nudil. Od poloviny se to ale zlepšilo, jak se začali projevovat hostitelé v jeho hlavě a závěr byl patřičně bizarní. ()
Bergmanovi som doteraz nevenovala velku pozornost, potom som sa vsak rozhodla dat mu sancu a vyplatilo sa. Temne, nervy drasajuce a fascinujuce. Hranice medzi fantaziou a skutocnostou neexistuju. Urcite si pozriem minimalne zvysok trilogie a uvidim, ci mi este Bergman bude mat co povedat. Kazdopadne vzdy uvitam osviezenie vo forme skandinavskeho filmu. ()
Moje první plnohodnotné a pozorné setkání s tvorbou Ingmara Bergmana byl velmi silný zážitek. Vargtimmen možná nepatří mezi nejcitovanější filmy tohoto režijního velikána, ale o to sugestivnější zážitek na nepřipraveného diváka čeká. Zneklidňující obrazy (fantastická kamera Svena Nykvista), ještě děsivější zvuková stránka (výstřely z pistole, hudba), čím dál surreálnější atmosféra a především výkony Ullmanové a von Sydowa vytváří jeden z nejkouzelnějších a zároveň nejděsivějších příběhů ztráty příčetnosti, kterých jsem na filmovém plátně byl svědkem. Sám vypravěč je tak pochybný, že "přízraky", které hlavní postavu pronásledují, pronásledují i diváka samotného. Tento efekt ve finále znamená, že v tom minimalistickém způsobu vyprávění se dostáváme až na dřeň a dno našich představ o sobě a přibližujeme se skutečnému šílenství. A to je rozhodně mnohem víc, než se o jiných filmech dá říct. ()