Ikarie XB 1

Úvodní Lackovičovo hysterické „Země není. Země nikdy nebyla!“ mi připomíná podobně hysterický výstup Petra Štěpánka v Každém mladém muži „Je mi dvacet!“ počínající jeho prohlášením, že „se rozhod, že žádný holky nejsou“. Když vzápětí čtu „Námět a scénář: Pavel Juráček“, jsem doma. Následuje klasický příklad jistého druhu filmů z 60. let: naivisticky všelidsko-morální drama ve formátu vizualizované rozhlasové hry s ultra charakterním projevem národních umělců. Při tom je zajímavé, že jde o film, který lze vskutku považovat za prototyp jistého druhu světových sci-fi trháků (vesmírná mise) (ČSSR 1963!). Což mě však na rozdíl od ostatních neplní nadšením. Spíše mě zaujala tehdejší představa taneční hudby budoucnosti. Za pozornost stojí konečné vyznění této vesmírné mise jako cesta z lidstva přes lidstvo k lidstvu – srov. nejen závěr, ale i veškeré příhody na cestě, též pokus s porodem. (25.08.2012)

Český pokus o hlubokomyslnou sci-fi ála Stanley Kubrick. Obdivuhodné a odvážné zvlášť při představě, že Kubrick ještě neměl svou "Odysseu" ani v hlavě a "Star Wars" bylo v plenách ale já se opravdu hodně nudil a výsledný dojem obdivoval jen díky tomu, že něco takového vzniklo i u nás a zvláště před takovou dobou. (31.05.2011)

Velmi zvláštní možnost spatřit herce staré gardy (Štěpánek, Smolík, Medřická) v sci-fi takřka hollywoodského stylu. V první polovině je snímek mírně zdlouhavý, ale zato velmi originální, ve druhé polovině naopak napětí stoupá, ale s ním i různá žánrová klišé. Co však filmu hodně přidává jsou povedené "retro" dekorace a hlavně skvělá kamera, která různými úhly, nájezdy a kompozičně vyváženými obrazy dokáže z minima vytvořit opravdovou podívanou. Polák je ojedinělý tvůrce, který svou tvorbu ve své době dokázal vyrovnat se špičkovou zahraniční produkcí (kromě Ikarie ještě ve Hře bez pravidel a ve vrchovaté měře v Nebeštích jezdcích). (29.08.2008)

Přiznám se, že jsem očekával malinko víc v oblasti příběhu, avšak celkově vzato mohu tento snímek velice pochválit a postesknout si, že dnes už se u nás podobné filmy netočí. Hned na začátku mě zaujala perfektní kamera, ale i prostředí, úžasná hudba Zdeňka Lišky a samozřejmě nelze nezmínit skvostné herecké výkony legend české, resp. československé kinematografie. (17.06.2016)

Jestliže depresivní vesmírný opus, potom tohle. ♥ Vesmírnou odyseu jsem nepochopila a Solaris nedocenila, ale tohle prostě můžu. Geniální předtitulkový začátek, poctivě udělaný, mrazivý zbytek. Jediné, co mi snad přijde trochu naivní nebo přežité, jsou elektronické zvuky. Radovana Lukavského mám ráda čím dál víc. František Smolík ve mně vzbuzoval jakési vyšší myšlenky, Lackovič zase ty nejnižší (nebo se má říkat nejzákladnější?). Lodní počítač má zdaleka nejlepší repliky ze všech lodních počítačů, jaké jsem kdy zatím ve filmu slyšela. Neodpovídající člověk... Když lodí bloudil opuštěný robot a volal Anthonyho, trnulo mi u srdce. Je nemožné nést odpovědnost za ty, co k sobě připoutáme. Co máme od takového světa čekat? Štěstí? Jen muška... Sebranka, která za sebou nechala Osvětim. Země není. Země nikdy nebyla. (03.09.2010)