Ikarie XB 1

Jestliže depresivní vesmírný opus, potom tohle. ♥ Vesmírnou odyseu jsem nepochopila a Solaris nedocenila, ale tohle prostě můžu. Geniální předtitulkový začátek, poctivě udělaný, mrazivý zbytek. Jediné, co mi snad přijde trochu naivní nebo přežité, jsou elektronické zvuky. Radovana Lukavského mám ráda čím dál víc. František Smolík ve mně vzbuzoval jakési vyšší myšlenky, Lackovič zase ty nejnižší (nebo se má říkat nejzákladnější?). Lodní počítač má zdaleka nejlepší repliky ze všech lodních počítačů, jaké jsem kdy zatím ve filmu slyšela. Neodpovídající člověk... Když lodí bloudil opuštěný robot a volal Anthonyho, trnulo mi u srdce. Je nemožné nést odpovědnost za ty, co k sobě připoutáme. Co máme od takového světa čekat? Štěstí? Jen muška... Sebranka, která za sebou nechala Osvětim. Země není. Země nikdy nebyla. (03.09.2010)

Dnes možná více než úsměvný pohled do budoucnosti tak, jak si jej v třiašedesátém vyprojektoval režisér Polák, nicméně neměli bychom zapomínat, že tehdy byl vesmír terpve cosi jako tabula rasa, nepopsaný list, velká neznámá. Vůně nedozírných dálek, možnost nechat pracovat fantazii na plné obrátky, pokusit se o absurdní příběh vzdálený milion světelných let. A kosmická loď s posádkou snů, rozuměj hereckým Olympem (Štěpánek, Medřická, Lukavský, Lackovič, Kačírková, Smolík, Deyl, Macháček a další), se jen stěží odmítá. IKARIE je jistě film moderní, alespoň v rámci možností a doby, která na něj bezprostředně působila. Je zhmotněním představ tady a teď. Star Wars, Star Trek a další hrdinové následujících generací velkých i malých diváků se měli teprve zrodit. (27.04.2014)

Prvý české sci-fi, vtedy začínajúceho režiséra Jindřicha Poláka, ktorý potom o necelých 15 rokov neskôr nakrútil film s podobnou tématikou ,,Zítra vstanu a opařím se čajem" sa dá bez okolkov označiť za klasiku svojho žánru. Film má na svoju dobu naozaj veľmi dobre prepracované triky, dokonca vraj poslúžil ako inšpirácia k nakrúteniu Star Treku. Z hercov sa mi najviac pozdávala postava Františka Smolíka, ako najstaršieho člena posádky so zaujímavým menom Anthony Hopkins (myslím si, že vtedy ešte tento fenomenálny anglický herec nebol vôbec známy a rozhodne by bolo zaujímavé vedieť, či tento film videl (-:). Film však občas pôsobí výraznejšie nudnými pasážami, pričom hlavne ku koncu by si zaslúžil aby bol napínavejším, ale musím tiež povedať, že záver je vydarený a je určite škoda, že sa nenakrútilo pokračovanie. Zvažoval som 4*, ale miestami som sa dosť nudil, navyše sci-fi nijak zvlášť nemusím, takže hodnotenie dávam s kľudným svedomím. (26.12.2007)

Opravdu bytelně kvalitní scifárna, která i po letech diváka velmi silně vtáhne do (často nepředvídatelného) děje a jen tak lehce ho nepustí. Za zmínku stojí především to, že když se nad tím zamyslíte, tak v časoprostoru Ikarie XB 1 se nic nepohybuje dopředu, ale vše se točí jakoby ve spirále. Ostatně není bez zajímavosti, že na podobném principu (kruh, který vede na počátek) funguje svým způsobem i spousta klasických děl žánru – v Lemově Solaris objevuje Kris neznámou planetu, jen aby v ní nakonec spatřil jádro své vlastní psyché (objektivní zákony vesmíru vstupují do přímého vztahu s nejhlubší subjektivitou), v knize 2001: Vesmírná odysea proběhne uzavření evolučního kruhu ve stvoření staré civilizace "novým" člověkem a tak dále (ostatně i novější odnože sci-fi žánru spojují protiklady – vezměte si cyberpunk s jeho high-tech - low-life krédem, nebo Blade Runnera s futuristickými dopravními prostředky v kontrastu s gotickou architekturou). Nejinak je tomu i zde – a zde bych také upozornil i na možné „spoilování“. Spirálovitá struktura je zdůrazněna jak v časové rovině - v cestě do budoucnosti se musí nová posádka dokonalých lidí navrátit k minulosti vlastního druhu a nějak se s ní vypořádat (důraz na agresivitu dvacátého století) – k vyřešení problémů s Černou hvězdou nestačí ultra moderní technologie, ale po jejich selhání se nečekaně nabízí pomoc od starého, téměř "prošlého" robota, který byl dříve považován za pouhý odpad, apod. Pak je zde rovina prostorová – cesta k objevení nové planety naráží pernamentně na touhu posádky navrátit se domů a také je zde neustálé očekávání, jak bude nový život vypadat ve srovnání s tím "starým". A poslední je spirálovitý pohyb v naznačené existenciální/filosofické rovině snímku – lidé chtějí objevit nový život, ale v zásadě to nejpodstatnější, co objevují, jsou oni sami. Své limity v případě psychologické zátěže, omezenost v oblastech vědění, ale důkladně prozkoušeny jsou třeba i víra a vůbec samo uvědomění si vysoké hodnoty života jako takového – i proto dovršuje snímek narození miminka, které je v přímém vztahu s objevením života na Bílé planetě – harmonie pak nastává nejen v příběhu (lidskost byla zachována, i přes značné překážky), ale i ve výborné Liškově hudbě, kdy se s posledními oslavnými tóny do soundtracku zapojuje i pláč právě zrozeného člověka. (28.02.2017)

Dobré sci-fi natočené čechy a v čechách - to není jen sci-fi, ale může to být i realita... minimálně tedy před 45ti lety byla. Ikarie podle knihy jednoho z nejlepších evropských sf spisovatelů Stanislawa Lema je i přes výborně použité černobílé zpracování film viditelně starý, s kulisami vypadajícími jako ve filmech Eda Wooda a dikcí hereckých projevů které od dob prvorepublikových filmů až tak daleko nepokročily, ale taky s příběhem který dokáže být napínavý a k tomu staromilským způsobem milý a vtipný zároveň... a vůbec nepůsobí směšně nebo nereálně. A já se ptám na jediné - proč tu KURVA nikdo nedokáže natočit film s podobně dobrým scénářem a pekelně hustou atmosférou dnes?! 8/10 (07.06.2008)