Abstinent

Abstinent. V našich končinách takmer cudzie slovo. Nesmrteľná téma, ktorá môže byť podaná rozmanitými spôsobmi. Toto prevedenie mi však prišlo slabé, bez drámy a amatérske. Teda najmä tí herci, to bolo naozaj podpriemerné. Nič mi ten film nedal. Akurát sa tak vliekol, že pri ňom stihnete v pohode vypiť fľašu Jacka. (22.11.2020)

Alkohol je špatný, to už všichni víme. Trojan mladší se potatil, to se zase dalo očekávat. Vigner však evidentně není schopný režisér. Ani v protialkoholní léčebně neumí vystavět silnou scénu a gradace je pro něho cizí slovo. Mladé talenty před kamerou to v kombinaci s příjemnou stopáží zachraňují od velkého průseru. (24.08.2022)

Lidé, léčící se se závislostí zažívají mnoho vnitřních konfliktů, bojů, musí překonávat sami sebe, a když na to přijde, může to být dost zajímavé dobrodružství poznávání sama sebe. Nic z toho mi ale film neukázal, a klouzal po povrchu, možná podobně jako sklouzne po povrchu první léčba mladého muže. Některé momenty a motivy byly pěkné, například počáteční odpor hlavní postavy k procesu léčby, nebo jeho nepřítomní rodiče a hyperprotektivní matka, a taky klasická hudba zaznívající ve chvílích, kdy se chtěl Adam napít. Ale třeba postava terapeuta, který generuje náhodné hlášky o léčbě závislostí a zjeví se vždy Adamovi v zádech, když má nějaký problém mně přišla kapanek plochá. A pak ta celá řada formálních chyb, kdy filmařská licence ustupuje realitě... Třeba to, že takhle mladí alkoholici jsou velmi vzácní, a trochu pochybuju o rozvinutí závislostí u kluka, který pije poslední rok (jo, kdyby to byl chlapec, který usosavá od 10 let a rodiče sami taky chlastaj, bylo by to reálnější, ale asi ne tak divácky sympatické), také ten až skoro individualizovaný přístup terapeuta, to že někde za oknem jiný pacient vidí delirantniho pacienta, nebo i to, že v ústavní léčbě je možné s takhle kamarádit s osobou opačného pohlaví, která dokonce přijde na noční randez-vous na pokoj (!). Na naprosto komorní film, který bude skutečně o tom, co se děje v léčbě v člověku tedy stále čekám. Na závěr už je poklona Josefu Trojanovi, který celou stopáž utáhl, a jeho herectví bylo koukatelne a zábavné. Kromě té trochu přehnané scény, kdy se v křeči zhroutil na zem ve sklepě, a to proto, že mu je zle při vzpomínce na pití alkoholu, to bylo uvěřitelné. A taky mě bavilo pozorovat, kdy je podobnější jednomu a druhému rodiči. A prima také bylo rozpoznávat apolinářské a bohnické lokace. (07.12.2019)

Český film popisující o událostech v protialkoholní léčebně, kam se dostane devatenáctiletý Adam (J. Trojan). Tento mladík zavinil v opilosti autonehodu a kvůli snížení trestu je zařazen do léčení pod vedením terapeuta V. Fridricha. Film vyplňuje značné množství retrospektivních úseků, díky nimž si může divák udělat představu o životě tohoto mladíka a o příčinách jeho pádu. Co se týká léčebných procedur, snímek se věnuje pouze nepříliš dlouhým dialogům s terapeutem, seznámení s mladou alkoholičkou A. Bereckovou, starým pijanem M. Čížkem a Adamovým úvahám, jež bývají přerušeny odvozem mrtvých těl z ústavu. Minimálně polovinu filmu vyplňují mladíkovy vzpomínky na minulost, kdy si uvědomuje, jak se ho touha po alkoholu postupně zmocňovala, až nebyl schopen myslet na nic jiného. Přesto si myslím, že jeho závislost byla pouze na počátku a nikoli příliš hluboká, takže osudová nehoda ho pouze postavila na správnou cestu a snad mu zachránila budoucnost. Současně shledávám, že snímek díky četným retrospektivám a absenci dramatických a šokujících událostí částečně vnímám jako dokumentární pokus o nahlédnutí do života maturanta, jemuž byla ponechána příliš velká svoboda. Adamovi rodiče L. Hlavica a K. Frejová byli ve snímku zaznamenáni pouze okrajově, stejně jako ve skutečném Adamově životě. Naopak velmi pozitivně hodnotím herecký výkon hlavní postavy Josefa Trojana a domnívám se, že jeho slavný otec může být spokojen. Roli Adamova kamaráda a pijáckého kumpána, jenž měl lví podíl na jeho potížích, ztvárnil Š. Fridrich. Mezi filmy z protialkoholických léčeben se však film D. Vignera určitě neumístí na předních pozicích, neboť díky plochému a částečně prázdnému ději ho čeká pouze průměrné hodnocení. (04.09.2022)

Do pekla vede vždycky přímá a rychlá cesta, ať už se nachází na dně láhve, nebo kdekoli jinde. Ven se z něj samozřejmě dostává o poznání hůře. No a alkohol je démonem mocným, jen tak člověka ze svých spárů nepustí. To je tu znázorněno velmi dobře, nicméně kamera našeho hrdinu v podstatě opouští ve chvíli, kdy to nejdůležitější pro něj, ta konfrontace se vším tam venku, teprve přichází. Mohlo to tedy být ještě v různých ohledech zajímavé, kdyby byl býval vývoj sledován alespoň o kousek dál. Ale jinak je to po všech stránkách podařené, včetně komorního pojetí s minimem postav a vyššími hereckými nároky, které k tomu krásně pasuje. 85 % (07.11.2019)