Poslední císař

Čínska história ma vždy zaujímala. Mám rád historické filmy, no musia byť byť divákovi podané podané nejakým zaujímavým spôsobom. V Poslednom cisárovi sa film strhol do nudnej prednášky plnej faktov. Samozrejme chápem, že sa film snažil poukázať na fakt, že celkovo život čínskych cisárov bol jednotvárny, nudný a stereotypný. Vtáčik v zlatej klietke. Film je síce zasadený do dosť búrlivej doby, no ani to nepomohlo zvýšiť jeho spád a nejakým spôsobom navodiť akciu. No aby som nekrivdil s pár výnimkami sa mu to podarilo. Produkcia jednoznačne stavila na kostými, interiéry, či mystickosť Zakázaného mesta, avšak po úvodnom úchvate a postupnom si zvyknutí na vśetky tieto okázalosti a pompéznosti sa snímok dostal do už spomínanej jednotvárnosti. Od 9 oskarového filmu čakal čosi viac. (24.01.2011)

Standardni cinske epikusu. V Hollywoodu zrejme zrovna objevili Cinu, proto ta Oscarova kanonada. Ocividne muzu byt rad, ze jsem videl klasickou 160min verzi, ktera me misty nudou ubijela, o hodinu delsi director's cut by me bezpochyby definitivne dorazil. 6/10 (02.09.2011)

Je to príbeh absurdnosti a nespravodlivosti vládnutia jedného cisára, ktorý nemá šajnu o svete ako takom a využíva svoje kompetencie skrz svoje ego? Áno. Ničí ho takýto životný štýl osamelosti? Áno. Ako je možné, že niet na svete pokoja? Pretože každý sa chce pasovať za pánboha a chce zažívať pocit moci a nadradenosti. Prečo sú ľudia také svine? Pretože sú ľudia...Samotná cisárova prehliadka životom je napriek menším turbulenciam podaná komorne, zaujímavo, plynule. Hlavná postava kvôli spomenutým "cisárskym chybám narodenia a spomalenosti rozhodovania" nedovolí divákovi vzbudiť väčšie sympatie, ale čo je dôležité pre film, drží sa ho. Maskéri a kostyméri vyzdobili okolie sveta rovnako presvedčivo ako tomu bolo vo filme Amadeus. Johna Loneho môžeme teda vidieť hádam v 20-tich rôznych make-upoch. Občasné krížové členenie deja efektne dynamizuje to, čo v pomalších scénach uberajú statickejšie dialógy. Dej sa ale pri svojej dĺžke venuje rôznym väčším i menším detailom, mení charakterovú rytmiku konfliktov a necháva vynikať spomenutou vizuálnou stránkou. Nepolarizuje ani nehaní politické režimy, podáva surové fakty, ktoré naopak prekvapia svojou strihovou rýchlosťou. Symbolický záver v chráme v krátkosti zrekapituluje silu obsahu vďaka poetickej výstižnosti. Vo výslednom efekte ide o kruté posolstvo podané v okulahodiacej technickej štýlotvorbe. Spokojnosť. (12.04.2014)

Nádherný životopisný film Bernarda BERTOLUCCIHO o posledním čínském císaři, který byl vlastně ve svých 3 letech korunován na císaře, ale byl vlastně vězněm ve vlastním paláci a vládl jen pomyslně své zemi, protože změny různých režimů mu neumožnily žádnou vlastní volbu ani na poli vlády ani soukromého života. Nádherný historický film s úžasnou výpravou, hudbou i citlivou kamerou přesvědčil akademii o udělení 9 Oscarů. (13.06.2008)

Nedostalo mě to tak, jak by asi mělo. On ten celý Bertolucci není nějaký velký intelektuál a nechápu, proč si tu nálepku zasloužil - ano, poslední císař je vizuálně úchvatný, technicky zdařilý, kromě toho ale neoplývá ani sofistikovanou metaforou, ani hlubším poselstvím, vnímal jsem to jako víceméně obyčejný záznam jednoho neobyčejného života. Vadili mi herci (kterým navíc ubíral body toporný postsynchron), děj se nevalí kupředu, spíš klikatí a zabředává do desítek více či méně důležitých scének, ke konci jsem už bojoval s únavou, což by se u tak výpravných snímků nemělo stávat. Výborná lekce dějin z té doby a tohoto koutu planety, krásné obrázky, víc nic. (22.02.2011)

Historická věrnost X divácká atraktivita. Až sladce nereálný může být souboj těchto dvou téměř „filmových protikladů“. Možná pro nezdravou nerozhodnost se mnohým filmařům, reflektujíc jakoukoliv historickou událost, nedaří umně skloubit tyto dva základní elementy do kýžené symbiózy kompromisu. Při projekci se mi na mysl podvědomě vloudila myšlenka, že by se na podobném žánru dala testovat schopnost a umělecká kreativita nejednoho režiséra. Základní premisa by zůstala stejná- udělat silný, výpovědní film, jenž by zároveň nedal nejmenší šanci nudit. V mých očích Bertolucci zůstal silným tvůrcem pouze během první poloviny filmu. Scény z dětství Pchu-I jsou upřímnou oslavou barevnosti a výpravy obecně, zatímco dospělost, tedy polovina druhá, „politická“, inklinuje spíš k věrnému historickému vykladu. S těžkým srdcem, ale je to za 70%. (31.01.2006)

Historický velkofilm, který si svou slávu, podle mého soudu, docela zasloužil. --- Natočit západní film o Číně a v Číně, obrázky Zakázaného města, tradičních rouch a rituálů, to bylo tenkrát významnou, i politickou událostí, a již samo o sobě zaručovalo úspěch. Teprve později se Čína více otevřela, přišla do módy, a čínští bossové a byznysmeni pochopili, že na Západě mohou dobře prodat jakoukoli pitomost tvářící se čínsky a náležitě tradičně. Tenkrát však věc brali vážně. Čína byla právě na prahu období, kdy se do země hrnuly investice, a potřebovala vyslat do světa správný signál. --- Myslím, že se to povedlo až nečekaně dobře. Na rozdíl od většiny podobných, tento film skutečně má docela silný lidský příběh a navíc se alespoň zhruba přidržuje reálné historické látky. Je to bezpochyby umožněno především promyšlenou volbou titulní postavy. Poslední čínský císař je osobností historickou a náležitě atraktivní. Nikdy však neměl reálnou moc a jeho titul měl jen symbolickou hodnotu. Díky tomu se tento veskrze obyčejný muž stal pasivním a věčně zneužívaným účastníkem čínských dějin 20. století. Naposledy jako autor svých promyšleně redigovaných memoárů, podle nichž je film natočen. --- Čínské dějiny 20. století jsou mimořádně spletité a pro nás na Západě je asi těžké alespoň přibližně zhodnoti role jednotlivých sil a osobností. Není špatné si na úvod přečíst - nebo shlédnout - osud jedné nekonfliktní a reálně bezvýznamné osobnosti. Na skutečně velké a silné příběhy z těch časů si však filmový divák asi ještě nějaký čas počká. (17.08.2010)

Jeden z nejlepších životopisných filmů. Doporučuji doplnit četbou knihy Byl jsem posledním císařem čínským, kterou napsal sám Pchu-I. (17.07.2005)

Zdlouhavá rozprava o životě císaře, který neměl zrovna na růžích ustláno. Rozprava, která se soustředí hlavně na jeho soukromí a změny politické situace v Číně, které jeho život ovlivnily, jsou zde spíš v pozadí. Film ukazuje císaře v několika různých a poměrně dost neobvyklých životních rolích, nejzajímavější na celém filmu jsou ale prostřihy do vězení, kde je vyslýchán. Dvou a půl hodinová Oscarová nuda. (30.06.2013)

Poslední císař - jedná se o jeden z velmi povedených, poctivě udělaných historických filmů, z jehož podívání si i něco odnesete a není to pouze hollywoodský brak. To, že vám poskytne i nějaké dějepisné informace ale neznamená, že film je nudný. Ba právě naopak. Má úžasnou výpravu a kostýmy, bez čehož se pořádný historický velkofilm ani neobejde. Nechybí mu dobří herci, pěkný a zajímavý příběh. Moc se mi líbila první část. Ta druhá byla pravda kapku horší, ale i přesto dobrá. Líbilo se mi prolínání císařova života v mládí s jeho vyšetřováním ve vězení. Celé to vyznívá moc pěkně a těch 9 Oscarů si rozhodně zaslouží. (09.06.2014)

Poslední císař Bernarda Bertolucciho se v mých očích, již od dob prvního zhlédnutí, jeví jako jeden z nejsilnějších životopisných filmů a nejspíš i jako jedno z vůbec nejlepších filmových děl všech dob. Dodnes neztratil nic ze své epičnosti. Vizuální kompozice a barevná pestrost, typická pro společná díla Bertolucciho a kameramana Vittoria Storara, podporuje dramatické vyprávění životního příběhu císaře Pchu-I(ho) a vytváří mimořádně působivou podívanou. Nejen vizuální působivost a výtvarná složka, počínaje nádhernými kostýmy a konče úchvatnou stylizací Zakázaného města, však dělají z Posledního císaře nezapomenutelné dílo světové kinematografie. Bernardo Bertolucci je režisérem velmi provokativních a společensky závažných filmů, v nichž se velmi často ukrývá i významná politická otázka (Konformista, 1900). V Posledním císaři ale Bertolucci dotáhl svou tvůrčí poetiku k absolutnímu vrcholu, respektive obešel vše, co do té doby natočil, zcela se odtrhl i od své domovské Itálie a vytvořil neobyčejné dílo. Z hereckých výkonů vyniká především skvělý John Lone, který "posledního císaře" ztvárňuje po většinu filmu - od svých dvaceti let až po neslavný konec v 60. let, již jako společenský vyhoštěnec, nenávratně poznamenaný svou císařskou minulostí. Mimořádný je ovšem i Peter O'Toole v roli Reginalda Johnstona, císařova britského učitele. Famózní hudba z pera tria Rjúičiho Sakamota, Davida Byrneho a Conga Sua je pak už jen jakousi zvukovou ozdobou celého snímku, avšak faktem je, že bez ní by byl jeho emoční dopad poloviční. Já sám považuji Posledního císaře za dokonalý příklad epicky vyprávěného životopisu, a zároveň v něm nalézám i silný přesah v podobě existenčních otázek. Příběh císaře, který si později kvůli moci komunistického režimu musel zaplatit za to, aby mohl po letech znovu spatřit svůj trůn, zůstává v Bertolucciho pojetí strhujícím a aktuálním dodnes. Nejlepší hodnocení! (23.07.2017)

Na to, o jak vypjatých historických událostech film vypráví, je překvapivě poklidný a lehce plyne. (10.12.2018)

ocenenia : BAFTA 1988 - Najlepší film (25.07.2012)

Bertolucci /La Conformista, Ultimo Tango a Parigi/ a jeho Opus magnum, da sa povedat. Nadherny velkolepy filmecek o poslednom cinskom Cisarovi, ktory zacinal ako zacinal a skoncil tak, ako skoncil - ludia venujuci sa vseobecnemu prehladu vedia. Ako male decko ma tento film uchvatil a to iste sa deje po vyse 14 rokoch. 100 % (26.01.2013)

Historický snímek ze zajímavého prostředí Číny. Zpočátku příběh příliš neplyne, ale relativně brzy se to změní a diváka to začne bavit. (26.07.2015)

Tento velkofilm byl natočen, aby dojmul "smutným" příběhem o posledním čínském císaři (John Lone), který možná chtěl změnit zemi, ale doba ho předběhla. Rozhodně odmítám tvrzení, že nejvíce toužil po své svobodě, protože ve chvíli, kdy se mu svobody dostalo, už začal plánavoat, jak se ujme moci ve "své" zemi. Člověk, který toužil po tom vládnout ve své zemi, až se stal loutkou v ruce Japonců. Zpočátku se domníval, že všechny překážky se mu podaří odstranit, poté však zjišťuje, že je stále v kleci, ve vězení, ze kterého nemůže odejít. Nemohl dokázat nic velkého, nemohl změnit nic v probýhajících událostech, ale pro to mámivé pozlátko moci se nechtěně stává loutkou, která musí poslouchat. Příběh o nešťastném muži, který byl na správném místě v nesprávný čas. Velmi pozoruhodný film z hlediska čínských reálií. Pokud mohl, užíval si radostí života dosyta, ale protože byl přesvědčen o svém vyvolení, byl zaslepený ve svém pohledu na skutečnost. A jakožto představitel japonské fašistické moci v Číně za druhé světové války (i když o ničem nerozhodoval) neměl na růžích ustláno ani poté. Ale měl právo výběru. Megapříběh, který se snaží pojmout velkou šířku, ale malou hloubku. (20.11.2009)

Kromě stopáže se tomu nedá vytknout vůbec nic. Kdyby se ovšem film sestříhal na dvě třetiny svojí délky (a to jsem viděl kratší verzi), byl by to parádní portrét člověka zasazeného do zajímavé, ač neveselé doby, o které toho evropané moc nevědí. Škoda, protože jinak se bylo na co koukat. 65% (12.07.2018)

45. Zlatý Glóbus za rok 1987 - cena (4) - *Nejlepší film (drama), *Nejlepší režie - Bernardo Bertolucci, *Nejlepší scénář - Bernardo Bertolucci, *Nejlepší hudba - David Byrne + nominace (1) - Nejlepší herec (drama) - John Lone (19.12.2008)

Nááádherný film! Pastva pro oči, výborná forma vyprávění, pohnutý osud císaře i celé země... Kdyby bylo k dispozici víc hvězdiček, vždycky bych dala plný počet. Mám i císařův vlastní životopis, ale ten je pochopitelně sušší, protože se víc soustřeďuje na fakta: co, kdy a komu se stalo. Film jako forma umění tu dělá čest svému poslání. Jinak super komentáře, hlavně Sportovec, Kleopatra a Galadriel. Líp bych to nenapsala. (12.01.2010)

Ohromující výprava - impozantní exteriéry i interiéry jsou naprosto nezbytnou kulisou pro věrohodné a zároveň trochu deprimující epické ztvárnění pohnutého života posledního císaře. Žil v neklidné době převratných událostí, které zásadně proměnily tvář celého světa. Nezvolil si svou cestu - od útlého věku byl vychováván jako všemocný vládce, ve skutečnosti nebyl pánem své země … ani vlastního osudu. (29.10.2010)