The Last Emperor
Le Dernier Empereur
L'ultimo imperatore
Posledný cisár
The Last Emperor
The Last Emperor
The Last Emperor
Režie:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHrají:
John Lone, Joan Chen, Peter O'Toole, Victor Wong, Rjúiči Sakamoto, Ric Young, Vivian Wu, Cary-Hiroyuki Tagawa, Hideo Takamacu, Kaige Chen, Dennis Dun, Henry O (více)Obsahy(1)
Ve svých třech letech se stal císařem poloviny lidstva. Byl to poslední čínský císař. Za pomoci svého skotského učitele (Peter O'Toole) poznal nutnost rychlých reforem ve své říši. Bylo už pozdě. V roce 1924 byl vyhnán z bran "Zakázaného města", pak přišla II.světová válka s Japonskou okupací a po ní rudý komunistický režim se svou kulturní revolucí. Na sklonku svého života si mohl koupit vstupenku do císařského paláce, aby mohl spatřit "Dračí trůn". Musel zaplatit za to, aby mohl vidět svou vlastní "židli". Jeden z nejslavnějších filmů všech dob. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (177)
Velkolepě výpravné, pomale plynoucí, možná v první polovině snímku až příliš pomalu plynoucí, ale ve chvíli, když se na scéně objeví Peter O´Toole coby učitel a od roku 1924, kdy děj začíná nabírat na obrátkách už je to výborný film, kterému nelze nic vytknout. Ale ta první polovina ač oslnivá, tak místy drhne. 80% ()
Snímek zasypán tolika fakty, že se nenápadně podobá dokumentárnímu filmu. Celé se to jeví jako tělo bez duše. Ukazuje se to jako pouhé nahlížení do života jednoho čínského člověka, nahlížení, které se dlouze vstřebává. Snad umýsl, nebo něco jiného, je tento snímek určen pouze pro úzkou skupinu diváku, buď zajímající se o čínskou historií, nebo její skomírající kultůru. Je možné že mi něco uniklo, ale celkový dojem je takový, že jsem dost zklamaný. Ale nelituji, protože jsem se opět dozvěděl něco, co jsem nevěděl. ()
Upřímně řečeno, kus filmu jsem už kdysi viděl, ale pro jeho délku jsem ho zdaleka nedokoukal, a tak jsem měl nyní trochu obavy, zda to nebude šílená nuda. A ona to nakonec nuda nebyla, ale velmi pěkné vyprávění s mistrnou kamerou a výbornými výkony herců. Od císařského absolutismu, přes Sunjatsenovu a Čankajškovu republiku se ztrátou Mandžuska, kontroverzní působení posledního císaře jako loutkového císaře v Mandžusku, přes události 2. světové války, nástup socialismu a posléze maoistická kulturní revoluce, krásně vylíčené dějiny Číny 20. století. Závěr s Rudými gardami mi připomněl, jak lze líbivými hesly v každém (i tom dnešním!) zpitomět mládež! ()
Extended Director's cut: 219 min ()
Dojemné, ač trošku rozvleklé... ()
Životopisný film o jednom z posledních čínských císařů. Film vyniká především svojí velkolepou výpravou, krásnu hudbou a celou škálou kostýmů. Přesto tyto velké kvality filmu poněkud kazí strašně rozvkleklý děj, kde občas o nudu není nouze. Ale jelikož se jedná především o životopisný film, a tyto události se zřejmě staly, tak nebudu dávat nižší hodnocení než 3*. ()
Řemeslně brilantní dílo, jehož barevnost a velkolepost je impozantní. V hloubce prožitku mi osobně ale přece jen výrazně zaostává za Scorseseho Kundunem, který je méně nabubřelý, méně politický a tak nějak "osobnější". V Císaři není jediný charakter, ke kterému bych pocítila výraznější symaptie a přes skvělý O´Tooleův výkon mi postava učitele přišla rozpačitá a nedořečená. Musím ale říct, že tento problém mám s velkým počtem filmů s historickou asijskou tematikou - nedokážu se ztotožnit s chováním lidí, jejich starobylá kultura mě vizuálně docela děsí a vůbec ona celková manýra se mi zdá hrozně vzdálená. Monumentální "vnější" zážitek, který se mi ale pod kůži nedostal. ()
Zatím jsem viděl jenom základní verzi (snad se dostanu i k režisérské) a ta mi připadala hodně zkratkovitá, u hodně událostí v příběhu jsem musel film zastavovat a hledat si historické souvislosti, což mi nevadí, ale více bych uvítal vysvětlení ve filmu. A připadalo mi to moc krátké na takový výjimečný příběh. ()
Poslední císař je pěkná velkolepá nuda. Že to jde i lépe dokázal třeba Martin Scorsese. ()
Narodil se jako císař, většinu života byl vězeň a člověk který je svázán svým původem, aby se mu v závěru dostalo vysvobození. Stal se zahradníkem. Na pozadí této osobní tragédie jsou líčeny osudy Číny resp. Mandžuska. Proti výpravě a kameře nelze mít námitek (jsou skvělé) a interiery a exteriery Zakázaného města jsou úžasné. Mohu vřele doporučit... ()
wtf, rikal sem si. Od deviti oscaroveho snimku sem cekal vic nez jen roztahane a sterilni vypraveni. ()
Skvelý životopisný film o poslednom čínskom cisárovi, ktorý skončil ako záhradník. Dej miestami trochu pretiahnutý, ale inak sa mi film veľmi páčil. Viac netreba hovoriť, treba si pozrieť. ()
Takto to vyzerá keď niekto natočí film, ktorému chce byť divák naklonený, chce sa ho dotknúť, chce do neho vstúpiť a on sa mu namyslene otočí chrbtom a hrá si svoje. Chladný a zamilovaný sám do seba. Prešli sme okolo seba a viac sa neuvidíme. ()
- Chceš žuvačku? - Chcem sa rozviesť. ()
Jde o film, který člověka přišpendlí do křesla na celou dobu. Je to opravdu úchvatná sonda do novodobých dějin Číny. ()
mno dávno som videl ale hovno si pamätám (myslím to v nočniku ;)) ()
Nádherné kostýmy a výprava, velmi dobrá kamera a hudba, ale film je bohužel hodně dlouhý a místy nudný, úplně nejhorší věcí je otřesný český dabing. ()
Úchvatná výpravná podívaná o již od dětství privilegovaném člověku, procházejícím jedním mizerným režimem za druhým. Bertolucci, známý levičák, zde nesleduje realitu v žádném případě antikomunistickou optikou. I přes krutosti, kterých se maoistické gardy dopustily, byl pokrok od archaické feudální společnosti k modernímu, byť demokraticky deficitnímu státu nezvratný. Dějiny jsou střetem tragédií, které někdy mají svůj přirozený smysl, ale i pozitivní východisko. Je však stále co měnit a reformovat. Někdejší čínský císař, který začínal svou kariéru jako dětská loutka na trůně, se nakonec našel jako obyčejný zahradník, ač se k této profesi dostal nikoliv na základě svého rozhodnutí. Film byl u nás uveden v kinech už v březnu 1989 a sám se mohl natáčet v tzv. Zakázaném městě. To vyvrací všechny kecy pravičáků, že socialismus to jen nepohyblivý diktátorský monolit. Poslední císař je kromě strhujícího příběhu také pozoruhodný tím, jak se mu podařilo vtěsnat vedle sebe masové historické scény s psychologicky věrohodnými komorními výjevy. Není to tedy žádná typická spilbeargovská přehlídka efektů za každou cenu. Výprava, kostýmy, kamera, hudba i civilní herecké výkony zkrátka tvoří naprosto dokonalý, jímavý a přitom nikoliv pateticky doslovný celek. Pochvalu si zaslouží i skvělý předlistopadový kinodabing (Preiss, Adamovská, Munzar), který naštěstí několik uváděla i Nová Cinema. Pochvalu si však nezaslouží druhý, typicky devadesátkově rychlokvašný dabing, který bohužel vyšel i na DVD. ()
Nádherný, výpravný velkofilm, který právem patří do zlatého fondu světové kinematografie. Vždyť kolik filmů se pyšní tolika oscary ve všech hlavních, kromě hereckých (pravda), kategoriích. Není to úplný top film ze všech filmů na světě, ale své kouzlo má a první polovina, je dle mého názoru naprosto strhující, druhá neméně kvalitní, leč trochu smutná, ale závěr je vynikající. Film, který si na nic nehraje a je poctivě natočený s láskou k tradicím. Nezbývá než doporučit. ()
Související novinky
Legendární italský režisér Bernardo Bertolucci zemřel
Ve věku 77 let po dlouhé nemoci zemřel v Římě italský režisér a scenárista Bernardo Bertolucci. Poprvé o tom informovala italská agentura ANSA. Bertolucci měl na kontě snímky jako Poslední tango v… (více)
Zemřel „modrooký ďábel“ Peter O'Toole
Odešla jedna z velkých hereckých osobností. Legendární britský herec byl v pátek hospitalizován v londýnské nemocnici Wellington, kde v noci ze soboty na neděli vydechl naposledy. Dožil se 81 let,… (více)
Skvělé historické drama o posledním čínském císaři Pchu-Im, s jehož pohnutým životem také kráčely neméně pohnuté dějiny Číny od svržení Mandžuské dynastie, založení republiky, přes občanskou válku, boje mezi Kuomintangem a komunisty, japonskou okupaci až po definitivní vítězství komunistů v čele s Mao Ce-Tungem. Peking, Zakázané město, 1908. Sledujeme korunovaci nového císaře Xuantonga - tříletého dítěte, které vůbec nechápe, co se kolem něj děje, chce k mámě a vyvádí neplechy. Jeho služebnictvo pečlivě kontroluje obsah jeho nočníku a také se klaní před lázní, ve které se právě vykoupal. Také má svou kojnou, které saje prsy až do deseti let. Jeho dětské vylomeniny zaměstnávají celé početné služebnictvo. Postupně z něj vyroste sebevědomý chlapec, který si může jako císař dělat co chce a klanět se před ním musí jeho vlastní matka a také jeho bratr. Po pádu císařství sahá jeho moc pouze po hradby onoho obrovského paláce, zvaného Zakázané město, které navíc nesmí ani opustit. Zato má skvělého britského učitele Johnstona, který mu poví o tom, kdo byl George Washington nebo že bolševici zabili ruského císaře. Zajímavá konfrontace moderní západní civilizace s tou tradiční čínskou. Pchu-I má však na rozdíl od Mikuláše II. více štěstí, jelikož v Číně se bolševici dostali k moci až mnohem později. Snaží se říší reformovat, shodí svůj tradiční cop , kvůli špatnému zraku začne nosit brýle a vyhodí zrádné, vypočítavé a prospěchářské eunuchy, s tím mu musela dokonce pomoci republikánská armáda. V pubertě si vybere dvě krásné mladé manželky (prý pro něj byla sedmnáctiletá příliš stará) a užije si s nimi pod peřinou krásnou troječku, kterou mu však překazí eunuchové, kteří zrovna v nejlepším zapálí sklady, aby se nezjistilo, co vše z nich ukradli. To nejhorší však přijde v roce 1924, kdy jej Kuomintang vyžene ze Zakázaného města a císař se jako příslušník dynastie Čching vrátí do svého rodného Mandžuska, do města Tchien-tinu, kde se z něj stane "playboy". Svou finanční situaci řeší prodejem cenností, které si odvezl z Pekingu. Jeho první manželka začíná být nespokojená s tím, že se o něj musí dělit s tou druhou, a stane se závislou na opiu, kterého je v Mandžusku plno. Druhá manželka však odejde. Netrvá to však dlouho a Japonci Mandžusko okupují, a naivního Pchu-I jmenují císařem loutkového státu Mandžukuo. Císař si myslí, že je v rovnoprávném postavení s japonským císařem Hirohitem, to ale není pravda. Když o tom řeční v paláci, tak japonská delegace postupně odejde, stejně jako vedení japonské okupační armády. Navíc je zde jeho zákeřná, otevřeně kolaborující sestřenka, která nesnáší Číňany. Ta kouří opium společně s císařovnou kterou také pěkně "rozmazluje". Z císařovny se postupně stane pěkná troska, což jde vidět těsně před koncem války. Císař se snaží utéct do Japonska, bohužel však na Mandžusko zaútočí Russáci,, a tak je zajat a později je vrácen k soudu do Čínské lidové republiky. Je vězněn v nápravném zařízení Fu-šunu. Jeho pobyt a výslechy v zařízení tvoří druhou dějovou linii, prostřednictvím které je celý pohnutý příběh posledního císaře vyprávěn. Postupně je zbaven svého sluhy a sám si nedokáže ani zavázat tkaničky u bot. Je obviněn s kolaborace s Japonci, ale při výsleších při něm stojí ředitel tábora, díky kterému si císař odkroutí deset let a je propuštěn na svobodu do země, kterou vůbec nepoznává. V posledních okamžicích svého života je svědkem řádění mladých, tupých a revolučně zapálených Rudých gard, které dokonce veřejně lynčují ředitele onoho nápravného zařízení, který mu tolik pomohl, ale nyní je obviněn z toho, že je to "kontrarevolucionář a pravičák". Pchu-I se mu snaží pomoct, ale je dost hrubě odpálkován. Jo, bylo to fakt zajímavé, dozvěděl jsem se spoustu pikantních detailů z života člověka, který byl v mládí nejmocnějším člověkem v nejlidnatější zemi na světě a na stará kolena si musel koupit lístek, aby si prohlédl trůn, ze kterého kdysi vládnul. A také ten cvrček, který přežil v nádobě za trůnem schovaný desítky let. Také se mi strašně líbily veškeré ty historické kulisy, oděvy, obyčeje, ceremoniály a rituály. () (méně) (více)