Případy komisaře Mejzlíka

Čapkovy povídky lze bezpochyby označit za detektivky, ale detektivky zvláštního druhu. Čapek sám část z nich charakterizoval jako krátké noetické příběhy, v nichž poznává a objevuje skutečnost, a jiné jako případy ryze justiční, u kterých převládá otázka, jak trestat. To, co všechny povídky, veselé i vážné, spojuje, je hledání pravdy a spravedlnosti, tedy téma, které zůstává aktuální napříč dějinnými epochami. Společného jmenovatele hledali také filmaři v polovině šedesátých let pro právě vznikající televizní cyklus vybraných čapkovských povídek – a objevili jej v komisaři Mejzlíkovi. A také ve Václavu Voskovi, který se této svrchovaně čapkovské postavy ujal s neskrývaným potěšením a výrazným smyslem pro nadsázku a ironii. Jednotlivé povídky si udržují tempo, náležitou atmosféru i jemný, nenásilný humor, který funguje dokonce i tam, kde se jedná o zločin či lidskou tragédii. Režisér Václav Hudeček pečlivě zvažoval herecké obsazení i pro další postavy a nutno dodat, že měl tehdy šťastnou ruku – pro roli strážmistra Brejchy v ikonickém Zločinu na poště sáhl po vynikajícím Čestmíru Řandovi, v Básníku exceluje Vlastimil Hašek, Kupon, případ ze zahrádkářské kolonie, byl zase vděčnou příležitostí pro Ottu Šimánka, a ve Zmizení pana Hirsche vytvořil mazaného židovského příručího přesvědčivě Ilja Racek. K dalším čapkovským povídkám se televizní tvůrci vrátili ještě na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ale kvalitám svého černobílého předchůdce se již nevyrovnali. (15.11.2020)

Labutí šíje, ňadra, buben a činely – co to má být? Jedna z nejlepších čapkovských povídek byla pro televizní obrazovku adaptována několikrát, většinou mizerně (viz. Bartoška a Brzobohatý). Něco docela jiného je ovšem tento pětapadesát let starý záznam, v němž doslova excelují Vlastimil Hašek v roli nicnetušícího básníka a Václav Voska coby nicnechápající Mejzlík. Vynikající zábava! (18.08.2020)

V televizním provedení této orientálně laděné čapkovské povídky doslova exceluje Ilja Racek v roli přičinlivého židovského příručího, který si ví rady za všech okolností. Výborná epizoda z "mejzlíkovského" cyklu. (12.11.2020)

Rada Pitr, starý policajt před penzí, který se celý život zabýval jen jednoduchými, nekomplikovanými případy, tedy postava svrchovaně čapkovská, ve vynikající drobnokresbě Vladimíra Hlavatého, versus komisař Mejzlík, moderní kriminalista přicházející s novými, propracovanými metodami, v již tradičním provedení Václava Vosky. Skvělá podívaná. (18.08.2020)

Skromná herecká benefice Felixe le Breux a jeho nezaměnitelného hlasu, s nímž recituje vskutku originálním způsobem slavnou Wildeovu Baladu o žaláři v Readingu. Škoda, že tento volný cyklus čapkovských povídek s Václavem Voskou v roli policejního komisaře Mejzlíka nebyl odvysílán celý. (04.04.2018)

Umění dedukce. Karel Čapek dokázal neomylně objevit jemné předivo lidských osudů, které splétá život – věřil, že právě v těch obyčejných a prostých lidech je vždycky nějaká jiskra a vždycky něco hezkého, co stojí za zaznamenání. Dvojnásob to platí i v případě tohoto volného cyklu televizních případů komisaře Mejzlíka, v nichž nechybí humor ani dostatek napětí, a také celý trs skvělých hereckých výkonů – počínaje Václavem Voskou a Ottou Šimánkem až k Františku Němcovi a mladinké Ivě Janžurové, kteří teprve stáli na prahu své umělecké dráhy. (29.04.2017)

My můžeme trestat. Ale někdo musí odpouštět. Čapkovu povídku, jednu z těch nejzávažnějších, v níž jde o osobní tragédii, znají téměř všichni z pozdější, také televizní inscenace (1980) s Vladimírem Menšíkem v roli strážmistra Brejchy. Stejně kvalitní je ovšem i tento první, ještě černobílý film z volné série kriminálních případů komisaře Mejzlíka – tvůrcům se podařilo vystihnout nejen dramatickou mnohoznačnost lidského života, ale také potěšit všechny ty, kteří holdují hereckému umění Václava Vosky, Čestmíra Řandy, Eduarda Cupáka, Jiřího Hrzána a dalších velikánů své doby. A to není málo. Naopak. (09.11.2020)