Hellraiser II: Svázaný s peklem

Tajemná kostka opět ožívá a s ní i nejbizarnější představy. Přítomnost Cliva Barkera je tu silně cítit, což se silně projevuje na výtvarné stránce děje. Jednička za dvojkou příliš nezaostává, ačkoli se v příběhu dají najít jeho slabší stránky (hlavně překombinovaný konec). Nečekejte žádné lekací momenty, protože se jich tu nachází opravdu minimum. Na atmosféře to ale nic neubírá. Zbytnělá fantazie rozvětvená do kořínků (některé momenty připomínají obrazy MC. Eshera), výpravné kulisy, nekonečně moc krve a pompézní Pinhead. To jsou asi největší devíza tohoto hororu. (08.10.2003)

Jednička stavěla na komornosti a maximálním využití svého nápadu. Dvojka je encyklopedií snad všech neduhů osmdesátkových hororů - gumové gore efekty, příšerné animace a spousta srandovně okázalé hrůzostrašnosti. Hororoví fajnšmejkři budou asi na věc koukat jinak a budou si svou "kultovní" sérii hájit do posledního dechu, jenže dvojka Hellraisera je přesně tím typem filmu, kde mě díky absenci jakékoliv logiky rozčilují i ty nejmenší detaily. Od opravdu způsobilého policisty, který při prvním leknutí vykropí celý zásobník do ničeho, až po ještě způsobilejší lékařský personál. Patro údržby bylo zajímavé, čípak to byl nápad? Neustálá přehlídka vysátých figurín, hlavní hrdinka ražení pomatené krávy, směšně výhružná hudba, tuctové triky, téměř žádná atmosféra a příběh nestojící za řeč. Na konci si dáme trochu Hvězdných válek a příslib dalšího pokračování a...? Titulky. (06.06.2010)

Vážne nechutná séria. To je pre horor poklona a žáner akiste musí občas pritvrdiť, aby bol pravdivý a úderný. Ale ak je splatteru a gore príliš, tak je ho proste... príliš. A to je i prípad dvojky. Efekty sú drastické, realistické a teda tým pádom odporné. V súlade s nepísanými pravidlami sequelov je dvojka (ktorá prišla len rok po jednotke) väčšia, epickejšia, ambicióznejšia a obľúbené ingrediencie z jednotky sa dočkali výraznejšieho priestoru (Cenobiti v čele s Pinheadom, u ktorého sa dozvieme minulosť). Dvojka je strašne monštruózna – hudba Christopera Younga ohlušujúco buráca až je to otravné a rušivé, kulisy sú megahororové, krvavých trikov je tak veľa, že pretekajú do záverečných titulkov. Navyše je tu ako bonus psychiatrická liečebňa, čo tvorcovia zrejme obšľahli z úspešnej Nočnej mory z Elm Street 3, ktorá mala premiéru o rok skôr. Mnohí dvojku stavajú nad kultovú jednotku, ale ja som sa v deji jednak trochu strácal, jednak ma nebavil, jednak nechutností bolo na môj vkus priveľa a ako jednotka, tiež dvojka obsahuje v podstate len minimum vyložene kladných, sympatických postáv. V dvojke sa síce vracia šarmantná Ashley Laurence (a pomáha jej nová generácia v čele s blondínou v podaní Imogen Boorman), ale inak sú všetci zlí, zákerní, temní alebo proste „iba“ zvrhlí, úchylní a psychopatickí. Zo starých známych sa okrem Ashley a Douga Bradleyho ako Pinheada vracia aj Clare Higgins ako Julia, fanúšikov Votrelcov potom akiste poteší prítomnosť Williama Hopea alias poručíka Gormana. Kuriózne je, že dvojka príliš nemá o čom byť a tak, aby sa natiahol čas, prvých 20 minút neustále niekto spomína na udalosti z prvej časti, vrátane dlhých flashbackov. Režisérske opraty po Cliveovi Barkerovi prebral Tony Randel (Chřestýši, Amityville 1992, Klíšťaťa). Clive zostal ako šéf výroby. (21.01.2011)

Druhej dil primo navazuje na ten prvni a pokracuje vicemene tam, kde prvni skoncil, coz je fajn. Co uz tak fajn neni, je Randel, kterej si sice taky libuje ve vsemoznejch nechutarnach, ale proste nema koule jako Barker, takze to nepusobi tak strasidelne a obcas to je spis smesny. Navic film neni zas tak uplne horor, protoze dobra pulka se odehrava v jakmysi labyrintu a spis to spada trochu do fantasy, i kdyz samozrejme i tady radi Cenobiti ve velkym a dojde na spoustu trhani tel. Jsem spokojenej, ale prvni dil mel mrazivejsi atmosferu. (31.01.2005)

Stačí jen pár kapek životodárné tekutiny na zkrvavené matraci a peklo může opět otevřít svou náruč. Tentokrát se místo Franka vrací do našeho světa jeho milenka Julie, ta vypočítavá děvka z předchozího dílu. A díky šílenému psychiatrovi Channardovi nám je odhalený svět uvnitř Lemarchandovy kostky: rozsáhlý labyrint plný hrůzy, bolesti a samozřejmě krvežíznivých Cenobitů... Aby bylo jasno, dvojka je posledním zářezem v sérii, která se ještě drží Barkerem načatého konceptu a hodně temné atmosféry. Neúprosný čas se tu podepsal především na některých efektech, jenže všechno ostatní, ať už skvělé masky nebo Youngova hudba, hezky dozrálo a tvoří výjimečný, fantastický horor. A těch pár matoucích nesmyslů (vyhořelý dům z jedničky opět stojí a ona matrace je plameny nedotčena) jsou pouhým detailem. (04.07.2011)