Stůj při mně

Nedávno zpěvák Seal přezpíval starý hit Stand By Me a já si při poslechu nové verze vzpomněl na tenhle film, který se mi napoprvé moc nelíbil, ale druhá šance se vyplatila a já se ponořil do dobrodružného příběhu. Na konci nechyběly ani emoce ani pár slziček. Příběh plný dobrodružství, přírody, přátelství a věrnosti se mi opravdu líbil, vynikající stopáž, vynikající muzika a vynikající River Phoenix, který to mohl dotáhnout opravdu daleko. __ A když jsem u toho Seala, tenhle film by se dal taky vystihnout názvem písničky Its A Mans Mans Mans World, kterou taky přezpíval. Prostě chlapská záležitost! (16.11.2008)

Fakt, že seriálový hit Stranger Things (2016), který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči tomuto spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, představoval do jisté míry emblém dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ale ne tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy ale King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických románů Carrie (1974), Osvícení (The Shining, 1977) a To (It, 1986), ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv, 1977) a Tělo (1982). Poslední jmenovaná povídka se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci, ale i jím řazen mezi nejzdařilejší adaptace. Vedle dokonalého hereckého obsazení měl na melancholicky jímavý výsledek vliv fakt, že režisér Rob Reiner – mimo jiné Kingův vrstevník – do filmu projektoval své zážitky a pocity z dospívání. Kvůli svému zasazení do 50. let bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových snímků, které se s nostalgií či retro přístupem vracejí k této dekádě. Nicméně svými ponurými tóny a vážnými motivy, ale i situováním většiny děje do exteriérů venkovské krajiny má Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými retro snímky jako Hairspray či Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, ale ostatně také Kinaga se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období v dospívání, spojené s koncem dětské nevinnosti i ideály přátelství. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)

Knihu jsem stále bohužel nečetl, ale přesto se nebojím prohlásit, že tenhle snímek je výbornou adaptací. Jsou v něm veškeré ingredience, které dělají tvorbu Stephena Kinga tak osobitou a význačnou - problematický vztah hrdinů s rodiči, ztráta někoho milovaného, Maine v padesátých letech minulého století, střet s fyzicky silnějším nepřítelem a dospívání dětských protagonistů během série symbolických událostí. Jednoduchý příběh je lemován putováním hrdinů za cílem, jehož naplnění postupně ustupuje dílčím situacím, rozhovorům a flashbackům, během nichž se z dětí stávají plnohodnotné charaktery a otázky ohledně smrti, náklonnosti a přátelství nabývají konkrétních významů. Tempo je sice občas hodně nijaké a záporné postavy přehnaně zlé (jako tradičně u Kinga), ale síla pohodového vyprávění a nesentimentálního sdělení vítězí, a když v závěru zazní nádherná píseň od Bena E. Kinga, má jeden chuť vzít spacák a vyrazit s kamarády na prosluněnou túru - jen místo mrtvoly bych hledal radši spící krásku nebo zatoulaný pivní soudek... (05.02.2019)

Chlapci hľadali mŕtvolu, ja som hľadal dôvod vysokého hodnotenia, až kultovosti tohto priemerného filmu. Chlapci našli, ja nie. Ako fanúšik sixties nepotrebujem vidieť nie príliš zaujímavý film, aby som mohol vynachváliť jeho soundtrack. Okrem toho mi skladby na rozdiel napr. od Amerického graffiti pripadali nadbytočné a neorganicky zaraďované. Keď k čudným dialógom a nepresvedčivým hereckým výkonom detských hercov priradím ešte mizerný dabing, pripadám si s mojimi troma hviezdičkami ako starý dobrák. (19.07.2016)

Nádherný nostalgický film o detstve a dospievaní. Úžasní detskí herci, skvelá atmosféra, perfektná výprava a úprimný príbeh, ktorý mohol napísať azda len Kráľ. To všetko pod taktovkou Rob Reinera a za skvelej hudby (i keď iba "prevarené" - ale skvelé - fláky ako Buddy Holly, či The Chordettes). Pre všetkých zarytých nostalgikov ideálna bomba. (27.05.2007)