Desperado

Dávno pryč jsou noci, kdy drogový boss Bucho usínal s pocitem dobře vykonané práce. Nyní spí s jedním okem otevřeným, s prstem na spušti odjištěné pistole a děsí se chvíle, kdy se ve dveřích objeví ON - El Mariachi. Tento mstitel, vláčející s sebou kytarový futrál napěchovaný zbraněmi různého kalibru, se totiž pomalu prostřeluje zástupy pěšáků ke svému poslednímu cíli. Buchovi bojovníci se vracejí z bojů ve stále řidších sestavách, čemuž se nelze divit, když občas nerozeznají střílejícího hudebníka od zběsilého vrhače nožů Navajase. (06.10.2009)

Čím méně peněz dáte Rodriguezovi na jeho film, tím více se snaží, aneb nápady jsou přece zadarmo. A že je jimi Desperado prošpikovaný. V těch necelých dvou hodinách vás zavalí spousta rafinovaných dialogů, nápaditá a hravá akce, černý humor a sakra velká banda naštvaných Mexikánů. Rodriguez si nebere servítky, vše vyhazuje do vzduchu, všechno nechá rozstřílet na cucky a přitom ještě na diváky neustále pomrkává a dává najevo, že i přes tu kupu mrtvých těl a potoky krve to je parádně zábavná klukovina, která ani na minutu nenudí. A jaktože všechno tak krásně bouchá, kulky odhazují mrtvá těla desítky metrů do dálky a Mariachi zasviní celou zeď vlastní krví a stále stojí na nohou, když je něco takového ve skutečnosti blbost? Prostě to je tak o hodně větší zábava...tak se bavte. (04.02.2008)

Robert Rodriquez je pro mě prostě jednou velkou neznámou. Už dávno nepochybuji o tom, že umí točit řádně nadupané a zábavné žánrovky, v nichž se naplno projevuje jeho obrovský filmový zápal a samozřejmě také talent, ovšem pak přijdou takové akční slátaniny jako Od soumraku do úsvitu, Machete nebo nedejbože Planeta teror, a moje sympatie k mistru Rodriquezovi se zase pomalu otáčejí o 180 stupňů. Desperado naštěstí patří do té první skupiny, může se chlubit skvěle napsaným scénářem, brilantním střihem akčních scén a především odshora až dolů bezchybně vybraným castingem, který tomu také hodně pomáhá. Nejen charismatický Banderas a nádherná Hayek, ale především příběhově méněcenní Buscemi, Trejo nebo sám velký Quentin Tarantino (jeho scéna patří k těm vůbec nejlepším) představují onu hybnou sílu, která dodává příběhu nevídaný lesk a tempo. No a hračička Rodriquez už jen vše podtrhne svým úžasně specifickým rukopisem, který sice není a asi nikdy nebude úplně bez kaněk, ale bez něj by to tentokráte prostě a jednoduše nebylo ono... 80% (12.10.2012)

Ja bohužial Rodriguezov ironicko-machovský štýl, s ktorým sa s Tarantinom vzájomne ovplyvňujú, príliš nežeriem. Desperado je film, ktorý sa snaží zaujať diváka tým, ako je neskutočne cool, ako Banderas prehadzuje vlasmi, ako rozpráva Tarantino svoj kvázi megacool vtip a ako držia postavy zbrane otočené o 90 stupňov. Ani mu neverím, že to celé myslí iba zo srandy a že vzdáva hold bohvie čomu. Dej je absolútne o ničom, na tom sa zhodneme snáď všetci. (28.09.2012)

,,Něco vám řeknu. Byl jsem na jedné internetové stránce, kde všichni pomlouvali snímek Desperado. Uživatelé tam byli pěkní pitomci, né jako fajn lidi tady. Komentáře tam byly nečitelné a plné gramatických chyb, né jako umělecká díla tady. A pak tam napochodoval největší Čech, jakého jsem kdy viděl, pohyboval se jako vítr a obličej mu celou dobu skrýval stín. Ten cizinec tvrdil, že hledá někoho, kdo tam tomu šéfuje. Znělo to jako PIMO, PAMO...POMO? Jo to je ono POMO. Hej nemáte čistější pulitr? A pak to tam ten chlapík celý vymlátil. Bejt váma budu opatrnej. Podle všeho míří právě sem." Desperado je můj nejoblíbenější akční film a také asi jedním z nejstylovějších a nejvýbušnějších, co jsem kdy viděl. Rodriguez na něm předvádí svoji lásku k béčkům a schopnost si hrát, kdy nabízí akční jízdu ozbrojenou super akcí, hláškami, překrásnou Salmou Hayek, báječnou hudbou nebo soubojem o rychlejší hubu mezi Buscemim a Tarantinem. (23.10.2007)