Obsahy(2)
Jan Werich a Jiří Sovák v brilantní komediální miniatuře o jedné libře... Dva opilci si chtějí na poště vyzvednout libru, aby měli za co pít. Po mnoha nepříjemnostech jim úřednice libru nevydá a dokonce na ně pošle místního policistu. (Česká televize)
Recenze (141)
„Ty seš... ježišmarja, ty seš úplně...“ „Co?“ „To... no, blbej nejsi, ale seš dneska hrozně rozptýlenej, no.“ O tom, jak se návštěva pošty s nějakou tou promilí v krvi může nečekaně protáhnout aneb díky bohu, že tehdy neexistovaly výběrní bankomaty. Názorná úkázka toho, že velké herectví stačí k tomu, aby na ploše jedné místnosti udělalo velký film. ()
4* i přes jednoduchý scénář mě tato televizní jednoaktovka bavila, protože herecká squadra v čele s Werichem a Sovákem zajišťuje téměř jistotu kvality. A překvapilo mě zde ze zajímavostí, že se docela hodně improvizovalo. Takže do síně slávy televizní zábavy rozhodně patří. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Ani 4 uznalí herci nezmůžou nic proti vskutku debilnímu scénáři. Zdejší chvalozpěvy místních uživatelů si dokážu vysvětlit leda tak, že jsou poprdění z našich hereckých velikánů. Nepřirozené, uhozené a hlavně nevtipné scénky. A herecká genialita? Možná - ale to by pánové (a dámy) museli hrát po láhvi Alpy Lesany, nikoliv na sucho. Suchopárek. ()
Ty moc nevyskakuj, ty žížalko! Ste tady kvůli mě nebo já kvůli vám?! Takoví jako já vám platíme gáži, né? Vy ste tady pro veřejný blaho vobčanů a né abyste se tady na mě vytahovala a byla drzá a lascívní. Jedno z nejklasičtějších děl rané televizní tvorby šedesátých let je mistrnou připomínkou zlatého věku české komedie a zároveň v něm lze vysledovat přímý odkaz na ostrovtip Osvobozených tak, jak jej diváci znali ještě z předválečných let. Rozepisovat se o skvělých hereckých výkonech Wericha, Sováka a Zázvorkové by bylo nošením dříví do lesa, nicméně je obdivuhodné, jaké možnosti skýtá dialog tří postav. Věc v současné televizní dramaturgii takřka nemožná. ()
Na takové poště se NIC neděje, byť je toto "nic" báječně zahráno... stejně jako tomu bývá u klasického ohňostroje, i ten herecký přestane po několika minutách člověku vytírat zrak a divák hledá v téhle grotesce alespoň špetku děje či pointy. Vtip je milý, ale nikterak dvakrát úchvatný. Snad i přílišná očekávání srážejí mé hodnocení na střízlivou trojhvězdu. 60% ()
Galerie (2)
Zajímavosti (11)
- Protože se Werichovi Sovákův klobouk líbil víc, před natáčením proběhla výměna a Werich si jej ponechal. Následně tuto záměnu využili během improvizací při natáčení a vznikla díky ní i scéna s "nadívaným kloboukem". (Nach)
- Jana Werichová si ve filmu nejen zahrála, ale celou hru také přeložila. (milaneg)
- Jiří Sovák (Jerry) vzpomínal: "Werich, to můžu zodpovědně říct, se mnou točil rád. On improvizoval - a mně to vyhovovalo. Liboval si: 'Je to dobrý, ten kluk furt odpovídá.' Byl rozkošný nejen v tom, že s gustem hrál, ale ohromně se i bavil, dokázal odejít ze hry, dát se do smíchu. Očička mu přitom svítila ... Jak říkáme my komedianti: odboural se. Miloval, když jsem přišel s něčím jiným, s nějakou koninou, miloval improvizaci. Tak vznikla v Uspořené libře debata o klobouku. Abych vůbec něco povídal, napadlo mě: 'Čí je tenhle klobouk? To není můj klobouk!' A on odpověděl: 'To není tvůj klobouk?' Hned na to naskočil. A hnal to dál: 'To není tvůj klobouk! To nemůže bejt tvůj klobouk, to je klobouk toho, jak jsme se hádali, jestli je plešatej pod tím kloboukem. Von byl plešatej a von se potom s náma pral...!' A už jsme oba v tomto duchu jeli dál. To měl Werich moc rád, a proto jsem mu vyhovoval." (NIRO)
Reklama