Obsahy(2)
Jan Werich a Jiří Sovák v brilantní komediální miniatuře o jedné libře... Dva opilci si chtějí na poště vyzvednout libru, aby měli za co pít. Po mnoha nepříjemnostech jim úřednice libru nevydá a dokonce na ně pošle místního policistu. (Česká televize)
Recenze (141)
Je pravdou, že tieto Werichove jednoaktovky boli mnohokrát reprízované, ale aj v súčasnosti dokážu potešiť majstrovstvom oboch predstaviteľov, ktorí roztomilo opilecké výstupy nemuseli dlhodobo nacvičovať. Niekomu chýba pointa, niekomu prekáža prehrávanie. Ja som spokojný. Viem, čo od tohto malého televízneho klenotu môžem očakávať a vždy to aj dostanem. A Tararingapatam je v pamäti mojej generácie zapísaný rovnako ako Džavaharlár Nehrú, Rabindranát Thákur alebo Sirimavo Bandaranaiková. ()
Stará černobílá krátká klasika. Páni herci Jiří Sovák a Jan Werich předvádějí svojí genialitu. Člověk by neřekl, že to pouze hrají, ale že se právě vrátili z nějaké hospody. Zázvorková a Brodský dobře nahrávají. Celkově je to krátký herecký koncert Pánů herců pro zasmání. Krásné čtyři hvězdičky a možná i půlka páté. ()
"Kdybych napsala dopis a poslala ho tak, aby ho vybrali ze schránky v 19:59, došel by do Tararingapatamu v pátek před dvanáctou hodinou čtyřiapadesát minut, prosím Vás?" Tento docela běžný dotaz k veřejné instituci zůstal bez odpovědi a to je škoda, protože na totéž jsem se chtěl na poště již nejednou zeptat. Když jsem se to tedy nedozvěděl, tak jsem se alespoň pobavil, protože v Pimblické poštovní spořitelně se monopolizoval čas úřadu, mátl se orgán výměnou klobouků a vybíraly se peníze z děsně důležitých rodinných důvodů - na panáka. Mě to hrozně bavilo a je jen škoda, že hvězdu si zasloužili jen čtyři z pěti herců, kteří se na této šaškárně podíleli. ()
Naprosto geniální herecký koncert Wericha se Sovákem a nesmrtelné hlášky, které vznikly z improvizace: "Vemte si ty svý parafernálie", "Je to opravdu vaše toužebné přání, abych si zul botičky?", "Já se nemůžu ohnout - vždycky, když jsem zklamanej, tak se nemůžu ohnout." Prostě co replika, to perla. Člověk to může vidět stokrát a stejně to pořád baví. ()
Tento film těží jen a jen z nápadu! Můžete mít světové producenty, produkční, scénáristy, dramaturgy, režiséry, kameramany, střihače atd atd, mít tu nejlepší kameru, mít spousty peněz na trikovou postrprodukci, prostě mít všechno bez čeho se dnešní film na profesionální úrovni téměř neobejde, ale když nemáte nápad, tak je vám všecho toto sebevětší zázemí k prdu. Zde je vidět, jak je to všechno tak jednoduché! . Celého filmu je o tom, že na úřad (poštu) přijdou dva postarší pánové v podnapilém stavu (Werich a Sovák), že si chtějí vybrat z vkladní knížky jednu libru na panáka :). Dostanou formulář a už to jede. Do toho začnou rozebítat klobouky, vedle sedící paní, která píše důležitý dopis (Zázvorková) a nakonec se na řadu dostane i paní u přepážky, která pánům za místo vyplněný a podepsaný, jen počmáraný formulář samozřejmě žádné peníze nevydá. Nakonec se na poštu prichomýtne i policista (že ale budí respekt ;) ), se kterým si pánové, co nutně moc potřebují libru (na panáka) samozřejmé také popovídají. Myslím si že film je na své náklady velice zdařilý. 5 herců v jedné místnosti, jedna vtipná scénka za druhou, autorům gratuluji. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (11)
- Jiří Sovák se naučil text k oběma hlavním mužským rolím, a to nejen z úcty k Janu Werichovi, ale i proto, že se sám Werich nemohl rozhodnout, kterou z postav bude hrát. (Komiks)
- Jiří Sovák (Jerry) vzpomínal: "Werich, to můžu zodpovědně říct, se mnou točil rád. On improvizoval - a mně to vyhovovalo. Liboval si: 'Je to dobrý, ten kluk furt odpovídá.' Byl rozkošný nejen v tom, že s gustem hrál, ale ohromně se i bavil, dokázal odejít ze hry, dát se do smíchu. Očička mu přitom svítila ... Jak říkáme my komedianti: odboural se. Miloval, když jsem přišel s něčím jiným, s nějakou koninou, miloval improvizaci. Tak vznikla v Uspořené libře debata o klobouku. Abych vůbec něco povídal, napadlo mě: 'Čí je tenhle klobouk? To není můj klobouk!' A on odpověděl: 'To není tvůj klobouk?' Hned na to naskočil. A hnal to dál: 'To není tvůj klobouk! To nemůže bejt tvůj klobouk, to je klobouk toho, jak jsme se hádali, jestli je plešatej pod tím kloboukem. Von byl plešatej a von se potom s náma pral...!' A už jsme oba v tomto duchu jeli dál. To měl Werich moc rád, a proto jsem mu vyhovoval." (NIRO)
- Na převedení snímku v roce 2016 do vysokého rozlišení spolupracovala Česká televize s Národním filmovým archivem a Ateliéry Bonton Zlín. Odborníkům se povedlo napravit poškození zvukové stopy, které vzniklo už při natáčení. Několikavteřinovou scénu přemluvil za svého otce Jiřího Sováka jeho syn Jiří Schmitzer. (sator)
Reklama