Tokyo Vice

Americký reportér vs Jakuza - velice volně dle vzpomínek prvního cizince v japonských novinách Jakea Adelsteina. Intenzivní autentický exkurz do japonské kultury devadesátých let  - práce policie, novinářů a tamnějšího organizovaného  zločinu. Scénáristicky výborné, pohlcující zážitek, naprosto výborný casting, přičemž ty ksichty japonských mafiánů naprosto exkluzivní. Po Shogunovi další reklama na zemi zapadajícího slunce.  První řada 100%, druhá 89%. (26.04.2024)

„Zkurvení Japonci!“ Verbal, ČSFD, Ostrava 2022. Tak tohle bylo první, co se mi projelo mezi ušima po zhlédnutí tohoto skvělého seroše, pojednávajícího nejen o brutálně otapetovaných japonských vířivých vanách, ale zejména o totálně jeblé japonské fašistické kultuře a bezvýhradné otrocké hierarchické podřízenosti. A ne, nejednalo se při tom průjezdu o hodnocení Japonců či kvality díla, jen se mi okamžitě vybavila veselá historka s filosofickým přesahem, která se odehrála koncem devadesátých let na exkluzivním mezinárodním školení vrcholových nenažerů v Mnichově. (Mongololidé a přitroublí mileniálové mohou v této chvíli s neurovegetativním klidem přestat plýtvat urputným slabikováním a odebrat se slintat si na rozštěpy, nebo co to vlastně mimo rozbíjení atomu takhle přes den obvykle děláte, protože by je následující text mohl zacyklit a tutově jej nepoberou ani chápavými končetinami!) V závěrečné části školení lektor povídá: „Pánové, k vlastnostem top managera patří nejen odborná erudice, ale také všeobecný kulturní přehled. Proto si vás na konec ještě trochu vyzkouším. Budu citovat úryvky z děl světoznámých klasiků a vy se pokusíte rozpoznat autora. Takže: „Radosti, ty jiskro boží, dcero z ráje zrozená ...“ Někdo?“ Naprosté ticho, klopení očí, když tu se najednou v první lajně vymrští Japonec, vypne se do pozoru, freneticky se ukloní a zařve: „Friedrich Schiller, Óda na radost, Weimar 1785.“ Pár lidí uznale zamručí a lektor pokračuje: „Matka vece: Zvonu hlasy volají tě k sobě, nepůjdeš-li, brzo asi zvon si přijde k tobě ...“  Zase chvilku rozpačité ticho, paxe ale opět vymrští onen ťaman a bez zaváhání vypálí: „Johann Wolfgang Goethe, Putující Zvon, Erfurt 1805.“  Pár frajerů pohrdlivě zakroutí hlavami, lektor se blahem vysemení a pokračuje: „Sobě hledejme spíš dobro, žijme sobě ze svého, ač v širé jámě té tu bez účtů a volni ...“ Naprosto stejná situace a jen ťaman strojeně zaječí: „John Milton, Ztracený ráj, Londýn 1667.“  Načež se vzadu jeden chlápek přikloní ke druhému a povídá: „Zkurvení Japonci!“  A vymrštivší se hujerský ťaman bez zaváhání kulometně kontruje: „Max Grundig, CeBit, Hannover 1998.“  Téměř osm plnotučných hodin mě tihle rýžožrouti a Ansel, který překvapivě vyrostl z prkenného divergentního slizáka do přirozeného a sympatického herce, parádně zabavili a byl jsem velmi zvědav, jakpak se to asi celé vysvrbí. Jenže ono to vysvrbělo akorát tak do zasraného útesovisce, a já si teď budu nejmíň rok okusovat nehty jak čurák, jestli to vůbec nějak dopadne a jestli to náhodou pohlupavá většina zase blahoslaveně nezařízne ve prospěch nějaké pastelově oelasťákované svištivé superpičoviny. Vidíte, jak jsem říkal - „Zkurvení Japonci“! (21.05.2022)

první epizoda nastavila laťku hodně vysoko a zbylé epizody tu a tam obsahují hlušší místa, ale nic to nemění na tom že je Tokyo Vice zajímavá sonda jednak do fungování japonských novin devadesátých let a jednak do fungování yakuzy a policie. Policie se tu úplně nepřetrhne protože ví, že by v mnoha ohledech měla stejně smůlu a yakuza bude vděčné téma vždycky. Všechno pak propojuje zprvu naivní, ovšem postupem času oči otvírající Elgortův Adelstein, který je rovnoměrně sympaťák i na pěst. Vzhledem k otevřenému konci bych uvítal druhou řadu co nejdříve...80% (27.05.2022)

Oceňuji, že ačkoli jde o mafiánský film, tak je zde miminum brutalit a vše nahrazuje parádní atmosféra. přesně tak si představuju dobrou kriminálku. Mám štěstí, že seriál objevuji při vydánídruhé série, protože konec je skutečně naprosto otevřený. Japonština je v seriálu fantastická, líbí s emi, jak plynuje přechází do angliny a zas zpět. Tokio parádní. Člověk vzpomíná na vlastní návštěvu :) (04.03.2024)

| 80% | Tokyo plné neonů, napětí, zvratů a všudypřítomné yakuzy. HBO nám servíruje pomalu se rozvíjející seriál inspirovaný skutečným příběhem amerického novináře v srdci japonské metropole, který je zaplněný osobitými a dobře podanými postavami v čele s Elgortem a Watanabem. Tady mě překvapil především Ansel svou perfektní japonštinou. Tokyo Vice nabízí kromě parádní atmosféry hlavně zajímavou zápletku, která je skvěle podaná a často vede k překvapivým zvratům. Co se týče jednotlivých epizod, stojí za zmínku především ta první, která těží jednak z rychlejšího tempa a taky ze zkušeností režiséra Michaela Manna. Ale i zbytek seriálu je pořád slušná quality TV, takže jsem si tenhle výlet do Japonska dost užil a budu doufat, že se dočkáme i pokračování. With information, there is always a cost. (15.05.2022)