Režie:
Ken RussellScénář:
Stephen VolkKamera:
Mike SouthonHudba:
Thomas DolbyHrají:
Gabriel Byrne, Julian Sands, Natasha Richardson, Myriam Cyr, Timothy Spall, Dexter Fletcher, Andreas Wisniewski, Ken Russell, Kiran Shah, Tom Hickey (více)Obsahy(2)
Víte, co bylo skutečným impulsem k tomu, aby Mary Shelleyová stvořila nesmrtelnou literární postavu uměle oživeného monstra Frankensteina? Britský režisér Ken Russell se v roce 1986 rozhodl ve svém snímku hledat pravdu během jedné deštivé noci roku na počátku léta roku 1816 na břehu Ženevského jezera. Právě zde se totiž rozkládalo sídlo lorda George Gordona Byrona, do kterého onoho dne, 16. června, přicestovala návštěva v podobě dalšího známého britského romantického autora Percyho Bysshe Shelleyho, jeho budoucí paní Mary a její nevlastní sestry Claire. A všichni přítomní, ještě ve společnosti Byronovo osobního lékaře doktora Polidoriho, se odhodlali prožít dohromady nevšední zážitek - večer plný hrůzy vystavěný na požívání laudána a dalších drog, vyprávění děsivých příběhů a vyvolávání duchů, kteří se pak pod vlivem narkotik začali zhmotňovat do až příliš životné podoby. Pozoruhodný, až surrealistický psychologický horor je ověnčen kromě unikátně působivé atmosféry i vynikajícími hereckými výkony, a to především uhrančivého Gabriela Byrnea a Natashy Richardsonové. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (60)
NOC HRŮZY (1987) Kena Russella jako horor neuspokojuje a potvrzuje to, že mistr dementního excesu v 80. letech definitivně klesnul na úroveň něčeho, co bych charakterizoval jako „artistní brak“ - snesitelný především pro svou jinakost (jako opak průměrnosti) než vlastních kvalit. Očekávání v tomto případě byla přesto značná (noc, kdy se zrodil literární FRANKENSTEIN), stejně jako ambice, jež nám film tu a tam připomíná [introspektivní horor s vizualizovanými traumaty a externalizovanými hrůzami mysli, nikdy ale ne exponovaných natolik, aby se film stal mechanickým výtokem podvědomí postav], jenže Russell je natolik špatný – lépe nesoustředěný nebo flegmatický – vypravěč, že z příslibů zbyly jen obrazy a celek je rozhodně méně než sumou svých částí. Russell si prostě opět nemohl pomoci a využil četné příležitosti k instantním „šokům“ na dobrém vkusu (viz tělesné efekty typu očí na místě ženských bradavek nebo ceckaté mechanické figuríny). Výsledek tak nejen, že negraduje – místo toho se otáčí a přeskakuje jako gramofonová deska –, ale hlavně neděsí. Imaginace jako hlavní slabina filmaře, kterému chybí jakýkoliv vztah k realitě kolem něj... ()
Povestný literárno-mysticko-duchársky happening vo vile básnika lorda Byrona na brehu Ženevského jazera v lete roku 1816 bol podkladom pre vznik vizuálne vydarených hororových scén Kena Russela, ukazujúcich, čo sa v noci podľa predstáv režiséra stalo. Verné historické ukotvenie deja a postáv (okrem lorda Byrona a jeho lekára Polidoriho vďaka silnej búrke strávili noc v jeho vile romantický básnik Percy Bysshe Shelly, jeho 19 ročná manželka Mary Shellyová a jej nevlastná sestra Claire Clairmontová) rámuje fantazijné orgie, miestami veľmi strašidelné, miestami úsmevné, miestami podtrhnuté vetami- citátmi ich diel. Zrod "netvora" prostredníctvom duchárskej seansy zaujme zopár originálnymi výtvarnými nápadmi (u mňa dominovali oči namiesto prsných bradaviek) a primerane obsadenými hercami. Všetko bez nákladných efektov, či bombastických netvorov. Aj keď sa už presne nikdy nedozvieme, čo sa v tú noc v skutočnosti udialo, faktom zostáva, že Polidori pod vplyvom týchto udalostí napísal prvú modernú vampírsku poviedku a Mary Shellyová zasa slávneho Frankensteina. ()
Tak tohle byla síla no, pro pořádné docenění Gothicu je asi třeba nějaké té psychotické látky nebo aspoň (deci)litrů červené... červeného. A jelikož já neholduju ani jednomu ani druhýmu, tuhle Noc hrůzy jsem tak úplně nepochytil. Ono kouká se na to docela dobře, po chvíli člověk pomalu ani neví, jak se jmenuje :-), ale sysel, co tím chtěli tvůrci říct, se mi nějak vyhnul. Ale jestli se na něco hodí takové pěkné slovo 'dekadentní', tak rozhodně na tohle, už chyběl je David Bowie anebo alespoň Marilyn Manson... ()
Horor? Kde? Gothic je možná psychadelickou variací na možný vznik námětu pro Frankensteina, ale stejně tak to může být jen velká blbost, která se snaží vypadat jako artový horor, v kterém jsou poměrně slavní a ne zrovna slušní spisovatelé Lord Byron a Percy Bysshe Shelley. Je tu velká šance, že vás film osloví mnohem více než mě, přestože mám rád Gabriela Byrnea, tak jsem v tomto podivném rádoby hororu nenašel zalíbení ani pořádnou myšlenku. Je pravdou, že atmosféra na sledování pozdě v noci je opravdu vynikající a to díky zvukům a obrazům, které Ken Russell divákovi předhazuje. To však úplně nesplňuje moje představy o hororu, strachu a správně dávkovaných odpornostech/nesmyslech. Už ten plakát vypadal podivně... ()
No to bol už len výmysel. Pozor, jemný spoiler! Príbeh okolo roku 1800 dal dokopy partičku, akou je posadnutý spisovateľ, šialený homosexuálny doktor a dve ženy a muž, obľubujúci voľnú lásku, teda slobodný sex. Toto zoskupenie a vzťahy medzi nimi malo mať psychologický podtón, ktorý som však zachytil len mierne, aj to len na začiatku. Na šialenstvá, akými film pokračoval, nemám žiadne pochopenie. Na scénu však prichádza ešte čosi iné. Jedného dňa sa rozhodnú vyvolať ducha (démona, diabolskú postavu), ktorá symbolizuje najtemnejšie, najstrašidelnejšie predstavy a úzkosti všetkých našich piatich postáv. Takže každá z týchto dvoch myšlienok by možno mala úspech, ale len osobitne. V spoločnom spojení vyznievajú pomerne neschopne a rozpačito. Aj keď z oboch sa dalo čosi vyčítať, najmä horrorová hudba a atmosféra mi dali z filmu asi najviac, stále je to len na slabšie tri, čiže 55%. ()
Galerie (20)
Photo © Medusa Distribuzione
Reklama