Půlnoční kovboj

Když se vracím ke starým filmovým hitům, v nejednom případě musím konstatovat, že ten film buď zestárl, nebo jsem zestárl já a už ho vnímám úplně jinak, takže musím nevyhnutelně jít s nějakou tou hvězdičkou dolů. Nostalgie dokáže průměrné dílko vybarvit těmi nejzářivějšími barvami. Tady ale můžu s klidným svědomím prohlásit, že jde o nadčasový film s mimořádnou emoční působivostí. Příběh dvou životních outsiderů, snílků, ztroskotanců a mužů žijících na periferii velkoměsta a prosperity, je vylíčený bez laciného sentimentu a přitom s maximálním efektem. Výborně obsazené, výborně zahrané a jako perlička na dortu ozdobené výborným hudebním motivem. Písničku Everybody is talking at me si vybavím kdykoliv mám chuť se naladit na tu správnou vlnu romantiky a nostalgie. Půlnoční kovboj je film o netypickém a nepravděpodobném přátelství dvou mužů, které svedla dohromady nouze. Konec 60. a 70. léta patřily k americké kinematografii k éře hledačství, vzpoury proti zavedeným postupům a hodnotám a sociálně kritickému postoji k establishmentu. Dustin Hoffman je pro většinu filmových diváků navždycky spojený s postavou Rainmana, ale já si na prvním místě vybavím jeho nešťastného podvodníčka z tohohle snímku. Celkový dojem: 95 %. (08.09.2011)

Klasika z konce 60. let s Dustinem Hoffmanem a Jonem Voightem v rolích dvou kamarádů, kteří se probíjejí smutnou a šedivou realitou každodenního života v New Yorku. Nemají zázemí, jídlo, mají jen sebe. A velké sny. Film je prošpikován poutavými flashbacky, které jsou opravdu povedené a dokazují, že technická stránka filmu je režisérovou prioritou. Horší to je s příběhem, ve filmu není žádný okamžik, který by vám opravdu vyrazil dech a stal se nezapomenutelným. To je ale asi jediná piha na kráse tohoto nadčasového filmu. Herecké výkony obou hlavních hrdinů byly výborné, stejně jako hudba. Pěkný snímek. (14.02.2010)

Film je o týpkovi, co si myslí, že se oblíkne jako kovboj, pojede do velkýho města a bude vojebávat ženský, který mu za to ještě zaplatěj. Místo toho vyjebávaj všichni s ním, až se dá do kupy s mrzákem Ricem, jehož velmi dobře ztvárňuje Dustin Hofman. A to je vše. Zcela chybí nějaký větší moment, k němuž by se divák mohl upnout. Lepší průměr, nic víc. (04.10.2009)

Dějově jednoduchý, formálně vyšperkovaný film o složitém a bolestivém rozpouštění osobních traumat, vštípených sebeklamů a naivních iluzí o cestě k úspěchu, o prodírání se chaosem, horečkou a ztraceností ke světlu na konci tunelu, přičemž každý z obou souputníků míří k jinému světlu na konci jiného tunelu, a aniž by to úplně chápali, navzájem si pomáhají na svých dvou tolik odlišných cestách. *** Není to ale film o deziluzi z amerického snu, jak se občas předkládá, ale o deziluzi ze snílkovství obecně. Kovboj ani zlodějíček se nikdy nechtěli a nezkoušeli vypracovat po vzoru selfmademanů, aby měli dům, práci a rodinu, spíše snílkovsky, naivně, hledají odlehčené cesty k fanfarónskému živobytí a úspěchu, než z toho chtě nechtě tvrdě vystřízliví. *** Film tak spíše, a to plně senzuálně, opticky i fyzicky, reflektuje okrajové existence americké společnosti na konci éry květinových dětí, experimentální umělce, feťáky, snílky, prostitut(k)y či zpovykanou smetánku, zkrátka všechny ty, kdo americkou mainstreamovou společnost vnímají přes rozmanité filtry jen vzdáleně, ať už jsou těmi filtry peníze, drogy, naivita, touha po univerzální lásce, nebo hlad, horečka a zimnice. *** I po letech pořád podmanivé a jemně srdcervoucí, tak se asi pozná klasika. (V Ekvádoru, v Alma Saně, sama v noci. 28. 2. 2024) *~ (29.02.2024)

Nejlepší způsob, jak ukázat ztrátu iluzí, je zvolit si hlavního hrdinu pořádně naivního a řekněme poněkud jednoduššího. Schlesinger byl zrovna ve výjimečné formě a jeho režie si toho Oscara právem zasložila. Voight předvedl veškerý svůj talent hned na začátku své herecké kariéry, aby ho pak rozmnělnil v desítkách zbytečných béček. Ještě lepší byl Hoffman, který ještě o nějaké to desetiletí později vypadal mladší než v tomhle filmu. Když se k tomu přidá perfektní scénář, vznikne opravdu nestárnoucí film. (07.04.2005)