Dvě slova jako klíč

Dvě slova jako klíč jsou roztěkanou self-help příručkou udělující publiku banální rady o důležitosti rodiny, odpouštění a smiřování se. Hýří neuchopitelnými moudry ve stylu „život je jako velryba, překvapí tě a zmizí“ a vyžívá se v klasickém západním okouzlení východní spiritualitou. Tu však navzdory Formánkovu nesporně osobnímu vztahu k tématu nedokáže skutečně hluboce prodat a klouže po povrchu tvořeném nedořečenými výjevy, z nichž si diváci a divačky mohou s velkou dávkou snahy něco smysluplného vyzobat. Více zde. (28.07.2023)

čekal jsem pokračování Úsměvů smutných mužů (které byly před lety ok) a místo toho jsem dostal změť na sobě nezávislých "příběhů", která víc než klasický film připomíná zfilmovanou facebookovou stránku plnou nicneříkajících a vágních motivačních citátů. Dvě slova prakticky přetékají postavami, ale o žádné se vůbec nic nedozvíme (tedy krom toho co nám sdělí voiceover vyprávěče) a z jejich příběhu vidíme pouze střípky, které navíc mnohdy nejsou jakkoliv uchopitelné a i když sem se v určitou chvíli dost snažil, nenašel sem v nich žádný smysl. Jak mi běžně artové filmy nevadí, tak tohle bylo až moc. Kdo se ale vyžívá v přednáškách Jardy Duška, má rád východní filosofii (ale jen povrchově) a/nebo zásobuje kamarády citáty, tak ten možná bude spokojen...20% (20.10.2023)

Po vynikajících smutných mužích přichází pokračování Dvě slova...trošku mě blýskalo hlavou, zda tvůrci při točení nebyli v lehkém deliriu. Poskládané obrazy s osudy různých postav, které se vzájemně na konci prolnou by byl námět velice uspokojivý, jen kdyby to všechno nebylo až tak moc chaotické, šamanské, zádumčivé a vůbec film působí nadopovaně evidentně dobrým matrošem, který já ale bohužel při sledování neměl možnost okusit. Tak alespoň se člověk podíval do světa, do různých koutů země a užil si, byť jen na krátkou dobu, starého dobrého Pierra (21.10.2023)

100 minutové utrpení. Každý dialog má být zamyšlení. A to nepřeháním. Fakt každý! Je to až roboticky nepřirozené. Ještě když jsou ta zamyšlení hluboká, tak asi jako facebookové citáty, se západem slunce a postavou s rozpřaženýma rukama na horizontu. Herci jsou prkenní. (Mimo Pierra Richarda). Děj nedává smysl a prostě je to kýč jak bič. Rozjímání o životě a smrti fandím. Dokonce i v podobě zkoumání východních nauk. Jen ji nesmí dělat tři typani, v očividně silné krizi středního věku. Also, ty dvě slova, jež jsou klíčem jsou... SPOILER: buď laskavý. Tak, ušetřil jsem vám 150 až 240 korun. (15.08.2023)

Závidím ľuďom, ktorých tento film hlboko zasiahol, pretože presne o to Svátkovi išlo. Dlho som nevidel dielo, ktoré by sa tvárilo tak vážne a z ktorého by tak trčala snaha o to byť akýmsi všefilmom o všetkom. Prečo namiesto rozvíjania vzťahov a hromadením dôležitých udalostí sledujeme posadnutie zlým duchom, prázdne rádoby mystické zábery a počúvame legendy o deťoch vetra, ktoré nikam nevedú, podľa mňa nepochopil z filmu ani autor predlohy. Kvázi veľké múdro o veľrybe by dávalo zmysel snáď len v nejakej fantasy o posmrtných životoch, tu má z toho divák dojem, že štáb si pri presune z miesta na miesto pre zábavu nakrútil veľrybu a pekný záber chcel dodať do výsledku. No a potom ich napadlo, že by jeho prítomnosť bolo treba doslovne vysvetliť. (23.11.2023)