Po zavírací době

Tak takhle to vypadá, když má člověk pořádnou smůlu. Paul Hackett očekával zpočátku nadějný večer, ale ten se mu postupně změnil v noční můru, díky souhře několika neuvěřitelných náhod. Scorsesemu se v tomto vyčnívajícímu dílku daří kombinovat thriller s komedií, jejíž prvky často vycházejí z absurdních situací, které Paul zažívá. Pobavil jsem se dobře a nakonec jsem Paula i trochu litoval.. :) 3,5* (20.02.2008)

jeden z menej známych scorseseho klenotov o malých životných náhodách/nehodách, o jednej naozaj dlhej nepokojnej noci a o osude; film obsahuje citáciu známej pasáže z nedokončeného románu Franza Kafku Proces; výborné tempo a skvelý scenár plný bizarností na hrane uveriteľnosti no stále veľmi presvedčivých; (21.02.2008)

I just wanna live! Marty asi nějakou dobu chodil velmi intenzivně kalit s panem Lynchem. Jinak si tohle propletené panoptikum podivných figurek obývajících jedno bizarní univerzum snad ani vysvětlit nelze... Poněkud svérázný sen z probdělé noci. Atmosférický absurdistán temných ulic propršeného velkoměsta, kde téměř nic nedává smysl. Neokoukaní herci, dokonale šílené situace a na soundtracku Mozart. Jenom nechápu, jak mi tenhle Scorseseho klenot mohl tak dlouho unikat mezi prsty. What a night! :-) (23.04.2012)

Pozoruhodné komediální drama, nebo spíše černá komedie, která je tak neuvěřitelná a zvláštní, až je vlastně zajímavá. Takový příběh vymyslet, aby do sebe všechno zapadalo a aby všechno vypadalo jako souhra náhod, chtělo určitě velice dobrou fantazii a určitě to dalo mnoho práce. Ale výsledek je opravdu úžasný, já sám jsem se chvílemi nestačil divit, na co se to vlastně dívám a co mi to Martin Scorsese předkládá. Určitě bude něco pravdy na tom, že lidský život se skládá vlastně z náhod. Ale tady je to vyvedeno až do absurdna a to, co jeden průměrný člověk nestihne díky náhodám zažít za celý život, to zde hlavní hrdina prožívá během jedné jediné osudové noci. Náhoda tomu chtěla, aby potkal v kavárně sympatickou slečnu, která mu dala telefonní číslo. Náhoda chtěla, aby večer na to číslo zavolal, aby ho ta dívka pozvala k sobě, aby mu ulétla během divoké zatáčky v taxíku dvacetidolarovka, aby ta slečna nebyla doma a on zatím pomáhal její spolubydlící se sochou. A to je teprve popis prvních asi 10 či 15 minut. Teď si představte, jaké náhody se hlavnímu hrdinovi stávaly po zbývajících asi 80 minut celého filmu. Ale faktem je, že ten příběh drží perfektně pohromadě a všechno to dává smysl. Já byl výsledkem velice příjemně překvapen, a herecké výkony musím označit za dokonalé. A ten vtipný závěr, kdy hlavní hrdina přijde jakoby nic do práce přesně včas, z toho jsem prostě nemohl, jak jsem se smál. Takže opravdu zajímavý zážitek, který hodnotím čtyřmi hvězdičkami. (04.01.2009)

Duchem dílu Franze Kafky natolik blízký film jsem dosud neviděl. Slovo „blízký“ už snad ani není na místě, vystřižení atmosféry a údělu hlavního hrdiny je dokonalé a některé scény (dveřník u baru) pocházejí přímo z Kafkova pera. Jen absurdita zde má více humorný podtext, to ale vůbec nevadí. Ústřední postavou je rovněž uředník, ovšem pracující v srdci New Yorku, a během noci, již s ním prožijeme, poznáme – jak je u Scorseseho zvykem - jeho temnější a v tomto případě i neobvyklejší tváře, protože „po zavírací době platí jiná pravidla“. Paul má jediný – a na první pohled snadno dosažitelný – cíl: dostat se domů. V New Yorku 80. let přece nemůže být žádný problém dostat se ve 2 ráno do svého bytu. Jenže na zdánlivě přímou cestu padá kámen za kamenem a sotva Paul jeden obejde, objeví se před ním další. Už mnohokrát to vypadá, že konečně našel záchranu a vše se v dobré obrátí, ale chvíli naděje okamžitě vystřídá obrat, který jeho postavení ještě zhorší (v tomto nacházím největší podobnost s Nezvěstným, jenž se ostatně ztratil ve stejném městě). Nikdy nedospěje až do stavu úplné bezradnosti, jeho dům je vzdušnou čarou stále nedaleko, stačilo by nasednout na taxík nebo na metro a musel by přece být doma hned... ale jakmile něco podnikne, vždy se přihodí – ať už náhodou nebo přičiněním někoho jiného - něco, co jeho úsilí zhatí. Důležité je, že se v každé situaci chová a rozhoduje víceméně racionálně (jak by divák očekával) a nepředstavuje pouze panáka vláčeného scénářem. Jeho jednotlivé příhody jsou navíc navzájem provázány a míru absurdity tak ještě zvyšují, až si člověk říká, jak je i ten New York vlastně malý. Plus nádherná hudba. (19.02.2008)