Počítání mrtvých

Noční ulice devadesátkového New Yorku, Paul Schrader, tentokrát to všechno navíc na materiálu Kodak Vision 320T (všechny filmy, co milujete z konce 90. let, jsou natočený na tomhle - obrovské rozlišení + obrovská zrnitost). Scorsese tu pod množstvím epizodek vedlejších postav a různých fórků trochu zapomněl o čem vlastně vypráví, což ale sedne k povaze ústředních postav a vlastně i k tomu, čím ten film vlastně je. Navíc to má spoustu scén takový tý cool rozervaný existenciálnosti ve který Nicolas Cage v bezdomovecký komunitě shání kafe místo toho, aby se staral o pacienta. (25.05.2010)

Dotyk smrti či Počítání mrtvých nebo Smrtící chapadla? Aby nebyl Frank na dně, když tolik let (pět) po nocích pomáhá druhým, a aby to vydržel, tak se povzbuzoval alkoholem, až ho takový životní styl poslal k depce, s níž není snadné se dostt zase trochu do figury. Navíc si přitom vyčítá, že neudělal dost pro záchranu těch, co jiným v hlavě neleží a valí dál a nekladou si znepokojivé otázky, takže jsou imunní pro setkávání se smrtí a dál mohou pracovat, zatímco Frank potřebuje nasytit krásou života a lidským teplem, které mu může poskytnout jen pro něho vhodná žena a změna práce, která ho vytáhne z jeho chmurného života. (28.09.2010)

Výborný Soundtrack a šialená jazda nočným New Yorkom. Scorsese má občas vybočenie zo svojich zaužívaných koľají. Či už sa jedná o jeho filmy s náboženskou tématikou, alebo Vek Nevinnosti. Ukazuje v nich akúsi študentskú túžbu vybočiť. Spraviť niečo mimo populárny smer a využíva pri tom obrovské množstvo významov a symboliky. Bringing out the Dead je film, ktorý oproti takému Casínu už nemusím nikdy vidieť. Ale nezabudnem na neho. Či už sa jedná o vizuál. Solídného Cagea v hlavnej úlohe a určitý magický realizmus, zjavujúci sa na prapodivných a špinavých miestách New Yorku. Mesto úpadku, nihilizmu, existenčných kríz, samovrážd, prostitúcie a šialenstva. A sprievodcami sú tí, čo nás od týchto vecí zachraňujú. Veľmi krásne potvrdenie Nietzscheho pozerania do priepasti, ktorá sa zároveň pozerá na nás. Solídne 4*. (19.10.2020)

Ho hó, skoro jediný zdejší Scorsese v modrých číslech, tož jsem si řekl, že je to možná pro film dobré doporučení. A měl jsem recht, něco tak krásně vyšinutého jsem už dlouho neviděl. Znáte lyricko-akční seriál Emergency? Tak tady ho máte v celovečeráku, ovšem v řízné punkové úpravě a okořeněný nějakými těmi barbituráty a opiáty a chlastem a existenciální depkou a psychedelickým humorem a všeobecným šílenstvím v ulicích i domech šíleného New Yorku. V hlavní roli jeden hodně přepracovaný zdravotník-saniťák, pár jeho praštěných kolegů, pár praštěných pacientů, jedna zjevující se mrtvá dívka a jedna živá dívka na půl cesty mezi jeptiškou a smažkou. Se slzou v oku vzpomínám na časy, kdy mladý Coppola (i jeho žena) ještě dostávali skvělé role, řvu smíchy při "záchranářských" scénách s kazatelem Rhamesem nebo mlátičkou Sizemorem, hážu bez rozmýšlení pětku a říkám si, že jedna projekce je na vstřebání tohohle klenotu málo. (04.04.2015)

Zvláštní syrový film, kde jsou chlad a odtažitost součástí příběhu. Unavené noci, jedna za druhou, zachraňování opilců, násilníků, nebezpečný a uboze placený job saniťáků, absence iluzí o "poslání", rutina a setrvačnost. A do té tmy zabliká světýlko - Patricia Arquette. Není to film na relax, spíš přivodí depresi, ale stojí za to dát mu šanci. (13.07.2005)