Mys hrůzy

„Spoznáš, čo je to strata.“ Pre mňa určite jeden z najdrsnejších, najmrazivejších a najnepríjemnejších stalkerovských trilerov. Ukážkovo vystupňovaný scenár. S pribúdajúcimi minútami je to skutočne PLNOKRVNÝ HOROR, o ktorom radšej ani nechcete vedieť, ako skončí, lebo viete, že happyend to asi nebude a ak aj áno, budú postavy postriekané krvou a traumatizované až do konca svojich životov, takže je otázne, či je to happyend. Scenár neobsahuje snáď ani jeden zbytočný dialóg, desivá atmosféra od prvých sekúnd. Obludne gigantická hudba, znejúca skoro vždy, keď je geniálny De Niro v zábere. Výborná výprava, strhujúce finále na rieke, nezabudnuteľné scény (kino, bitka na ulici, ucho, pokec so skúseným súkromným detektívom, ktorý oproti Cadymu vyzerá ako neškodné Macko Uško) a prekrásne zahrané úlohy Nicka Nolteho, strašidelne potetovaného De Nira, Juliette Lewis a Joea Don Bakera. Tohto filmu som sa bál už ako chlapec. Bojím sa ho dodnes. A v kinách po celom svete si to zjavne užili i diváci (rozpočet 35 miliónov, tržba 1O3). Akože jasné, na prvý pohľad je snímka plná nelogických hovadín, ale väčšina z nich je v skutočnosti uveriteľná, napr. mnohé nešťastné pokusy o zastrašenie/likvidáciu Maxa Cadyho pramenia z jeho ustavičného podceňovania, jeho ženská obeť sa bojí svedčiť atď. (05.12.2004)

Právě tohle je film, při kterým mě došlo jakým obrovským filmařem a mistrem příběhu je Martin Scorsese. Ono totiž v porovnání s tím nedomrlým černobílým originálem z roku raz, dva to na mě doslova řvalo. Každá postava je zde daleko lépe prokreslena, film jde mnohem více do detailu a to hlavní teprv přijde. Ještě teď se otáčím za sebe, jestli tam náhadou nestojí namakanej tetovanej chlápek s ksichtem DeNira. Brrr to byli pocity během sledování tohoto Mysu hrůzy. Věřte že každá scéna je suprácky vychytaná a filmu ty vymazlený scény dodávají to pravé napětí a atmosféru a je jedno, jestli ta scéna trvá několik vteřin / DeNiro na plotě / a nebo několik minut / rozhovor DeNira a Juliette Lewis ve školním divadle /. Stálo se už skoro samozřejmostí pět ódu na předvedený herecký výkon DeNira. Já nevím jak to ten chlap udělal, ale měl jsem z něj strach, prostě bombózní je hraní v jeho podání, ale pozor není sám, kdo tady ze sebe sype tuny hereckého talentu, je tu ještě Juliette Lewis to něco neuvěřitelnýho, když jsem se koukal jak hraje svou postavu, vybavily se mě snad všechny holky co jsem poznal, když jim bylo - náct ! Konec je sice nastavovanej, ale zato velkolepě a perfetně natočenej. Mys Hrůzy je zkrátka ohňostroj filmařský kvality. (03.12.2007)

Kdepa, žádnej Jack Barnes s detektorem lži. To já radši De Nira v téhle roli. V roli Maxe Cadyho- doutníček, karibská košile a monumentální brýle, to je vončo. Tenhle drsnej maňas si nezadá s nikým a ničím a je určitě "módní" ikonou ve všech vězeních na světě. A Robert De Niro ho zahrál tak, že nebudete chtít spát ani s bazukou pod peřinou, jak se budete bát. Vím, že pění ód na jeho triko už jsem psal nesčetněkrát, ale já si ani po dvacátý nepomůžu. Msta, yeah baby(-čko). (25.04.2008)

Mys hrôzy ponúka v prvom rade dobrý a napínavý príbeh, kde atmosféra a napätie pod režisérskym dohľadom Martina Scorseseho hrajú prvé husle. Nick Nolte nepatrí medzi hercov, ktorých môžem a zo začiatku mi ani nebol úplne sympaticky, ale čím viac sa blížime k finále, tým je to strhujúcejšia jazda a vlastne tomu brilatému právnikovi som aj začal fandiť. Každopádne hviezda filmu (ako pri Scorseseho filmoch býva zvykom) je tu šialený psychopat v podaní famózneho Roberta De Nira. Bavil ma príbeh a aj dianie okolo toho, no nemôžem sa zbaviť pocitu, že mi to prišlo natočené trošku priemerne. Kamera bola fajn, no aby som to zostručnil, tak je to film natočený v roku 91, no keby som to nevedel, povedal by som, že je to rok 81. Pôsobilo to na mňa dosť staro. Tak či tak, slušný triler. 75% - 4* (30.09.2021)

Brilantní thriller, který stojí za vidění už jen pro fenomenální herecký výkon, který zde předvádí můj oblíbenec Robert De Niro. V roli vyděděnce osudu, který se ve vězení vzdělal z negramotného prosťáčka do inteligentního samouka, který v autě poslouchá operu a sype z rukávu citáty z bible na počkání, dává De Niro vzpomenout na legendární filmové postavy, jako je Hannibal Lecter z filmu "Mčení jehňátek" z r. 19991, John Doe z filmu "Sedm" z r. 1997 či Jules Winnfield z "Pulp fiction" z r. 1994. A zapomenout nelze ani na literární postavu Edmonda Dantese z pera Alexandra Dumase (Hrabě Monte Cristo), který se ve vězení rovněž vzdělával, aby z něj po letech unikl a pomstil se prokurátorovi Villefortovi, který měl podíl na jeho nespravedlivém uvěznění (samozřejmě pro potřeby tohoto srovnání zjednodušuji, znalci Monte Crista a Mysu hrůzy nechť prominou). Přišla-li mi většina filmu jako profesionální podívaná za 4*, pak strhující závěr na lodi nutně zvedá mé hodnocení na maximum - něco takového se prostě jen tak nevidí. "Mys hrůzy" osobně řadím k filmům, jako je třeba "Chladnokrevně" z r. 1967, "Hodiny zoufalství" z r. 1955, "Funny Games USA" z r. 2007, ad. - pokaždé zde máme zazobanou spokojenou rodinku, které zdánlivě ke štěstí nic nechybí. Stačí však, aby se na scénu dostavil představitel (případně více představitelů) spodiny společnosti, psychopatický vyšinutý pošuk, a zdánlivá idylka se hroutí jak domeček z karet. Lidské charaktery se ve vypjatých situacích hroutí a na povrch vyplouvá to, co by normálně zůstalo někde skryto v rodinném nevědomí. Všechny tyto filmy jsou pro mě dokladem toho, jak je lidské štěstí křehké a vzácné, a jak může být zdánlivá materiální bezstarostnost někdy vykoupena cenou nejvyšší, vlastním svědomím/životem, pokud máte smůlu a zlomyslný prst Prozřetelnosti ukáže na vás (šance asi tak 1:10000000). "Mys hrůzy" je ruská ruleta par excellence, kde není vítězů ani poražených - někdo přežije, jiný ne, ale poraženi jsou zde všichni. (18.06.2011)