Konkurz na smrt
Ōdishon
Konkurz
Audition
Audition
Obsahy(2)
Kontroverzní japonský režisér Takaši Miike je tvůrcem tohoto znepokojujícího hororového filmu o ovdovělém producentovi, který se rozhodne zorganizovat konkurz na svou potenciální novou manželku. Mezi mnoha uchazečkami zvláště vyčnívá především jedna - rozkošná bývalá baletka oblečená v bílé. Vdovec je jejím záhadným půvabem zcela fascinován a nemůže uvěřit vlastnímu štěstí, dokud se svou budoucí nevěstou nezačne zabývat podrobněji. Detaily z jejího osobního života do sebe tak úplně nezapadají, nohy má zohyzděné řadou ošklivých jizev a Aoyama až příliš pozdě zjistí, že lidé v jejím okolí mají ve zvyku záhadně mizet. Když v jejím obýváku objeví spoutaného muže s uříznutým jazykem a chodidly, usoudí, že ona dívka patrně nebude ženou jeho snů. (Cinemax)
(více)Recenze (234)
Z touhle japonkou bych na rande nechtěl! ()
Miike je magor a ani tímhle filmem jsem mu nepřišel na chuť. Ne tak zběsilé jako Ichi, (překvapivě se krvavé hody objeví až na konci) ale přesto podivné a pro mě absolutně nezáživné. ()
"Kiri kiri kiri kiri" ■ Šílené, ale na něco takovéhoto jsem měl náladu. Říkal jsem, si, že "horor". Hm. Ok. "Ramantický harur". Asi tak bych se vyjádřil nejpřesněji. Momenty, ze kterých podle komentářů evidentně více lidí odpadávalo, jsem zvládl přiměřeně bez ztráty kontroly. Na druhou stranu, po skončení filmu jsem naběhl do diskuse a do externích recenzí, abych se v tom blázinci alespoň trochu zorientoval. Většina lidí na tom není o moc lépe, nicméně, některé (poslední dvě) mě trochu pomohly. Finálně na filmu onen blázinec asi nejvíce oceňuji. Ne každý si dovede představit něco takovéhoto. ■ P.S. Dosud se mi nestalo, abych se u filmu s označením horor uvolnil s vědomím, že jsem připraven na všechno. ()
Tak to jsem si zase naběhla... a to si můžu pořád říkat, že na ty japonský horory nebudu koukat... tohle jsem ale opravdu nečekala. První půlka celkem normální film, který se však v závěru zvrhne v brutální nechuťárnu... a to jsem si myslela, že po Antikristovi už mě nic nepřekvapí. Slabším povahám rozhodně nedoporučuji. ()
Zaujímavo spracovaný "romantický horor" s poriadnou dávkou explicitného násilia v záverečnej polhodinke. Napriek všetkým pozitívam, japonským a celkovo "šikmookým" filmom nemôžem prísť stále úplne na chuť...Sám neviem čím to je... ()
Začíná to velmi jemně - emočně až melodramaticky. V prvních minutách jsem si ani nebyl jistý, zda pozoruji skutečně "TEN" správný snímek. Jde o to, že netradičně jsou zde mixovány žánry a to ve velmi přesných dávkách. V jaké peklo se nakonec proměnila ta počáteční masáž asi jenom tak nezapomenu. Oceňuji vynalézavost a syrovou brutalitu bez servítek. Kvalitní děj, který diváka z počátku chytne kolem ramen pouze proto, aby z něho ve finále vysál duší za živa. ()
Aojama, pán středního věku a ředitel čehosi, vychovává sám svého syna po smrti manželky dokud mu jeho už skoro dospělý syn nenavrhne, aby se znovu oženil. Po poradě s kámošem z filmového průmyslu se rozhodnou, že na novou manželku uspořádají filmový konkurs. Zápletka jak z férového romantického dramatu a taky to stejným způsobem probíhá, jenže asi už neexistuje divák, který by nevěděl, čím je tento film proslavený a co obvykle točí jeho režisér Takaši Miike. Aojamova nejvhodnější kandidátka, Asami, kterou si z profilových listů vybere ještě vůbec před konkursem, je totiž velmi zvláštní osoba a divákovi se dostane příležitosti párkrát nakouknout i do jejího soukromí, které je mírně řečeno trošku zneklidňující. Film je takové trochu melancholické milostné drama až do dějového zlomu, kdy se mění v bizarně depresivní noční můru, ve které člověk neví, kde končí realita a začíná sen. První polovina je natočená docela civilně a docela i žánrově romanticky, druhá je ale celkově taková napjatá, zoufalá a smutná. Postavám, hlavně Asami, člověk rozumí jen v první polovině, potom už je to docela složité a to nejen díky prolínání snů a reality. Jejich motivace a chování jsou zdánlivě jasné, jenže prostě ten kolotoč, který se ve filmu nakonec roztočí, na ně nabízí úplně jiné pohledy. A tady nakonec přichází to násilí, díky kterému je tenhle film tak proslavený. Nejsou to žádné splatterové orgie typu Ichi the killer, naopak je všechno velmi "chirurgicky" přesné a dokonce to ani zas tak obrazově detailní není, protože to hlavní tím čím Miike "způsobuje bolest" i divákovi je zvuk. Zvuková kulisa těch násilných scén je taková tichá, vlezlá a naturalisticky hnusná a člověk slyší i ty nejnepatrnější vpichy jehly. Závěr filmu a vůbec celá druhá polovina je těžko stravitelná a pochopitelná, nastiňuje velkou spoustu reálně smutných věcí a problémů společnosti až je tak nějak nasměruje k tomu, co divák vidí v posledních scénách. Audition je prostě velmi smutný příběh. A samozřejmě je taky velmi bizarní :). ()
Skvělá asijská podívaná, která zaujme diváka svým netipickým zpracováním. Začátek má sice slabší rozjezd, ale rozhodně jsem se u něj nenudil. Režisér Miike je skvělý režisér a na jeho díla se dívám vždy s velkou chutí. Tentokrát sice ubral trochu z brutality, ale dokonale zmátl diváku mysl neustálými zvraty, které dotáhl téměř k dokonalosti. Věta kiri kiri kiri mi bude v uších znít ještě dlouho. ()
Já jsem hodně otrlej. U naprostý většiny hororů se (bohužel) nebojím a gore scény nechávají můj žaludek v klidu. To jen tak na začátek. Během Konkursu jsem byl napnutej jak struna už od seznámení Shikegary s Asami. Romantickou komedii prostoupenou nervy drásajícím napětím prostě musel natočit Japonec. V závěru se mi zvedal kufr a přál jsem si, aby už to malý mučeníčko skončilo. Paradoxně mi nakonec připadalo strašně krátký. Každopádně jsem ho rozdejchával hooodně dlouho. Ponaučení: Muži jsou nevěrná sexu chtivá prasata. Kiri kiri kiri kiri kiri kiri kiri kiri… ()
Hodnocení za poslední půlhodinu. Počáteční hodina je fakt dost dlouhý rozjezd, než zjistíte, že něco není tak jak by se zdálo. Ale možná to splnilo svůj účel, neboť když se ten pytel pohnul, málem jsem se šel přebalit. A když se to konečně rozjede, poslední půlhodina nemá chybu, nedá vám vydechnout a budete mít strašně nepříjemné pocity kolem kotníků. I takhle to může dopadnout, když někdo obtěžuje malé děti. Tahle akupunktura tělu asi moc neprospěje. Na japonskou produkci trochu nezvyklý horor, nečekejte žádnou klasiku jak jste zvyklí, i když se ten film tak často tváří. Stojí za to se tou první hodinou prokousat.... Opravdu. ()
Kvůli zbytečné překombinovanosti poslední třetiny filmu hodnotím "jen" za čtyři. A je to trochu zklamání, film měl totiž dlouho našlápnuto ještě o stupínek výš. Opět typicky asijská úchvatná kombinace všední normality a úchylné zvrácenosti - kontrast těchto dvou vzájemně protikladných rovin mě nepřestává fascinovat a bavit. A když se obětí rafinovaně úchylné zvrácenosti stane takový slušňák a decenťák jako je pan Aojama, je to zábava ještě větší. Mimochodem dobře mu tak, připomínal mi totiž svým xichtem i mimikou trapáka Satoranského z nějakého retardovaného socialistického filmu, nebo z nějakého retardovaného Dietlova seriálu, nebo z jaké sračky, už nevím... Zkrátka takový donchuán v mezích zákona s tváří korejského lidově-demokratického soudruha. A ten jeho synek... fíha. Nanervylezoucí držka a hlavně totální jeliman. Z netu si stahuje obrázky dinosaurů, místo nekrofilně-koprofilního péčka, jako všichni normální kluci v jeho věku, a se svou buchtou se namísto sexu a drogám věnuje prohlížení knih o biologii, trouba. Zato ale slečna Asami... ach... virtuálně jsem se zamiloval. Tvář a Persona nesmělé, panenské, starosvětské, dobře vychované dívky, uvnitř prohnilá, zkažená, pošahaná sadistka - úžasná postava! (tedy filmová)... Gumová zástěra, gumové rukavice, jehly, řezací drát, "kiri-kiri-kirííí..." "A teď ještě pravou nožku..." Tahle scéna je za šest! ()
Tempo nula, pak chaos, v kterém jsem se špatně orientoval. ()
Výborný scenár v rukách veľmi dobrého režiséra. Málokedy sa vo filme akéhokoľvek žánru stretnete s funkčnejšie začlenenými násilnickými scénami, tie v Audition sú naviac skutočne šokujúce – pretože im predchádza veľmi zrozumiteľný, psychologicky dobre rozvrhnutý príbeh. A tu sa ukrýva TO tajomstvo! Takashi Miike sa strašne, strašne snaží niečo povedať a hovorí to bez obalu, bez okresaní, pritom ale s veľkým citom zainteresovaného umelca. Pokiaľ chcete vidieť metafóru na postavenie ženy (nie len) v japonskej spoločnosti a zvrátenu stránku feminity ako jej dôsledku, tu ju nájdete asi v tej najšťastnejšej možnej polohe. Skutočne neviem, ako by sa to dalo natočiť akokoľvek inak, aby to nevyznelo lacne. Audition váhu má. ()
Ak by sa z filmu vystrihlo prvých nudných cca 75 minút, mohlo ísť o veľmi kvalitný zážitok. Scény tortúry sú samozrejme vynikajúco natočené, ale to mi v tomto prípade nestačí. ()
V podstatě jedna velká nuda. Mohl to být celkem dobrý romantický film, ale horor?! Nuže, u Konkursu mne zaujaly dvě scény a sice [SPOILER JAKO SVINĚ! scéna s mučením (ta asi každého:), kdy Asami píchala jehly, či řezala nohy a šlo vidět, že ji to dost baví. Ono "hlouběji, hlouběji" (netroufám si napsat to v japonštině:) bylo velmi působivé. KONEC SPOILERU JAKO SVINĚ!]. Dále pak scéna na úplném začátku, kdy malý klouček nese matce do nemocnice přání brzkého uzdravení a ona je... Je to spíše můj osobní pocit, jelikož se mi něco podobného stalo s mým dědou. Měl jsem pro něj dárek na vánoce a on... Vůbec se mi nelíbil styl jakým byl film natočen. Spousta flashbacků, halucinací a podobných nanervylezoucích věcí, které byly ke konci filmu téměř k nevydržení. A hlavně je to až do scény zmiňované ve spoileru, což je vlastně konec, nehorázná nuda. On nám ten "děj" měl asi navodit atmosféru a gradovat napětí, ale nějak to nevyšlo. A herečka hrající postavu Asami mi byla dost nesympatická, líbí se mi jiné japonky. 2/10 Hodně přeceňovaný film, hodnocení na CSFD je zřejmě vtip. ()
Vilný stařík chytí druhou mízu a zachce se mu mladého masíčka. Jenže netuší, co ta sympatická holčina ukrývá doma v pytli. Doporučuji se pronudit hodinou filmu a posledních dvacet minut vám vaše úsilí vynahradí. Závěrečné „Kiri...kiri...kiri“ mě tu noc vzbudilo ze sna. ()
Rozložené na niekoľko žánrových častí. Začiatok je dráma s komickými prvkami sledujúca hlavného hrdinu v snahe zohnať si dokonalé dievča s ktorým by sa mohol znovu oženiť. Ďalšia je tajuplná a detektívna pretože hrdina pátra po predmete svojej túžby a postupne odhaľuje nepeknú minulosť. Koniec je poetické psycho. Miike ukazuje cit pre kompozíciu, ale aj pre vykreslenie prostredia. Toto nie je Japonsko ako ho poznáme. Sedí sa na stoličkách, máme tu Bígla, a celkovo film pôsobí ako keby sa ani v Japonsku nedohrával. Táto miera západnej inšpirácie a spôsobu života je typická pre diela Rjú Murakamiho, ktorého Miike v tomto prípade adaptoval. Fungujúci na princípe kontrastov, kedy násilie je zjemňovaná klavírnou príjemnou až melancholickou hudbou, je prvkom aký používa napríklad aj Sono. Audition je veľmi zvláštny kríženec fungujúci vďaka hlavnému hrdinovi a akejsi stiesnenosti, ktorá nám nedovolí odvrátiť zrak, hoci sa v príbehu nemusí na prvý pohľad diať nič zaujímavé. Snová sekvencia, kde sa veľa vecí vysvetlí, pijú sa zvratky a všetky postavy sa stretnú v jednej miestnosti patrí k vrcholom celého filmu. ()
Film postupne rozohráva príbeh, dalo by sa povedať klasický s jemnými náznakmi hororu. Príklad? Čakanie na telefón. Ale mne ako fanúšikovi hororov sa to zdalo priveľmi rozťahané. No povedať že nevidieť nevadí, by som si netrúfol. ()
Můj první Miike. Vskutku působivý divácký zážitek. Vše se v klidu rozjíždí jako sympatický romantický film který se změní na nepopsatelně šílenou podívanou kde je možné naprosto vše. Miike se jak se zdá (či nezdá?) nebojí naprosto ničeho a servíruje divákovy velkou dávku brutality a halucinogenního blouznění ze kterého není úniku . Některé scény jsem trpěl s hrdinou. Tohle je opravdové psycho!!! 100% ()
Na samý úvod si totiž dovolím začať trochu netradične, a predsa k merítku veci, a to asi v takom zmysle, že tentoraz použijem iba jednu konkrétnu zaujímavosť (poznámku) ku Konkurzu:「Na švajčiarskej premiére sa jednému divákovi urobilo zo záverečnej scény tak zle, že vyšiel zo sály a potreboval pomoc zdravotníkov.」• Síce nie som na tom po domácej projekcii, až tak strašne špatne, ako povedzme zrovna tento nemenovaný Švajčiar niekedy na konci 20. storočia, ale zase nemôžem povedať, že by so mnou tento romanticko-surový, psychothriller pod taktovkou Takašiho Miikea, absolútne nepohol, skôr práve naopak, rovnako som sa cítil mimoriadne nepríjemne, ako určite i mnohí diváci, nielen v tých časoch, keď pravdepodobne dnešným divákom takáto obzvlášť divoká zmes brutálneho násilia, už toľko vrások na tvári skutočne nevytvorí, keďže si na to už pomerne dávno zvykli, ak chcú teda kráčať so súčasným trendom, musia sa tomu i prispôsobiť? • V mojom ponímaní to jednoznačne vnímam, ako priamu kombináciu, trebárs úplne najtypickejšieho romantického príbehu, aký si len sami dokážete kedykoľvek predstaviť, typu: Keď Harry stretol Sally (neberte to ale celkom doslova!), áno, presne takýmto štýlom to fungovalo vo svojej prvej polovici, kedy muž - v tomto prípade vdovec, spoznal na dopredu dohodnutom konkurze, mladú, dosť atraktívnu ženu s bolestnou minulosťou, pričom vari odteraz príde konečne na radu i pomalá fyzická bolesť, ktorá prevezme štafetu v podobe Saw: Hry o prežitie, na čo sa následne treba predovšetkým psychicky pripraviť, pretože režisér ma (nás), šetriť ani akosi príliš nemieni(l), lebo táto naturalistická sekvencia, je v mnohých ohľadoch veľmi vyčerpávajúcou, tým pádom nastávajú dve odlišné roviny jedného filmu, ktorý je ako celok - extrémne náročný na celkové strávenie. • Najprv som si mal akože extra oddýchnuť, aby som si neskoršie poriadne zamakal, ako na cyklistickej trase: z Ružomberka do Žiliny, a zas poberaj sa domov, asi niečo v tom význame. Áno, dalo mi to zabrať i s dodatočnou svalovicou, prečo dotyčná osoba tak hrboľato jazdila, ako si v podstate sama od začiatku stanovila... • Nebyť akéhosi rutinného spracovania, čo sa zároveň týkalo práce scenára i mechanických, hereckých výkonov, konečný výsledok by bol možno oveľa lepším? Skrátka, v romantickej línii som sa s nimi väčšinou iba nudil, čiže sa dostavil naprostý štandard, ktorý by prekonala i hocaká, mexická telenovela, aby vzápätí tento Šinkasen prešiel vďaka samotnej rýchlej výhybke na ďalšiu koľaj, kedy sa začal tak výstredne rútiť smerom do cieľa, že som tomu miestami ani sám nechápal + a k tomu i s niekoľkými prekvapeniami, ktoré sa zvoľna skrývali v jednotlivých vagónoch, vrátane predvídateľnosti & samoúčelnosti, ak to tak môžem definovať. • Režisérovi išlo najviac asi len o to, aby postupne vybudoval čo najvyše vybičovanú atmosféru, ktorou potom toto pochybné prostredie u protagonistu tak priklincoval, ako si ani vo sne nedokážeme zobraziť... Neľutujem, že som videl túto filmovú súťaž, ale reprízu by som si už v žiadnom prípade viac krát nezopakoval, no i napriek tomu všetkým vskutku odporúčam, i keď to asi nie je pre každého. () (méně) (více)