Vyvolený

M. Night Shyamalan prežíval na prelome tisícročí svoje životné obdobie, ťažko by sa vtedy hľadal schopnejší režisér a síce mám pocit, že Šiesty zmysel a Znamenia sú trochu slávnejšie, mňa si dokonalo získal práve Vyvolený. Zápletka na prvý pohľad síce znie trochu podivne, ale nakoniec je z toho vlastne úplne originálny film s realistickejším pohľadom na komiksovú tématiku. A tak aj napriek tomu, že bežné komiksovky neznášam, toto je niečo úplne iné a hlavne neporovnateľne lepšie. O nejakej výraznejšej dynamike sa tu síce hovoriť nedá, ale v tomto prípade je to len k prospechu veci, film funguje perfektne aj ako taká rodinná dráma o rozpadávajúcej sa rodine, kde všetky postavy majú svoj priestor a hlavne scény medzi otcom a synom sa mi veľmi páčili a postupne vzniká aj zvláštne priateľstvo medzi hlavným hrdinom a odborníkom na komiksy. Obe hlavné postavy sú tu zvládnuté vynikajúco. Film síce vlastne ani na prvý pohľad neobsahuje až tak moc výnimočných scén, ale celé je to tak mimoriadne perfektne zvládnuté a pohlcujúce, tá atmosféra je tu skutočne dokonalá, rovnako spôsob sledovania jednotlivých sekvencií, že som to sledoval prakticky až so zatajeným dychom a pocitom, že mi nesmie uniknúť žiadny moment a dokonca z mnohých scén ma až mrazilo. A tak som tu už ani nepotreboval nejakú pointu, film je úžasný aj bez toho, ale ani to nechýba a film ponúkne ešte aj nečakaný a zaujímavý záver. Obsadeniu sa tu nedá nič vytknúť, Bruce Willis bol v tej dobe vynikajúci aj v týchto civilnejších úlohách, rodinu mu predstavujú Robin Wright a Spencer Treat Clark a k tomu ešte skvelý Samuel L. Jackson. Okrem nich už vlastne nikto nemá viac priestoru. O nejakú akciu tu samozrejme vôbec nejde, ale tá jedna záchranná akcia je neskutočne pôsobivá, celá táto fáza od objavenia náznaku na stanici metra až po jej ukončenie je tak dokonalo prevedená, že z nej až mrazí. Takže režijne to už nemohlo byť zvládnuté lepšie, nielen tá atmosféra, ale ešte aj práca s kamerou sú úžasné, v tomto filme je skutočne radosť sledovať detaily. A k tomu tá krásna hudba. Vyvolený je najlepší Shyamalanov film a jeden z mojich veľmi obľúbených celkovo, často sa k nemu vraciam a vždy ma pohltí, tie niektoré výnimočné scény fungujú rovnako intenzívne aj po mnohých pozretiach. 92% (26.08.2014)

Film je to výborný, o tom žádná, ale že by mě závěrečná pointa nějak uzemnila? Tak to nemůžu tvrdit. Konec Šestého smyslu je mnohem lepší a hlavně vám zůstane rozum stát nad tím, jak je možné, že vám to nedošlo dřív. Prostě mistrný konec. Tady to není nic tak odzbrojujícího, je to pouze zajímavé rozuzlení napínavého filmu, ve kterém úřadují dva vynikající herci. 75% (10.08.2009)

Mám strašně ráda mysteriózní, až nadpřirozené filmy. Baví mě na ně koukat a spolu s postavami odhalovat, co se vlastně děje. Jenomže těchto 106 minut mi přišlo jako věčnost. Ani obsazení to nezachránilo. Jestli tam bylo napětí, tam jsem zřejmě na fyzice nedávala pozor... Vypadá to, že jsem s panem Shyamalanem sedla jen v roce 1999 a od té doby ani prd. Vyvolený byl prostě mystická nuda. (17.12.2018)

Já bych to viděl na čtyři hvězdy....velice zajímavě naservírováno divákovi, Willis coby (ne)chápající Vyvolený, tedy "hrdina" a na druhé straně čisté zlo v podání šílence Jacksona, který vše bere jako komiks, kde on je zlým a logicky musí mít oponenturu, tu mu poskytne až jím vyvolaná brutální série´sabotážních útoků, kterými konečně nalezne svého protivníka, jenže, bude jeho Vyvolený hrát svou roli..?! Nejlepší Willisův film. (17.12.2007)

M. Night Shyamalan, kluk jeden ušatý, to u mě asi nebude mít nikdy jednoduché. Neposadil mne na zadek Šestým smyslem a nepovedlo se mu to ani Vyvoleným, a přesto si obou snímků nakonec cením. Vyvolený je vlastně takovou variací na Šestý smysl - námětem (člověk obdařený výjimečnou schopností), atmosférou i vyprávěcí strukturou (i tady nakonec hlavní hrdina najde sám sebe a svou vájimečnost zužitkuje ku prospěchu druhých, kterážto scéna je následována šokující pointou). Shyamalan udržuje svůj film sevřený v jemné a citlivé naraci, nezdůrazňuje místa, kde pracoval se symbolikou, nevyslovuje veškeré pointy nahlas - zkrátka apeluje na divákovu pozornost a vtahuje jej do nitra samotného snímku. Jenomže tam, do tajuplných hloubek své filmové řeči, Shyamalan nepouští každého. I já jsem - tak jako u Šestého smyslu- zůstal stát mezi dveřmi...Dodatek po několika týdnech: Zůstal jsem stát mezi dveřmi, ale to co jsem z nich uviděl se mi převrací v mysli doteď (jako u Šestého smyslu)...Na mnoho filmů kterým plácnu tři hvězdičky zapomínám do několika hodin, takžei přesto, že jsem z Vyvoleného nebyl zrovna unešený, respekt si zaslouží. (16.11.2007)