Papírový měsíc

Papírový měsíc je kouzelný film, řemeslně naprosto bezchybně zvládnutý, ovšem poněkud čpící kalkulem. Všechno, každičký detail, mimovolný úsměv, smutný dojímavý pohled, mašle ve vlasech, rovné blonďaté vlásky střižené na kluka, zjevně bylo do nejmenších detailů promyšleno daleko dřív, než vůbec padla první klapka. Ne, nekouká se na to vůbec špatně, je to zábavné, duchaplné, skvěle zahrané, čarokrásně natočené stylovou černobílou kamerou, jistě i přesně odrážející atmosféru třicátých let, jen to je kapánek bezduché. Taková Wendersova Alice ve městech naruby... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: gudaulin, berg.12, Matty (12.05.2012)

Vcelku příjemná podívaná ve stylu road movie. Kořením snímku jsou rozhodně ústřední postavy, atmosféra 30. let a vztah mezi Addie a Mozesem. Hudba, která doprovází scény, je fajn a dodává na zážitku. Dílčí zápletky jsou však takové nemastné neslané a až na situaci kolem whiskey nebyly nijak záživné. A to je i důvod, proč nedám 4*. (12.07.2012)

Oscar pro Tatum zcela zasloužený. Taky jsem si vzpomněl na Leona a musim říct, že Natalku by nejspíš v tý roli sfoukla jak svíčku. Už úvod mě zaujal, protože šel rovnou k věci. Ryan parádní švihák lázenský. Výbornej scénář a vtípky. Snad jen konec podle mě trochu polevil v nastavenym tempu, proto nedám max. Škoda, že jde o vcelku neznámý kousek - takhle kvalitních komedií zas tolik neni! (04.09.2011)

Len škoda, že sme to už toľkokrát videli. Light verzia Gun crazy, Zapadákova a Bonie and Clyde, pretože pri dieťati nie je na vraždy priestor. Veľmi príjemný retro filmík, kde musí byť divákovi jasné, že Bogdanovič chovanie hlavných postáv neobhajuje, on iba chce, aby sme boli v napätí ako dopadne sekvencia s vylúčením prsnatej náhodnej okoloidúcej z oteckovej priazne a ďalšími. V roku 1973 Paper moon určite ako klišé nikomu nepripadal, bohužial mi dnes už bolo od začiatku jasné, ako a kde sa bude príbeh ďalej vyvíjať a ako skončí. Na druhú stranu treba skonštatovať, že presne to od tohoto žánru (čiže viac rodinný film, ako gangsterka) chceme a je to vlastne nakoniec niečo úplne iné, ako hore spomenuté tri filmy. Divák sa môže zaoberať aj podtextom sociálnej a morálnej situácie Ameriky tridsiatych rokov. (30.11.2013)

Zapadlý klenot, který v sobě snoubí hlavní trademarky Bogdanovichovy tvorby v jeho vrcholném údobí (na počátku sedmdesátých let) - inscenování v hlubokém prostoru, minimum střihu a důraz na vedení herců, z jejichž replik, gestikulace, pohybů či pohledů (!) pramení drtivá část energie na plátně. Ačkoliv se jedná o příběh zasazený do období hospodářské krize, režisér ji nevyužívá k prvoplánovým citům (potenciálně citově silné momenty samy postavy shazují), ani k analýze. Historie se jakoby odehrává v pozadí, v dalších plánech. Z trudných podmínek Ameriky tehdejší doby se do popředí dostávají pouze trsy, které slouží k pečlivé charakterové drobnokresbě ústřední dvojice (možná) otec - (možná) dcera a podvratné hře s divákovými sympatiemi, když i přes znalost dějinného kontextu nám jejich konání díky humorné nadsázce nepřijde odpudivé. Snímek o dospívání, potřebě blízkosti s jiným člověkem, zodpovědnosti. Také součást retro vlny Hollywoodu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Svérázné, bez patosu, s kupou lásky ke starším filmům, k minulosti ohleduplné, ale bez nostalgie a příkras. (04.09.2016)