Dva týdny štěstí

Průměrná komedie, jakých se tehdy točilo spousta. Tedy neurazí, ale ani neoslní (Madlová tradičně půvabná, v této době už rovněž herecky vyspělá, což se nedalo tvrdit o jejich počinech ve třicátých letech s výjimkou roku 1939, Schránil v klasické roli muže ve fraku, jenž se zamiluje do hlavní hrdinky, Marvan opět úžasný - zastiňuje ostatní herce, pozitivně mě překvapila i Šlemrová, ve své menší roličce - tato herečka je opravdu nedoceněná, její herecký um je neoddiskutovatelný). Přesto (nebo proto) je tento film dobré shlédnout. (06.07.2012)

Veselohra, tedy spíše agitační pohádková komedie, ve které chudá úřednice ke štěstí přišla. Mandlová je zde spíše nesympatická dívka, která všechny obloudí a chytrá, skromná a nadmíru inteligentní povaha k ní vůbec díky jejímu přehrávání nesedí. Šlágr "Šedí muška na štěně, šedí a špí", který zpívá, bych zařadil mezi nejinfantilnější a nejtrapnější songy vůbec. Jarda Marvan se z role neurotického a nervózního generálního ředitele přemění v lidskou a chápavou bytost plnou pochopení pro obyčejný lid, to je taky už pokolikáté viděno. Přesto má snímek pár humorných situací a jako oddechovka poslouží dobře. (28.03.2021)

Falešná kočička či Přítelkyně pana ministra jsou mé favority jednoho z nejrozporuplnějších režisérů doby především protektorátní, Vladimíra Slavínského, které nejen pobavily, ale zároveň překvapily. No, a tak stejně překvapil i jeden z jeho možná méně známých, avšak pořád milých a příjemných snímků. Dva týdny štěstí je milá situační komedie, která mne překvapila především proměnou jednoho nemravného dědy, ze kterého se však ve finále stane jeden z nejvíce milých dědů, jehož roli si perfektně zahrál Jaroslav Marvan. V hlavních rolích zde však máme po boku sympatické, avšak zároveň zmatené a nic netušící Adiny Mandlové i Raoula Schránila, který jakožto tajemník veleváženého ministra, se snaží na Adinu zapůsobit. Sám o sobě to sice je slabší snímek, ale pořád velmi příjemný a dobrý. A za psíka Adámka přidávám bonusové body :)) 3/5 (22.01.2023)

„Ne, ne, ne, ne, i kdyby se jednalo o stovky milionů, pane řediteli, to už není má věc, protože pro banku neexistuji. Myslete si, že jsem umřel, že jsem měl kremaci, že jsem se utopil!“ Co musí jeden udělat, aby měl chvíli klid…Žádná komediální hitparáda. Pár lepších momentů má Marvan, Nedbal a Futurista (z minima vytěžil maximum), zbytek je buď nevýrazný či nevtipný (žurnalisté). A to včetně zamilovaných, neb upocený Schránil je spíš otravný a šarm Mandlové v mých očích moc nefungoval, i když znovu mě její postava něčím překvapila (infantilní, ale přesto kouzelný kratičký pěvecký duet s Marvanem). Strojenou srdečnost zaměstnanců ponechám bez komentáře. Spíš podprůměrná zábava s několika světlými chvilkami a docela příjemnou atmosférou. „Někdo mi ukrad vůz!“ - „Ale kdepak ukrad, to náš Tonda je taky šofér, von vám s ním jel pro benzín. Ale stejně říkal, že tam máte benzínu habaděj.“ - „Lidi, co jste mi to provedli?!“ - „Ale nemějte žádnej strach, von už se čtyřikrát naboural, von si dá sakra pozor, aby se znova nenaboural!“ (19.01.2020)

Září 1940. S končícím létem se připravovala velkolepá oslava významného životního jubilea mohykána českého filmu a jednoho z otců zakladatelů Vladimíra Slavínského. Temperamentní "syn hor" si ke svým abrahámovinám nemohl přát nic menšího, než další úspěšnou veselohru, s níž by válcoval podzimní sezónu v pražských biografech. Úspěch a vyprodané kinosály byly hnacím motorem pro Slavínského a s prostředími, která důvěrně znal, nemohl zklamat ani producenty. Nebylo tedy nejmenších pochyb o tom, kam zasadit příběh mladé úřednice a ministerského tajemníka. Centrum pražské smetánky v nedalekých Jevanech patřilo k vyhlášeným lokalitám již v období první republiky a zdejší síť luxusních hotelových komplexů byla jako stvořená pro delikátní záležitosti státních tajemství a úzkostlivě střežená inkognita vlivných bankéřů. Jména Adiny Mandlové a Raoula Schránila slibovala mnohé, také proto, že obě filmové hvězdy pojilo silné přátelské pouto i mimo dosah kamer. A poněkud netypická charakterová proměna příslušníka horních deseti tisíc v Marvanově znamenité interpretaci přináší do filmu šťavnatý komediální náboj a vytváří sympatické pozadí pro romantickou zápletku v podání Mandlové a Schránila. Příběh má spád, přehledné dialogy i neobvyklou pointu a současného diváka si získá vedle prosluněné letní atmosféry i roztomilou písničkou o mušce. Příjemné zakončení jednoho válečného léta. Ani se nechce věřit, že nad okupovanou zemí už víc jak rok visely vlajky s hákovým křížem. (03.10.2008)