Purpurová barva

Herecké výkony skvělé, ale jinak je tohle tak hnusně schematické a patetické, až mám pocit, že je to neuvěřitelné, že ten film má tak vysoké hodnocení. Skoro si myslím, že je to opravdu mnou, ale na druhou stranu, nebude to tím, že Spielberg natočil film o černoších pro bílé, aby bílí mohli říct, že tohle tu chybělo? Popravdě takový "Komorník" je lepší a v emocích uvěřitelnější. (09.12.2015)

Příběh z jižanské afroamerické komunity po skončení občanské války a zrušení otroctví. Příběh dvou sester, které jsou od sebe násilím odděleny a z nichž jedna (Whoopy Goldberg) musí žít v "otroctví" svého o mnoho let staršího manžela. První polovinu filmu jsem si myslel, že ho natočil jiný režisér, ale nakonec se Spielberg nezapřel. Nemám nic proti sentimentu, i když místy krutý, film je to krásný. Tohle je jen malé varování pro ty, kteří by od filmu čekali něco, co Spielberg zjevně natočit nechtěl. Při Oskarovém klání film prohrál především se "Vzpomínkami na Afriku". (08.06.2005)

Někdo se holt umí narodit a odmalička si užívat havaj: mít sice hubu hnusnou jak rozšlápnuté lejno, ale přesto nestrádat nedostatkem lásky, být obdělávána otcem, něžně týrána manželem, roztomile šikanována jeho dítky... Skoro bych řekla, že "Purpurová barva" je film pro ženské, protože chlapi tady figurují převážně jako nasrávací, v nejlepším případě tragikomické elementy. To ženy jsou ty silné, se kterýma osud zametá, ony se však zvedají a trmácejí se dál životem, navzájem si poskytují útěchu a podporu, stávají se odolnějšími. První hodina a půl šlapala skvěle, nabízela dostatek prostoru k vypjatým emocím, postupně bohužel zábava začala váznout na úkor rozplizlosti a za kýčovitě cukrkandlový závěr mám chuť panu Spielbergovi strhnout nejen hvězdičku, ale nadávkem i hrst chlupů třeba ze zadnice. Škoda za promrhaný pětihvězdičkový potenciál, tohle totiž je výjimečný film. Apropo, poprvé jsem ho viděla už před dvaceti lety v prapodivném dabingu, kdy všichni niggaz mluvili lámanou zpotvořeninou jak dementi ve stylu "já být mocný negr, ty být blbá kráva" - dodnes jsem nepochopila, co to mělo znamenat. 75% (29.01.2013)

Proslulej sračker Steven Spielberg se pokusil natočit jakýsi drama ze života afroameričanů. Bohužel si vybral dobu někdy na začátku 20. století, kdy afroameričani ještě neměli tak zajímavý životy jako dneska (gangy, drogy, hip-hop, zlatý řetězy, atd...). Jejich životy tenkrát byly zřejmě neskutečně nudný. Teda aspoň podle toho filmu to tak vypadalo. Vydržel jsem u toho asi 1,5 hod a celou dobu jsem měl akorát pocit, že se Spielberg snaží vlézt divákovi do prdele. Když jsem zjistil, že do konce zbejvá ještě víc než hodina, vypnul jsem televizi, protože pokud bych měl u toho vydržet celejch 154 minut, tak mi Spielberg tim svym lezenim do prdele asi způsobí rupturu konečníku. Navíc nesnášim Whoopi Goldberg, takže sledování tohoto filmu bylo pro mě doslova utrpení. Takhle blbej film jsem už hodně dlouho neviděl. 0% P.S. Mam takovej pocit, že jedinej koukatelnej film od Spielberga je Duel a možná snad ještě Čelisti. (27.06.2011)

Z mého pohledu jeden z méně úspěšných Spielbergových humánních projektů. Napřed to nejhorší: závěr je šíleně natažený a přecukrovaný. Má to reálný základ ve faktu, že na stáří se člověk stává pokornějším a smířlivějším, ale jednak ne každému je takové prozření dopřáno, a jednak až taková selanka to zase není. --- Jinak je to dobré a zajímavé. Životní příběh jedné černošky z Georgie (nebo Severní Karolíny, ve filmu jsou odkazy na obě místa) od začátku do třicátých let 20. století. Otázka rasové diskriminace s výjimkou jedné scény zůstává v pozadí. Je to spíše o bídě a surovosti, kterou si černoši přivezli nejspíš už z Afriky a v Americe dosud neměli dost času a příležitostí se z ní vymanit. Hrozné, a nevím nevím, zdali bych si v té době a na tom místě přál, aby mí černí spoluobčané bez překážek vykonávali své volební právo. --- Ve srovnání s nedávno viděným Taylorovým The Help je tohle vyprávění nekonečně realističtější a hodnotnější. Při vší hrůze vidíme, že černoši mohli mít majetek, mohli si vydělat, někteří docela prosperovali, a jakýsi pokrok pozvolna dorazil i k těm méně přičinlivým. Politická práva ovšem neměli, ale když to porovnám, jejich šance na důstojnou existenci byly přecejen vyšší, než jaké měli moji rodiče za Husáka. Nemyslete si, velmi mnozí to měli tak neodčinitelně kádrově polepené, že změnit barvu kůže - tedy vstoupit do partaje - nemohli o nic snadněji, než ti černoši. A velmi často to nebyli ti nejzabedněnější a nejhrubější mezi námi, nýbrž zrovna naopak. --- To srovnání mě jen tak napadlo, když ke mně dorazila zpráva o úspěchu Purpurové třešničkové partaje v posledních volbách. Někdo se negrem narodil, a jiný jím zkrátka chce být. (11.11.2012)