Purpurová barva

Spielberg opět ždímá emoce co se dá, někdy až nehorázně, ale přesto nenastává žádná křeč ani se nesklouzává ke kýči, Purpurová barva je snímek, který výborně mísí slzopudné okamžiky s neopakovatelně komickými situacemi a spontánními projevy černošské kultury a proto těch 150 minut uběhne jako voda s minimem škobrtnutí. Whoopi Goldberg zde ztvárňují zvláštní a podmanivou postavu, která diváka zajímá po celý čas, jelikož vždy se dá na ni oběvit něco nového, nečekaného. Nejsilněji však na mě působila rázná postava ztvárněná Oprah Winfrey, jejíž absurdně podaný přerod v pasivní loutku na mě zapůsobil v nejvyšší míře a i přes značnou míru odlehčení osud této ženy nabízí ryzí, nezkrášlované emoce. Přesto však konec v podobě všeobecného smíření a radosti trochu kazí dojem ze snímku, který velmi dbá na to aby nepřekročil onu míru, která však na konci nevydržela nápor a musela povolit. (14.04.2010)

Oscarom nedocenený krásny film, ktorý mi predviedol neskonalú sesterskú lásku. Vo všetkých smeroch brilantne zrežírovaný, hereckými výkonmi nadľudský zahraný a jemnou hudbou úžasne sprevádzaný. Scenár, kostýmy, masky, hudba, výprava, herci, kamera, réžia, to všetko si zaslúžilo jasného oscara a nie len nomináciu. Keby bolo na mne, dal by som ho každému. Všetci si ho jednoznačne zaslúžili. A to nehovoriac o Whoopi Goldbergovej, ktorá podala heroický výkon. Určite sa jedná o jeden z najlepších a najkrajších filmov 80. rokov. (09.09.2012)

S tím tragickým dabingem Big Stevie nemá nic společného, za mě je totiž Purpurová barva jedním z nejlepších filmů pana Stevena Spielberga, který v tomto případě natočil nádherné drama, které nese všechny typické prvky jeho rukopisu, ačkoliv se vyhýbá všem obvyklým klišé, a až do samotného závěru prakticky netlačí na pilu, naopak snímek odlehčuje komickými prvky, které většinou obstarává nešťastník Glover a působí velmi mile a přirozeně.. Musím ocenit i práci maskérů, protože na to, jak velké časové období příběh pobírá, působí herci coby stárnoucí postavy stále velmi věrohodně. Když připočteme skvostný soundtrack Quincyho Jonese, který je nejvíce známý jednak svou prací na seriálové legendě Kořeny, k nimž má právě The Color Purple velmi obsahově blízko, a písní We are the world, zřejmě životní výkony jak Dannyho Glovera v pro něj naprosto netypické roli, tak především excelující Whoopi Goldberg, která se mi dosud nejvíce líbila ani ne tak v Duchovi, jako spíše v kultovním seriálu Star Treku: Nová generace v roli tajemné Guinan, i vedlejší roličky Laurence Fishburnea, který však mohl dostat víc prostoru, i americké megastar Oprah Winfrey, dostáváme výjimečný prakticky 100% film, který ani nejde hodnotit níže !! [ Dabing 2/10 ] Jediné negativum Purpurové barvy podle mě spočívá v opravdu velmi špatném dabingu, zejména hrozný výběr jednotlivých dabérů mě zaráží, ostatně jak Danny Glover, nejčastěji Jan Schánilec, Antonín Molčík či Petr Oliva, tak i Whoopi Goldberg, nejčastěji Jana Andresíková, Jaroslava Obermaierová a kupodivu i Valérie Zawadská, mají svoje léty osvědčené a zažité české hlasové alternace, a tak asi tuhle hrůzu nedokážu pochopit.. Ačkoliv je fakt, že oba zmiňovaní herci byli obdarováni českými studii ve svých filmech hodně nezvykle vysokým počtem různých dabérů, což je zvláštní, neboť oba patří mezi dlouholeté hollywoodské stálice a výrazné postavy.. To je však otázka pro někoho úplně jiného a tahle moje osobní výtka možná souvisí jen s mojí vlastní zhýčkaností.. Takže tu máme k dispozici dvě dabingové verze, jednu hrůznější než druhou. Videostudio Klondike KF a.s. do hlavních rolí obsadilo Taťjanu Medveckou a Jiřího Pomejeho a společnost SDI Sun Studio zase Veroniku Veselou a Jakuba Saice. (15.05.2013)

Vůbec nechápu, proč je film odvyprávěný takovým způsobem, jakým odvyprávěný je. Úvodní "dospívající" půlhodina byla naprosto brilantní. Spielberg rozjíždí nekompromisní drama a ukazuje high class filmařinu. Jen si všimněte, jak působivě vystavuje během prvních 30 minut napětí. V momentě, kdy se však posouváme o nějaký ten časový úsek dál a hlavní hrdinku přebírá pod herecká křídla Whoopi Goldberg, mění se, pro mě zcela nepochopitelně, drama o rozdělení dvou sester na roztříštěné a nesourodé vyprávění o životě černošské komunity. Co hůř, dramatické momenty jdou zcela do pozadí a žánr chvílemi koketuje téměř s groteskou (hrnec spadne na hlavu, člověk propadne střechou atd.). Emoce a prožívání osudu hlavní postavy jsou díky tomu silně potlačené a z ambiciózního dramatu je bezkonfliktní limonáda bez většího režijního rukopisu velkého Stevena. Závěr, snažící se naplnit očekávaný oblouk, zas trochu nakopne ospalý a znuděný děj, ale rozpačitý dojem z celku moc nezachrání. Opravdu nechápu, jak se to mohlo stát. V úvodu jsem byl neskutečně nadšený, o 2 hodiny později již jen spokojený, že je konec. 6/10 (19.10.2017)

Tohle je typicky priklad proc nemam rad mnohe filmy Stevena Spielberga, radobydojemne rodinne drama, tentokrat z oblasti jizasnkych afro-americanu. Natocene to neni spatne, ale me ti negramotni cerni vidlaci skutecne nijak neimponuji. U nekterych kycovitych scen jsem si vylozene placal na celo a rikal si Stevene, uz se prober! 3/10 (20.02.2013)