Expres do Sugarlandu
The Sugarland Express
Sugarlandský expres
Režie:
Steven SpielbergKamera:
Vilmos ZsigmondHudba:
John WilliamsHrají:
Goldie Hawn, Ben Johnson, Michael Sacks, William Atherton, Gregory Walcott, Steve Kanaly, Louise Latham, Bill Thurman, Lorraine Meeks, Rafael López (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Pro svůj první snímek určený do kin Sugarlandský expres (1974) si Steven Spielberg vybral skutečný příběh, který se stal v roce 1969 v Texasu. Tehdy mladá žena pomohla svému manželovi uprchnout z nápravného zařízení a vydala se s ním za jejich synem, kterého jim soud odebral a určil k adopci. Cestou vzali jako rukojmí mladého policistu. Po dvanáctihodinovém útěku jejich pouť skončila pod policejními kulkami v texaském městečku Bryan. Tolik skutečnost. Spielberg a jeho scenáristé Hal Barwood a Matthew Robbins provedli několik změn – prodloužili útěk dvojice před zákonem o plný den, pojali ho jako honičkovou komedii a samozřejmě změnili konec na happy end. Velkým kladem filmu jsou herecké výkony Goldie Hawnové a Williama Athertona (ústřední dvojice manželů), prakticky neznámého Michaela Sackse (rukojmí) či westernového veterána Bena Johnsona (policejní kapitán) a také Spielbergův smysl pro vizuální ztvárnění akčních scén. Úlohu malého Langstona, kvůli němuž se všechno seběhlo, vytvořil Harrison Zanuck, dvouletý syn producenta Richarda D. Zanucka a herečky Lindy Harrisonové (známé postavou Novy v původní Planetě opic), který u filmu zůstal i v dospělém věku a dnes je odborníkem na vizuální efekty v trikové firmě Johna Camerona Digital Domain. Sugarlandský expres byl uveden v soutěži na MFF v Cannes, odkud si odnesl Cenu za scénář. Ani úspěšné festivalové uvedení, ani velmi dobré recenze však nezabránily komerčnímu propadu. Spielberg si z toho vzal náležité poučení a ve svém dalším snímku nečerpal ze skutečnosti, ale z fikce. Vyplatilo se mu to stonásobně. Následující Čelisti (1975) se staly jedním z komerčně nejúspěšnějších filmů všech dob. (Česká televize)
(více)Recenze (134)
Oproti predchádzajúcemu Duelu obrovsky pokrok smerom dopredu, aj keď má toho so svojim debutom pomerne veľa spoločného, že predtým sme si vystačili defacto iba s dvomi autami, teraz je to o niekoľkonásobne oveľa viac dopravných prostriedkov (predovšetkým policajných vozidiel), a tak som opäť na dlhých, amerických cestách, len tentokrát s úplne rozdielnou dejovou líniou. Tá jednak spočíva najmä v ukážkovom širokospektrálnom nasadení, a to z pozície výpravy, kedy vzniká pravý Road-movie, alebo herecký ansámbel má 100 % čo ponúknuť, až som bol z Goldie Hawn dozačista omámený a zmätený, no v dobrom slova zmysle. Jej postava na motívy skutočných udalostí, Lou Jean Poplin v roku 1969 najprv v šikovnom spôsobe «vyslobodí» svojho chlapa Clovisa Michaela Poplina z mierne stráženého, texaského väzenia, kde mu ostávali už iba štyri mesiace, ale nemožno už dlhšie čakať, pretože ich syna Langstona chce sociálka umiestniť do pestúnskej rodiny ! Počas úteku im skríži cestu diaľničný fízel Maxwell Slide, ale z toho sa o chvíľu stáva ich „rukojemník” , že po istom čase bude s nimi normálne sympatizovať, dostavuje sa akýsi «Štokholmský syndróm» . V pätách majú množstvo policajtov, na čele s chápajúcim Kapitánom Harlinom Tannerom, ďalej sa pridávajú i rangeri, aj taktiež istí „lovci odmien” , ktorí si myslia, že sú na Divokom západe, alebo televízny štáb a novinári zase dychtia po novej senzácii. Hotový: „Deň nezávislosti” . Čím sa viac približujú k malému Langstonovi, tým sa situácia viac zamotáva a komplikuje, že nič nie je tak jednoduché, ako by si sprvoti mohli všetci myslieť. _ Prvá spolupráca s Williamsom, Zsigmondom a Fieldsovou, t. j. s hudobným skladateľom, s maďarským DP a so šikovnou filmovou strihačkou, ktorá čoskoro osvieži i budúce Čeľuste, VÁŽNE stojí za obdivuhodnú pozornosť, lebo v nej často vidieť (pozorovať) neuveriteľný PROGRESS režiséra Stevena Spielberga, ktorý vo svojom druhom filme, prvý určený priamo pre kiná, naberá potrebnú sebadôveru (sebadisciplínu), ktorá sa naplno prejaví už o rok neskôr po Expresse. Skutočne som si užíval túto miernejšiu jazdu dvoch mladých ľudí, ktorí mali inak svetelné roky ďaleko od legendárnych zločincov-Bonnie a Clydea, a to ani nehovoriac o Mickeyovi a Mallory z Natural Born Killers, kde vyčíňali o stošesť ! Vskutku zoči-voči týmto šialencom, sú to iba obyčajní, mierumilovní ľudia ! Ešte doplním herecký ansámbel, v ktorom určite dominoval aj Ben Johnson, známy a oscarový z The Last Picture Show, rež. Petra Bogdanovicha. Bill Atherton a Michael Sacks pre zmenu zase zručne sekundovali Goldie Hawn. Niekedy mi to prišlo až strašne prehnané, ale nemyslím si, že by to malo byť automaticky samoúčelné. ()
Tak tohle byl Spielberg, když ještě uměl točit filmy. Pak se pokazil těma svejma megalomanskejma a komerčníma sračkama a to trvá přibližně doposud. Ale i když to bylo lepší než 95% jeho filmů, pořád se to pohybovalo na hranici průměru. Z nedokonalostí budu jmenovat tyto: nesouvislost děje (čímž později Spielberg trpí čím dál víc), v tomto filmu jsem si toho všiml jen jednou (když projížděli jedním městem s lidma, tak jim na střeše seděli děcka a pak ne) a další věc byla barva Clovisovi krve, což byl kečup ředěnej temperama. Což jsou fakt jenom maličkosti, který nevaděj. Jinak děj byl dobrej. A pokud to bylo podle pravdy, tak se mi mozek zastavuje nad třema věcma: proč za nima jelo tolik polijecních aut (asi ten Sugarlandskej Express), proč se do nich pustili ti soukromí lovci na parkovišti a proč do nich střílela hraniční hlídka, když věděli, že uvnitř je strážník. Hádám, že důvod je jednoduchý - jsou to pitomí amíci a jejich podělaná posedlost zbraněmi. ()
Tak tohle mě jaksi minulo. Úvod mě ještě celkem zaujal, ale pak mě to postupně začínalo čím dál tím víc nudit a do konce už si mě to moc nezískalo. Je to sice dobře natočené, námět sám o sobě není vůbec špatný a pak to taky dost zachraňují povedené vtipné scény, ale jinak to prostě moc nefunguje. Už jenom tou divnou snahu spojit několik různých žánrů dohromady a pak taky tím, že tomu příběhu chybí uvěřitelnost. Ti dva zdrhají napříč Státy, všude možně na ně číhají policajti a přitom žádnou z jednotek nenapadne udělat někde na cestě zátaras? Vždycky když se o to začali pokoušet, tak nakonec auty uhnuli do stran. A problém jsem měl i s ústředním duem, které mi celkem dost lezlo na nervy a nedokázal jsem k nim mít moc velké sympatie - Lou je strašně otravná, uječená, hysterická a hrozně naivní a její manžel sice zpočátku nechce uskutečňovat ten její šílený plán, ale pak se to v něm zničehonic zlomí a začne jednat úplně stejně pitomě jako jeho manželka. A myslím si, že právě ta nesympatie k hlavním postavám vedla k tomu, že ten film šel mimo mě. Bylo to totiž otravné, trávit skoro dvě hodiny života s takovými lidmi... No a nadhodnocovat jen proto že Spielberg fakt nehodlám. Lepší 2* ()
Nechytil jsem úplný začátek a pořád si říkal, proč je mi ten název povědomý a že jsem to asi chtěl vidět. Až na konci jsem zjistil, že to je Spielberg. Aha, takže jeho prvotina. Slabá prvotina. Jediným kladem byla Goldie a sem tam trochu komické dění. Jinak ale dost nuda a vůbec zvláštní a hodně málo chytlavý ztvárnění. Můj pohled nemění ani to, že jde o zpracování skutečných událostí. Takže odškrtnuto a nikdy víc. ()
Režijní legendu jménem Steven Spielberg není vzhledem k její pověsti nutné představovat, i Spielberg ovšem musel někde začínat. Dávno před Čelistmi, sérii Indiana Jones, Jurským parkem, Schindlerovým seznamem či Zachraňte vojína Ryana Spielberg začínal u televize a obstaral třeba pilot legendárního Columba. Spielberg též natočil několik televizních filmů, kdy takový Duel patří mezi nejlepší televizní filmy všech dob. Jednou ovšem přišel čas na celovečerní debut. A tím se pro Spielberga stal snímek Sugarlandský expres. Ten je možná zastíněn všemi těmi slavnými Spielbergovými filmy, úplné ignorování si ovšem nezaslouží především kvůli tomu, že už tady šlo poznat, že by to Spielberg mohl někam dotáhnout. I když by mu tak výslednou legendární pověst tehdy tipoval nejspíš málokdo. Ze všech Spielbergových filmů Sugarlandský expres rozhodně nepatří mezi ty nejpopulárnější. Dost možná se vlastně jedná o jeden z těch filmů ve Spielbergově kariéře, který je většinou diváků spíše přehlížený a za první výrazný kus v rámci Spielbergovy kariéry považují Čelisti, které ho představili širšímu mainstreamovému publiku. Je to skutečně škoda i proto, že Sugarlandský expres je společně s Duelem ten film, který Spielbergovi otevřel dveře do Hollywoodu. Už zde dokázal kombinovat napínavé, zábavné i emocionální momenty, z v podstatě jednoduché zápletky Spielberg dokázal vytřískat maximum. V průběhu se atmosféra Sugarlandského expresu stává temnější a temnější, žánr kriminálního dramatu se později stal jedním ze žánrů, které Spielberg ve své kariéře již v podstatě nezopakoval. V roce 1974 šlo o menší vzhled do stavu tehdejší Ameriky, tehdy 28-letý Spielberg už zde dokázal projevit své výrazné audiovizuální vypravěčské schopnosti a vytvořil jeden z nejvýraznějších celovečerních debutů všech dob. Scénář dvojice Hal Barwood a Matthew Robbins skutečně od počátku graduje a servíruje komplikovanou mozaiku, kde se sympatie a pocity mohou snadno měnit jako na horské dráze. Tenhle kriminální road movie se jako většina Spielbergových filmů stává vtahujícím dobrodružstvím, kde se v průběhu vyvíjí vztahy postav, zoufalství ústředních postav je v průběhu větší a větší a bezvýchodnost situace se jen zvyšuje a zvyšuje. Spielberg vždy uměl koketovat s vážnými tématy, které se mu většinou podařilo zavařit do půvabné slupky a to v jistém ohledu platí i o Sugarlandském expresu. Ze všech Spielbergových filmů ovšem ve finále Sugarlandský expres rozhodně patří mezi jeho nejdrsnější a v součtu i nejdepresivnější. Snadno by se dalo namítnout, že se Amerika od té doby posunula a její komentář už z dnešního pohledu možná není tak vypovídající, o tehdejší době je ovšem výpovědní hodnota pořád funkční. Goldie Hawn je poté herečka, která se většinu kariéry specializovala na komediální role. Už v době natáčení Sugarlandského expresu obdržela Oscara za výkon v romantické komedii Kaktusový svět a přesto se těžko dalo odvozovat, zda pro ní bude role Jean Poplin ideální. Jenomže Hawn se vážnější roli představila v tak silné formě, že je vlastně škoda, že se následně zbytek kariéry i nadále věnovala spíše komediálním rolím. Sugarlandský expres je v kariéře Stevena Spielberga důležitý též i z jiného důvodu. Šlo o první spolupráci Spielberga a skladatele Johna Williamse, který následně složil hudbu i pro většinu filmů Stevena Spielberga. Williams měl tehdy ještě před původními Star Wars a období své největší slávy měl tedy před sebou, už tehdy ovšem dokázal přijít s dokonalým soundtrackem, který dokázal též pracovat s emocemi a podtrhovat v průběhu atmosféru. Spielberg si už na počátku své kariéry vybral bravurního skladatele, kdy je i v tomto případě pochopitelně jeho soundtrack k Sugarlandskému expresu zastíněn soundtracky k Spielbergovým starším a slavnějším filmům. A je to v tomhle případě opět strašná škoda. Houstnoucí atmosféra dělá v součtu skutečně hodně, důležité je ovšem právě tvůrčí uchopení Spielberga. Z jeho pozdější tvorby jde definitivně odvodit, že nesejde na tom, zda Spielberg točí velkolepý film ve stylu Indiana Jonese nebo Války světů či komornější filmy jako Akta Pentagon či Sugarlandský expres. Tak či onak jsou totiž jeho filmy pořád pojaté jako strhující dobrodružství, kde dvakrát nesejde na velkoleposti samotné látky. Málokdo by tuhle víceméně směšnou látku dokázal pojmout tak strhujícím způsobem jako v roce 1974 Štefan Spielbergů. A i to ho definitivně vyslalo na cestu, která z něj z dnešního pohledu dělá filmařskou legendu. Sugarlandský expres je filmem, který pro velkou část diváků představuje v rámci kariéry Stevena Spielberga mezeru a je to rozhodně škoda. Spielberg má na kontě lepší a zásadnější filmy, právě jeho celovečerní debut totiž ovšem ukazuje jeho prvopočátky a ukazuje jeho klasické trademarky v zárodcích. I proto se jedná o jeden z nejzásadnějších celovečerních debutů všech dob...... () (méně) (více)