Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (190)
Švankmajera ja veľmi môžem. Podľa mňa je to bezkonkurenčný génius, kráľ stop motion animácie. Každý jeho film nesie jedinečný rukopis. Je to pohádka pro děti pro dospělé. Alica v krajine zázrakov dostala skvelú podobu pod jeho taktovkou, a i keď nespravil veľké intervencie do hlavnej dejovej kostry, dokázal vytvoriť (veľmi) svojskú interpretáciu. Zmiešanie stop-motion animácie, s hranými scénami + rozprávač v osobe malého dievčatka, vytvárali neskutočnú atmosféru. Aj by som označil Alenku ako priameho predchodcu „Lekce Faust“, ktorý sa štýlom spracovania podobá.____ Čo ma najviac dokázalo dostať na jeho réžii je plynulý prechod z interiéru do exteriéru. Jeden z kľúčových elementov jeho tvorby spolu s mlčaním, ktoré však má rovnakú výpovednú hodnotu ako bohatá konverzácia. ()
Nepíše se mi to lehce, ale za mě je to na maximálně dvě hvězdy. Švankmajera uznávám jako výtečného tvůrce s velkou fantazií, ale nikdy jsme se úplně nepotkali. Můžu ocenit úžasnou animaci a inovativní adaptaci klasického příběhu Alenky v říši divů, ale to je tak všechno. Pro mě to bylo překvapivě nudné a díval jsem se na to tři večery, než jsem to dal. Nebylo to o příběhu, ten mi chyběl. Navíc to na mě působilo zbytečně moc hororově. Surrealismus, symbolika, jasně beru. Nicméně pokud bych dal vysoké hodnocení, budu pokrytec. Jednoduše se mi to nelíbilo a nudil jsem se u toho. ()
Je zvláštne opisovať takú kurióznosť akou je Švankmajerove podanie Alici v krajine zázrakov. Ak existujú ešte väčšie dva protipóly ako príbeh a snový surrealizmus, potom som si istý, že by to pán Švakmajer dokázal perfektne sformulovať aj do filmu. Je to skrátka iný príbeh známej rozprávky, než ako ho poznáme. Surrealizmus líznutý s každým druhom žánru od komédie, cez bábkové a stop-motion sekcie až po nepríjemné a experimentálne/hororové pasáže tomu výborne sedia. Starý režim umelcom neprial nič dobrého, no i tak sa dokázala pretlačiť umelcova sloboda. Až ma udivuje, že je toto vlastne prvý súkromný Československý film natočený v dobe, keď úplne všetko vlastnil len a len štát. Ak vám nevadia extrémne artové, ba až experimentálne snímky, u ktorých na prvý pohľad nepochopíte, čo sa sakra deje a vo väčšej miere vám môžu prísť odpudzujúce, potom by ste si mali tento film hodiť do wishlistu toho, čo by ste si mali pozrieť predtým než zomriete. V podstate sa dá povedať, že film ukazuje jeden veľký pomyselný, vystretý prostredník minulému režimu. A to ako antikomunista len podporujem. Pre milovníkov abstraktného umenia sa Janom Švankmajerom nedá nič pokaziť... ()
Předtím než jsem se na Švankmajerovu "Alenku" podíval, dal jsem si nepřetržitou sérii jeho "kraťasů" u kterých jsem ve většině případů jen nevěřícně zíral a kroutil hlavou. Švankmajer je prostě svůj a komu jeho styl animace a filmového vyprávění sedí, ten se u jeho filmů prostě baví. U mě to je přesně naopak a absolutně mi uniká skrytá genialita jeho děl. Určitě jsou jeho filmy propracované a jejich výsledná podoba musí stát hodně úsilí ale to nic nemění na faktu, že se na ně nedá dívat. A stejně tak je to i v tomto případě, jen je to nataženo na hodinu a půl. ()
Alice měla svátek a já poprvé shlídl tento kousek. Musím před J.Š. opět smeknout, byť jsem byl zpočátku poněkud na rozpacích, pramenících ze znalosti většiny mistrových děl a tím pádem jisté unavenosti nad užitou technikou, principy, vtipy. Podobně jako např. u Jodorowskyho Svaté hory, nečekaje, že bych vydržel čirý surreál na tak velké ploše, byl jsem příjemně překvapen jeho populárně naučnou zábavnou formou, která mi ve finále právě naopak i díky velké ploše umožnila do díla se ponořit a o to víc si ho vychutnat. Neškodilo si také po mnoha letech (když vynechám rytinu Thomase Otta) znovu připomenout Alenčin příběh, neboť v dospělých očích získává samozřejmě trochu jiné kontury. ()
Galerie (72)
Photo © Channel Four Films
Zajímavosti (24)
- Snímek připomíná vlastní Švankmajerovy vzpomínky a dětské úzkosti. Některé scény (cesta do „sklepení“, kde se Alenka ocitne zavřená ve spíži a ochutnává ze sklenic na policích), byly dokonce sestaveny přímo z výjevů režisérova dětství. (Facillitant)
- Snímek se natáčel v ateliéru v Nerudově ul. 27, kde později vznikla i značná část dalších Švankmajerových filmů (Mužné hry – 1988, Another Kind of Love – 1988, Tma-světlo-tma, Konec stalinismu v Čechách – 1990, Jídlo – 1992, Lekce Faust – 1994). (Facillitant)
- Film vznikl ve dvou jazykových verzích, přičemž anglickou verzi namluvila Camilla Power. (noelcoward73)
Reklama