Reklama

Reklama

Z města cesta

Trailer

Obsahy(1)

Režisér Tomáš Vorel se vydává po stopách soukromých útěků hlavních hrdinů – představitelů filmu Cesta z města... Autorský dokument Tomáše Vorla sleduje v jednotlivých kapitolách pět protagonistů, které pojí jejich společná láska k přírodě. V první kapitole sledujeme trampa Kima, který přespává v lesích a putuje po českých vesnicích. V druhé části herec Petr Čtvrtníček představuje svou vášeň ohledně člunů, parníků a houseboatů. Herečka Eva Holubová v kapitole třetí rozjímá nad životem na vesnici, kde se na své chalupě cítí vůbec nejlépe. Nejpozoruhodnější čtvrtá kapitola mapuje osudy kočího Hrušky, který slibnou církevní kariéru zahodil kvůli svým opileckým a nemravným eskapádám. Vykonává tak práci kočího a ačkoliv je mezi obyvateli oblíbený, pro zaměstnavatele zůstává stále nespolehlivým alkoholikem. Snímek se pak uzavírá pátou kapitolou, jejímž protagonistou je Bolek Polívka, užívající si život na farmě. Všechny epizodní příběhy pak propojuje právě tramp Kim, který se objevuje napříč všemi kapitolami, jako věčný tulák a milovník kočovného života. Tvůrce klade divákovi otázky ohledně podstaty bytí, přírody a osobní svobody, prostřednictvím osudů lidí, kteří opustili městský život pro ten venkovský. Ačkoliv, někteří ne tak úplně… Tomáš Vorel zachytil autentickým způsobem vesnické prostředí, které mu je velmi blízké a slouží jako jeho hlavní zdroj inspirace. Snímek vznikl krátce po hraném filmu Cesta z města, k jehož názvu samotný dokument odkazuje. Hlavní protagonisté jsou režisérovi přátelé a dlouhodobí spolupracovníci, kteří si zahráli i ve zmíněném hraném díle. Jedná se také o první celovečerní film, u kterého se Tomáš Vorel mimo režie ujmul také kamery, za kterou se od té doby staví při každém dalším natáčení. (Česká televize)

(více)

Diskuze

sator

sator (hodnocení, recenze)

Rozhovor s Tomášem Vorlem
Jaká je geneze filmu Z města cesta? Kdy jsi dostal nápad na „netradiční“ pokračování úspěšného filmu Cesta z města?

Nápad byl už před natáčením Cesty z města, protože osudy herců a neherců byl tak košaté a zajímavé, že se to do hraného filmu nevešlo. Například dokument o kočím Hruškovi jsem začal točit už půl roku před natáčením filmu.

 

Čím si vysvětluješ, že Cesta z města měla takový úspěch? Tématem filmu? Jsou lidé ve městech vážně už tak zdegenerovaní…?

Lidi ve městech jsou zdegenerovaní, lidi na vsi jsou ještě zdegenerovanější. Celá civilizace je v kolapsu a zdá se, že se musí zhroutit. Nic není původní a přirozené a pravé. Když se ocitnete delší čas sami v lese, vše si uvědomíte a nacházíte svou ztracenou identitu. Film Cesta z města přinášel lidem chladivý vítr z českých lesů, vodu z křišťálové studánky, kam laně chodí pít. Proto asi měl úspěch.

 

Jak dlouho a kde jsi pět hrdinů filmu Z města cesta točil? Kam jsi za nimi jezdil? Pustili tě k sobě do soukromí bez problémů?

Točil jsem v průběhu let 1998, 1999, 2000, 2001, 2002. První záběry vznikly s kočím v lese, poslední v Olšanech na farmě Bolka Polívky. Natáčelo se celkem asi v padesáti místech: Rabštejn nad Střelou, Manětín, Němčice, Olšany, Brdy, Krkonoše, Jeseníky, Praha, Hamburg… Natáčení se všemi bylo dramatické, na nervy. Tramp Kim neustále měnil místo natáčení a svůj kostým, Hruška byl buď moc opilý, nebo málo, Holubová neustále neměla čas, Polívka se styděl, a když viděl, že držím kameru, tak se schoval, nebo zarytě mlčel. Jen se Čtvrtníčkem to proběhlo docela v klidu, než přišla povodeň… Takže jsem natočil přibližně 100 hodin materiálu, ale nebylo jasné, co z toho bude. Střihač Vladimír Barák se půl roku smažil u počítače, až z toho na jedno oko oslepl. Ale nakonec se nám podařilo tomu dát eleganci, takže to funguje všechno dohromady a je z toho celovečeráček.

 

Pracoval jsi jen sám – byl jsi režisérem, kameramanem i producentem. V čem je to výhodné a naopak – s čím jsi zápasil?

Byl jsem i řidič, kostymér, rekvizitář… Takže celý štáb byl jen jeden člověk – já sám. Byla to absolutní svoboda. Připadal jsem si jako na začátku kariéry, když jsem měl Admiru 8mm na klíček a pobíhal s ní po Bráníku a točil cikány. Teď jsem měl digitální barevnou zvukovou kameru Canon a pobíhal jsem po lesích a stráních. Natáčení byla pro mne jedna velká extáze. To, co se podařilo natočit, by v žádném filmovém ani televizním štábu nebylo možné. Nahá Holubka u splavu, Bolek se hádá s Marcelkou, Kim na potlachu, Hruška kouří trampa…

 

Předpovídáš „smrt celuloidu“. Kdy nastane a čím si filmový pás zaslouží, že umře v tomto století?

Celuloid definitivně zemřel už v minulém století, jen se ještě bude několik let rozkládat, tak jako psací stroje zreznou a rozpadnou se. Z města cesta je první český, možná i světový, projekt, který je natočen digitálně, zpracován digitálně, promítán digitálně. Nikde ani okénko celuloidu. Jediný nedostatek je, že málo českých kin má kvalitní dataprojektor. Takže spolu s naší premiérou budeme dělat osvětu s názvem „Zánik celuloidu, aneb vítězství toku dat“. Je to vývoj a nic se s tím nedá dělat. Dlouho jsem byl zastánce celuloidu i klasických psacích strojů. Ale dnes na jednom silném kompjůtru napíšete scénář, sestřiháte, ozvučíte a smícháte film, a když tento film v nezkomprimované podobě pustíte na dobrém dataprojektoru, výsledek je stejně kvalitní, jako když promítáte film – a mnohokrát levnější.

 

Řešíš cestu z města – z města cestu i ve svém životě? Pokoušel jsi se žít v přírodě?

Toto jsem léta řešil a dávno vyřešil. V přírodě žiji, zatímco v Praze pracuji a snažím se to vyvážit, tak půl napůl. Bez nabíjení ohněm, ledovou vodou a tancem ve větru bych v Praze zkolaboval. Bojím se lidí, když jsou rozkmitaní a koukají na displeje, a ne na sebe. Hluk mě k zemi přibíjí, bojím se rychlosti, která se stupňuje do nevnímatelnosti. Proto je Z města cesta střihově sametová, kamerou romantická, hudbou lyrická…

Jaký je tedy tvůj recept na „život blažený“?

Jděte do kina na Z města cestu a uvidíte. Můj příběh je někde mezi těmi pěti.“

Uživatel sator smazal svůj příspěvek.

Reklama

Reklama