Aligátor

Patří mezi nejoblíbenější filmy mého dětství. Sice jsem ho už roky neviděla, ale vzpomínky přetrvávají a sama se bojím, že pokud bych se na něj opět podívala, můj názor by se změnil, a to nejen díky efektům. A proto zůstává nedotčený v mém dětském srdci jako malý aligátor, který jen trochu povyrostl a měl větší potřebu potravy. (06.02.2010)

Začala osmdesátá léta a na stříbrná plátna se dostavil další zvířecí hromotluk. Aligátor. Oběť výzkumů, který dal člověku náležitě co proto. Není tajemstvím, že takovéto snímky odstartoval pět let předtím Steven Spielberg svým počinem ´Čelisti´. Vzniklo volné pokračování a pak někoho napadlo použít i nějaké jiné zvíře. Šablona zmíněných Čelistí, se nezapře, přesto se jedná o skvělý, dnes již klasický ekohoror, který se stal dokonce i inspirací pro další. Děj je jednoduchý a na svou dobu tu jsou ty nejlepší vizuální efekty, jaké mohli být. Zub času samozřejmě udělal své, ale to nemění na faktu, že se jedná o výbornou béčkovou klasiku, na kterou se bohužel nějak pozapomnělo. (26.02.2017)

To co jsou Čelisti mezi filmy o žralocích, to je Aligátor mezi filmy o krokodýlech. Samotný aligátor je ve filmu nespočetně krát vidět a hlavně ho vidíme celého. Když žral své oběti, tak vše vypadalo reálně. Vypadá mnohem lépe než v dnešních natural hororrech, kde jsou žraloci kolikrát počítačově odfláknutí. Podle mě se zde jedná o jeden z nejvíce podceňovaných filmů, jelikož tohle je prvotřídní záležitost, obzvláště ve svém žánru. [2074. hodnocení, 97. komentář, 45%] (28.03.2019)

Zábavné béčko pohrávající si se známou městskou legendou o kanalizačních krokodýlech. Nechtěný domácí mazlíček se po spláchnutí do záchodu dostane do kanálu, kde ho místní chemická firma nechtěně vykrmí odhozenými mršinami zvířat, na nichž testovala růstové hormony. Malý krokodýl následkem toho vyroste do gigantických rozměrů a začne se postupně prožírat z nejnižších pater společenského žebříčku až do těch nejvyšších. Scénář Johna Saylese překvapivě není vůbec hloupý. Ve skutečnosti jde o vtipnou společenskou satiru. Aligátor si nejdřív bez povšimnutí pochutnává na dělnících ve stokách. Pak vyleze v noci do ulic a začne si dávat k večeři střední třídu. A teprve, když se vrhne na ignorantskou elitu na předměstí, tak doslova vyleze na světlo. Aligátor není strašidelný horor, ale horor se smyslem pro humor. Pokud jste si u monster filmů někdy lámali hlavu např. nad tím, jak to, že v nich nejsou žádné monstrózní exkrementy, tak Aligátor názorně dokazuje, že i monstra vykonávají potřebu. Jde o sebeuvědomělé béčko, které si vychutnává žánrová klišé s velkým nadhledem. Když se na scéně objeví rasistický a sexistický lovec zvířat, zkorumpovaný starosta nebo trýznitel malých štěňátek, je vám jasné, že se na plátně příliš dlouho neohřejí, ale o to víc se těšíte na moment, až se dostanou aligátorovi do tlamy. Film zároveň baví důvtipnými odkazy pro filmové fajnšmekry. Např. graffiti v kanále prohlašující, že „Harry Limes žije“, odkazuje na postavu Orsona Wellese ve Třetím muži, která byla zabita v kanále. (13.05.2020)

Animal horror o obrovskom, zmutovanom aligátorovi, čo vyrástol v kanalizačnom systéme pod neveľkým americkým mestom a začal vraždiť nič netušiacich obyvateľov. Trhá, kúše, štvrtí, žere všetkých. Mužov, ženy i deti. Keď to dnes takto napíšem, znie to ako poriadné klišé. Pretože podobných snímkov bolo natočených už veľa. Avšak keď som to pred mnohými rokmi prvý krát videl na VHS, bol som z toho celkom paf. Občas si tento film rád znova pripomeniem. Je to taká stará, nostalgická záležitosť. "Alligator" *** (17.11.2014)