Známí neznámí

Jak jinak bych mohla hodnotit kouzlenou Táňu, charismatickýho Hofmanna a jeden z mých nejoblíbenějších scénářů? Fajn, měla jsem lehké obavy a tiché přání, aby to nebyl úplný průser, ale ukázalo se, že zbytečně. Česká verze se drží originálu, a podle mě jí to jenom prospělo. V porovnání s adaptacemi z ostatních zemí patříme do té lepší půlky. Moct jim do toho kecat, dám o něco větší důležitost servírovanému jídlu, protože i na tom jsou hezky vidět odlišnosti různých zemí, ale to je jen maličký detail. (31.03.2022)

Nestává se mi často, že by se mi líbil víc remake než originál (čest výjimkám) a nestalo se to ani tentokrát. Já jsem si Genoveseho Perfetti sconosciuti oblíbil na první dobrou a k české verzi jsem už předem přistupoval s určitým skepticismem. A ono to nakonec nedopadlo až tak zle. Asi to bylo hlavně tím, že se tvůrci snažili co možná nejvíc kopírovat původní scénář; mám totiž obavy, že by mě jakákoliv invence jen nutila ke snižování hodnocení. S obsazením už jsem nějaké ty problémy měl; proti slovenským hercům nic nemám, já mám totiž Slováky rád, jen už začínám mít alergickou reakci na spojení nového roku s Táňou Pauhofovou, a i když chápu důvody, které k tomu tvůrce vedly, tři česko- slovenské páry už byly přece jen příliš, ne? To byla záležitost, která mě po celou dobu rušila a která přebila i mou prvotní touhu, otevřít si účet u Air Bank. No, a stejně jako jsem psal u italského originálu, i tady platilo, že podobné hry považuji za vrchol stupidity ne s ohledem na trotly, kteří by do něčeho takového šli, ale s ohledem na nic netušící volající. Třeba při rozhovoru s dcerou byl na pěst nejen taťka ale i všichni, kteří zůstali a poslouchali až do konce.  Martin Hofmann byl opět nejpřirozenější. Ten člověk je asi opravdu dobrý. / Poučení: Lidé touží po upřímnosti jen do té doby, dokud se jim jí nedostane. (26.02.2023)

„Mobily tu nahé leží, něco vysvětlíš jen stěží.“ Duše obnažené, telefony slibu mlčenlivosti zbavené a všechna tajemství i lži teď na stole bezbranně leží. Písmenka esemesek jak žiletky řežou maso vztahů a obrázek rozcapené slečny je k zprvu k popukání, ale ve skutečnosti časovaná bomba. Iluze o druhých i o sobě samém se tříští jak vzácný porcelánový hrneček na zem spadlý. Od nezávazné komedie k vyhrocenému dramatu, jak už to v životě bývá. Trochu k pobavení, hodně k zamyšlení, zda bych i já... položil? Určitě ne, však i světci hřeší sedmkrát za den... Perfetti sconosciuti mi ochotný kolega Gilmour93 uložil ve svém sejfu, řka: „Správný sběratel má kopii na zdi a originál v trezoru.“ Mé návštěvy tedy mohou ve vitríně obdivovat jen kopii režisérky Mariankové, ale to nevadí. Laik rozdíl nepozná. Sbírku plánuji rozšířit i o další exempláře. OKÉNKO REMAKŮ: [][] Španělsko [] Francie [] Jižní Korea [] Maďarsko [] Polsko [] Německo [] Libanon / Egypt [][] Nejvíc se však těším na Gilmourem avizovaný remake v produkci Trinidad a Tobago. (28.12.2023)

Máme ji každý. Naši kapesní malou “černou skříňku” plnou tajemství. Nebo ne? Karty - tedy telefony - na stůl dámy a pánové! Co se asi bude dít, když před známými odhalíte všechny zprávy a hovory, co vám během oslav Nového roku přijdou? Tahle česká konverzačka se opírá o téma dnešní zvrácené doby, kdy je jednodušší lhát a podvádět víc než kdy jindy. Na české poměry to bylo dost zábavné, takže lehce nadhodnotím. (05.02.2023)

"Kdo se ráno nestyděl, ten se večer nebavil." Já jsem se bavil. Třetí verzi toho samýho jsem sice moc vidět nechtěl, ale ono se to zase povedlo. Zejména pánové byli vynikající. A i když považuju hru s odemčenejma mobilama na stole za nebezpečnou, tak bych se jí klidně zúčastnil. Hrdě bych totiž ustál esemesku od pošťáka, že mi veze balík nebo telefonát od kámošů ohledně biatlonu. S mým štěstím by mi ale spíš zavolala slečna, kterou neznám, nikdy jsem s ní nesouložil v ledničce a proč u toho byla ta ovce, tak to už si vážně nepamatuju. Takže žádnej mobil. Nemám sice co skrývat, ale stejně to skryju. Ať se odhalí Známí neznámí. Těm se to celkem daří. (11.03.2023)