Divý chlapec

V jednom rozhovoru shrnul Truffaut poselství filmu větou „Člověk bez druhých není ničím“. Jindy by toto poznání vyznělo banálně, Divokému dítěti s jeho přímostí přidává na naléhavosti. Černobílá kamera zdůrazňuje dokumentární nádech (stejně jako u Divotvůrkyně, kterou chtěl Truffaut původně režírovat) a zároveň jakoby symbolizovala jakousi čistotu, upřímnost filmu. Striktně chronologicky řazený záznam proměn vztahu mezi neobyčejně chápavým učitelem a nadobyčejně aktivním žákem se maximálně drží reality a končí přesně v okamžiku, kdy si oba uvědomí to nejpodstatnější. Zásluhou autentických hereckých výkonů i dělení do určitých vývojových etap (kruhové zatmívačky představují jediné formální zpestření) utekl snímek nad očekávání rychle. Divokému dítěti je snadné porozumět již během prvního sledování a společně s Nikdo mě nemá rád, Americkou nocí a Kapesným patří k divácky nejpřijatelnějším počinům milovaného režiséra. Což neznamená, že by bylo méně hodnotné než filmy vybízející bezprostředně po zhlédnutí k přečtení jejich mnohastránkové analýzy. Péče mu byla věnována stejná. 80% Zajímavé komentáře: Jeanne, Stilicho (17.12.2008)

Hodně netypický a až dokumentaristický Truffaut. Skutečný příběh vlčího dítěte a jeho mentora je natočen s citem (černobílá tomu velmi sluší), bez jakéhokoli emočního vydírání či vypjatých srdceryvných scén. Ten klučina by si zaloužil klidně i Oscara a pan režisér klidně také, kdyby příběh pořádně rozvedl. Pane Francoisi, alespoň 100 minut by vás nezabilo, ne? Ale stejně je to nadprůměrné dílko. 80% (08.11.2008)

Alternativní příběh o Mauglím. Působivý kamerou a užitou hudbou. Snad bych řekl, že je to příběh velmi humanistický, kdyby si tím slovem nevypláchnul hubu kdekterý demagog. Sice mi připadá, že pokroky Viktorovy byly příliš rychlé, ale konec konců to není film dokumentární, je to podobenství o lidství, které je nesamozřejmé. (01.12.2013)

Mohol by byť v čisto teoretickej rovine “Viktor z Aveyronu” veľkou inšpiráciou britskému spisovateľovi Rudyardovi Kiplingovi pri vymýšľaní postavičky Mauglího z Knihy džunglí ? Divoký chlapec, ktorý väčšinu svojho života strávil sám v lese, v korunách stromov, v Caune (vo Francúzsku), a to najmä medzi divokými zvieratami, žil na prelome 18. a 19. storočia, a tak práve ním sa možno inšpiroval prvý britský nositeľ Nobelovej ceny za literatúru... ? A významný francúzsky-režisér, scenárista a herec v jednej osobe-Francois Truffaut, sa mimoriadnym spôsobom pokúsil zdokumentovať tieto staré udalosti pomocou majstrovskej čiernobielej kamery Néstora Almendrosa, keď sa taktiež ujíma hlavnej úlohy lekára-Jeana Marca Gasparda Itarda, čo sa vyzbrojil extrémnou trpezlivosťou voči tomuto nešťastnému „pubertiakovi” , ktorého všetci považovali za divoko-žijúce zviera. Pri sledovaní filmového Viktora, mám zdanie, akoby sa mu jeho predstaviteľ Jean-Pierre Cargol chcel čo najviac podobať, stotožniť sa s ním od päty až po hlavu, čiže jeho herecký výkon je naprosto svedomitý, vierohodný, koncentrovaný ! Mňa samotného vôbec fascinujú (zaujímajú) príbehy takých ľudí, ako som už nedávno citoval:Joseph Merrick, Gašpar Hauser a i Viktor z Averyronu sú pozoruhodné štúdie, ktorým sa našťastie dostavili (nakrútili) aj kvalitné filmové spracovania, a za to Lynchovi, Herzogovi a Truffautovi zo svojho celého srdca srdečne veľmi ďakujem ! (18.10.2019)

Truffaut spravil s týmto filmom vyslovený výsmech všetkým tarzanovským príbehom, ktoré pri tejto neskutočne pôsobivej dráme o výchove a výuke hluchonemého, analfabetického dieťaťa, ostávajú len lacnou popcornovkou. Takmer dokonale autentický pohľad na skutočnú udalosť, o ktorej by som radil pred filmom nečítať a nehľadať informácie, zážitok bude o to silnejší. Truffaut exceluje na každej svojej pozícii, réžia, scenár, herecké prevedenie, to posledné však takmer zatienil mladý predstaviteľ divocha Jean-Pierre Cargol. Navyše môžem až teraz, po piatom filme povedať, že ma 'pán červený' konečne dostal, no na plné hodnotenie si bude musieť ešte počkať. 85%. (31.10.2008)