Nikdo mě nemá rád

První velký oficiální úspěch francouzské nové vlny a zároveň jeden z nejupřímnějších a nejbolestnějších filmových pohledů na období dospívání. 100 % (Alena Prokopová, Ci 12/2007, str. 104) (21.02.2021)

K chlapcovi su prisni v skole aj doma a tak uteka z domu. Sniva o lepsom zivote, ze niekde zacne znova.  Skoda, ze je to natocene nie velmi vzrusujucim sposobom, chyba tomu spad a drama. Cely cas som cakala kedy sa to rozbehne, vobec ma to nevtiahlo. K chlapcovi sa spravaju ako k vagabundovi, dospeli si ho prehadzuju ako horuci zemiak, a neprejavuju mu lasku. Pacilo sa mi ako sa vsetci uliali z telesnej a ake boli zlate deticky na babkovom divadle. Zvysok bol nezazivny. (23.11.2021)

Musím přiznat, že tento snímek mě dostal podobně, jako Zloději kol, zde pouze není takový sociální akcent. Rodiče nejsou špatní, protože jsou chudí, ale pro naprostý nedostatek lásky, empatie, nebo alespoň soucitu. Ty situace s kamarády z dětství za obecnou školou, ty bolestně odcizené vztahy s lhostejnými dospělými, má Truffaut skvěle odpozorované, nebo lépe řečeno přímo odžité. Z dnešního pohledu funguje film také jako úžasný dokument o obyčejném životě v Paříži 50.let 20.století, a ten Balzac tam nebyl zmíněn náhodou, i když možná by tu pasoval spíš Zola. Vše nasnímané famózní širokoúhlou černobílou kamerou, která sice občas prodlévá na některých místech až příliš dlouho, ale ty obrazy zůstanou obtisknuté v paměti. Pravděpodobně budu osudy mladého Antoina sledovat i dál. (14.03.2023)

Moc pěknej film, klasicky evropsky civilní zachycuje osudy kluka, kterej prostě má smůlu protože se blbě narodil a moc se z toho nedá utéct. (29.03.2009)

Krásný lidský film, plný úžasných momentů a scén, které dohromady tvoří opravdu skvostnou podívanou. Atmosféra Paříže na mě dýchla se vším všudy a doslova mě do filmu vtáhla. Není třeba říkat, že film je brilantně technicky natočený, zejména třeba záběry ze třídy jsou nádherné a ty herecké výkony, ty teda jsou...Úžasný závěr, který bere dech. Poklona. (07.02.2012)

Název filmu mi trochu vrtal hlavou, má to být z fráze "faire les quatre cents coups" - přeložitelné asi jako "dělat peklo". Širokoúhlá kamera. Zasmušilá Paříž padesátých let. Třináctiletý chlapec (ano, viděl jsem se v něm, když si vzpomenu na svou vlastní pubertu). Naprosto přímočarý příběh "nelehkého dospívání". Necitliví až hrubí účitelé. Rošťárny a záškoláctví. Malý byteček pracujících rodičů (později se dozvídáme, že nebyl zcela chtěné dítě, matka dělá zálety a lže o tom manželovi). Po sérii pokusů a omylů se mladý chlapec odhodlává k naprosté revoltě, kašle na školu, bydlí u kamaráda a snaží se žít "po svém". Netřeba dodávat, že to nemá dlouhého trvání. "Bez pochyby, jeden z nejlepších filmů historie. Paříž roku 1968 před Paříží 1968. Punk rock před punk rockem. "I wasn't born, so much as I fell out", jak by později řekli The Clash. Nová vlna před Novou vlnou. Existencialismus. Camus z úst dítěte. Foucault v Dohlížet a trestat. Non-konformní duch, současně konkrétní i abstraktní. Zážitek vykořeněnosti, vytěsnění, odduševnění. Transcendence. Přesný opak klišé. On The Watefront pro Francouze, ale mnohem lepší. Osamělost v jádru lidské existence, vyjádřena lépe než ve většině dosavadního umění. Jeden z těch filmů, o kterých se radši budu emotivně rozplývat než zachovávat "objektivní" nestrannost. Brilantní, vizionářská filmařina a film, který absolutně musíte před smrtí shlédnout." (Daniel Perry na RottenTomatoes, překlad myself) (27.12.2012)

znak dobrého filmu je poslední záběr: moře - pláž - kluk, který se v tomto momentě zřejmě stal mužem (nebo jde možná o svobodu a ne o dospělost); je to velmi podobný konec jako ve Smrti v Benátkách. (03.07.2013)

Neuvěřitelně silný debut, ve kterém Truffaut poloautobiograficky pohrdá výchovnými metodami předchozích generací, která vychovává své děti v prostředí nechtěném, nemilovaném a nenáviděném, přičemž se stávají v životech svých rodičů obtížnou překážkou, brzdící a zpomalujících jejich životy, a ubírající jim možnost svobody a volnosti. Příběh opomíjeného chlapce v moderním stylu režie, který se mnohem více soustředí na prostředí a jednotlivé situace, než na celkový vývoj příběhu. Autentičnost filmu vytváří těžké psychologické drama, které dokáže s lehkostí balancovat mezi vážnými a odlehčenými momenty. Kultovní filmový počin francouzské nové vlny, který proslavil tohle specifické filmové hnutí a umožnil dalším tvůrcům se přidat. Úderná kritika společnosti, která v hloubi mysli vytváří nepříjemný pocit, že jsme v našich životech něco z toho sami zažili. (12.01.2022)

Les 400 coups (08.08.2023)

X (04.03.2024)

Působivý film. Výborný Leaud... Klasika (31.10.2007)

Krásný film o tom,jak je v životě každého jedince důležitá a určující mateřská láska. (15.09.2011)

Taky sleduji "doinelovskou ságu" odzadu a říkám si, že to ještě rozpolcený Antoine dopadl zlatě, v kontextu svého (hypotetického ) dětství.... Takže smekám klobouk, s jakou samozřejmostí, lehkostí a bez jakéholiv moralizování Truffaut vykreslil raně pubescentní léta pařížského chlapce, létajícího jako bezmocný míček mezi nevyzrálými rodiči a rigidním okolím. Obrovské, ne-li úplně největší rány nám působí naši nejbližší, asi cokoliv mimo polemiku. Film o několik světelných let mi bližší než námětově podobný Kluk na kole, aniž bych asi dokázal říci, proč je mi Truffautovo vidění světa tak blízké. Kouzlo režie, černobílého filmu, no zkrátka zážitek. Antoinovy úniky do kinosálů jako bezpečného světa iluze...a závěrečná scéna, Antoine na útěku z nápravného zařízení dobíhá na břeh moře, pár kroků do vody, obrat zpět a pohled do kamery a stop: "a jak dál ??" . Je třeba říkat cokoliv víc? Zajímavý komentář: sportovec (05.09.2012)

filmu by slušely nůžky, je hodně cítit, že jde o starý snímek, dnes se takto už netočí, dlouhé záběry o ničem už příliš vidět nebývají. Upřít se tomu nedá filmařská zručnost a vhled do duše dítěte, ale bohužel je to vykoupeno slušnou porcí nudy. Je taky problém, že hrdina neprojde prakticjy žádným vývojem. A vykresleni policejni stanice jako klidné místo pro deskové hry, to není asi to pravé. Vůbec je film až příliš krotký a nevýrazný, Zde hodně nadhodnocen, což je celkem typické pro filmaře, zavedené coby klasiky. Pro mě 50% s odřenýma ušima (25.07.2013)

Tento film ma jednoznačne očaril. Jean-Pierre Leaud je skvelý nepochopený chuligán s charizmou. (21.11.2014)

Ušaté děti sledující divadlo. Jediná scéna, která má nadstandardní kvalitu, zbytek filmu je mdlý a chybí mu tah na branku. (27.02.2017)

rozbouřené období dospívání a malý chlapec, jenž se utápí v problémech se zvládnutím cepování ve škole, vztahů se svými rodiči a přátelstvím...film rozehrává zajímavý vhled do duše dítěte, autenticky zachycuje každé jeho rozhodnutí, často velmi spontánní. vše je doprovázeno realismem ztvárnění postav a také prostředí..diváci se stávají při sledování filmu součástí všech Antoinových útrap...jedno z mistrovských děl francouzké nové vlny (28.03.2009)

Nesmierne realisticky podaný život začiatku druhej polovice dvadsiateho storočia v Paríži. Film sa venuje životu, pocitom a snahe začleniť sa do spoločnosti dospievajúceho chlapca zo skromných pomerov. Matka syna len komanduje a nevlastný otec nie je celý čas doma. Pre neschopnosť nadviazať komunikáciu chlapec upadá až sa utieka ku krádeži za ktorú je poslaný do nápravného ústavu pre mladistvých. Film predstiera priateľstvo k spolužiakovi a obligátneho šprta, ktorý svojím donášaním poposúva chlapcov nezvratný osud. Truffaut predostiera životaschopnosť chlapca s neschopnosťou/ neochotou rodičov riešiť vzniknuté problémy. (13.04.2013)

Tento film mě upřímně velmi mile překvapil. Úvod sice působil tak, že se bude jednat o nějaký francouzský árťák, ale příběh vypráví o malém chlapci, který se snaží, ale přesto ho okolí nepřijímá. Velmi autentický vhled do dětské perspektivy světa. (15.01.2021)

Tímto chci poděkovat náhodnému chlápkovi, který mně zastihnul nečekanou konverzací o filmech v jednom z Pražských antikvariátů, bez něj bych se možná o tomhle veledíle nikdy nedozvěděl. (11.01.2022)