poster

Nikdo mne nemá rád

  • Francie

    Les quatre cents coups

  • anglický

    The 400 Blows

  • český

    Nikdo mě nemá rád

    (festivalový název)

Krimi / Drama

Francie, 1959, 99 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tsunami_X
    *****

    Člověk by čekal, že film, který má ve svém úvodu věnování Bazinovi bude složitým a těžce stravitelným dílem, jenž je možné citovat, analyzovat či používat jako studijní materiál, ale v žádném případě se na něj nedá dívat laickýma očima či jen tak pro radost. To je ale chyba lávky, protože Truffautův počin je dokonalý ve své zdánlivé jednoduchosti. Minimalistické vyprávění (film jako reálné médium), které v některých pasážích působí jako syrový dokument o ztracených pařížských duších (dospělých i dětí) je celkem bez jediného slabšího místa. Odstup od kýče a zbytečné sentimentality je obrovský a snad jediná scéna, která na této hraně balancuje, je zlodějna s lahví mléka (ale i zde srdce cynikovo [mé] může zaplesat). Samotná podstata osamělosti, pulzující město ve kterém je jediným východiskem nejbližší kino, které je schopno rozvinout fantazii i u dávno zhrzených osob, je deziluzí převedenou přímo na filmové plátno. Je to jako když si přečtete Gogolovy Petrohradské povídky a následně se odrazíte k Dostojevského morální špíně a existenčnímu hnusu v Zločinu a trestu. Paříž, zbavena své veškeré krásy, v jejímž popředí se odehrávají reálné (zdůrazňuji) příběhy plné dokonale použitých symbolů (točící se atrakce jako symbol kinematografu, anděl ve výloze který nepřináší vysvobození či tabulka „Deratizace“ ve vězeňské cele) o kterých budete přemýšlet ještě dlouho po skončení. A Calvados v závěru opravdu nechutná sladce......(9.3.2005)

  • Snorlax
    ****

    Aneb jak vychovat malého nihilistu. Truffaut báječně zobrazuje bezútěšnost pocitů malého chlapce, který cítí, že krom jednoho kamaráda, ho nikdo nemá rád. Jenže je tu malé ne nevýznamné jenže. Jako obžaloba systému, nefungují rodiny, bezcitného soudnictví a tuposti policie film funguje dobře. Ale Antoine je mi úplně jedno, nelituji ho, není mi sympatický, ani mi není protivný, zkrátka je mi jedno. A lo by mi asi po hodině a půl prožité ve společné místnosti neměl být.(24.6.2011)

  • lesumir
    ***

    Já ty francouzské filmy nové vlny moc nemusím. Jsou možná zajímavé a skvěle odtočené, ale chybí mi něco, co by mne do příběhu vneslo rychlostí blesku. Většinou zůstávám před branami filmu a nudím se. 400 Blows rozhodně není film poetický ani tvrdý, je to rádoby sonda do života třináctiletých děcek, kteří se neumí chovat. Spousta zvláštních momentů a víceméně prázdný děj. Čekal jsem teda větší terno. A rozpoložením to určitě nebylo.(9.11.2008)

  • Rosomak
    *****

    Základní milník Francoise Truffauta a francouzské Nové vlny, který si osobně řadím mezi mou TOP 10. Skvěle realistické vyprávění, snímané na černobílý film, plné mnoha odkazů a skvělé mizanscény, o které by se daly psát knihy... Takový film jednou natočit, tak můžu klidně umřít...(9.9.2006)

  • Lavran
    *****

    Při sledování se vkrádá příjemný pocit, že právě prožíváme něco důvěrně známého - a to je Truffautova velká výhra! :)(10.6.2008)

  • - Antoine a Rene sundávají z plakátovací plochy obrázek ženy, kterou je Harrieta Anderssonová z Bergmanova filmu Léto s Monikou (1953) o dvou mladých milencích utíkajících z domu, aby "žili svůj vlastní život." (džanik)

  • - Podle filmového teoretika Bordwella je poslední záběr filmu, kdy se Antoine podívá přímo do kamery, nejslavnějším stop-záběrem dějin kinematografie. (Hwaelos)

  • - Všechny role byly po skončení natáčení herci samotnými předabovány. Natáčelo se na pařížských ulicích a François Truffaut si tak nemusel dělat starosti s nákladným zvukovým vybavením a okolním hlukem. (džanik)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace