poster

Nikdo mne nemá rád

  • Francie

    Les quatre cents coups

  • anglický

    The 400 Blows

  • český

    Nikdo mě nemá rád

    (festivalový název)

Krimi / Drama

Francie, 1959, 99 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jeanne
    *****

    Po shlédnutí takového kousku si snad vžycky položím otázku, kde přesně se ukrývá podstata toho kouzla nedokonalých filmů 60. let. Snad se schovává ve způsobu, jakým byl příběh vystavěn. Jednoduché obrazy se znásobí jednoduchými (neslučovat s ptázdnými) dialogy, aby nějakým zázrakem vyprávěly široký a hluboký příběh. A ono to skutečně funguje. V příběhu Nikdo mne nemá rád byly postřehnuty snad všechny základní "příčiny" a "pohnutky" v chování budoucího "problémového dítěte" v konfliktu s náhodnými vlivy okolí a celé jeho směřování ke katastrofickému konci. Bezvýchodnost uměl Truffaut prostě dokonale! ...a ačkoli v padesátých letech ještě nebyla rozvinuta teorie problematiky syndromů ADD a ADHD (poruchy pozornosti, chování a to všechno, co si můžeme představit pod širokým pojmem problémové dítě: etiologie, symptomatologie, jeho pravděpodobný konec nedojde-li k vhodným zásahům) apod., je to jako ukradená učebnice až z 90. let! Neuvěřitelné, ale dokonalé!(26.3.2004)

  • T2

    Rozpočet $-miliónovTržby Celosvetovo $117,270(22.7.2010)

  • Flego
    ****

    Truffautov prvý veľký film rozpráva o generačnom nepochopení duše mladého chlapca, ktorý má problémy doma aj v škole. Jeho vzdor a nepochopenie ho napokon bez prekvapenia nesie na cestu delikventa, ale takého s tou ľudskou tvárou, bez zásadného nebezpečenstva pre okolie. V tomto duchu je film skvelý. Problémom je silná popisnosť scén, ktorá budí dojem, že sa nič nedeje a zbytočne snímok naťahuje.(22.1.2017)

  • lamps
    ****

    Francouzská nová vlna v plné parádě - autobiografické prvky a Truffautovy životní zkušenosti, melancholická kamera snímající bezútěšné pařížské uličky, pronikavý cit pro správnou kompozici, dětské pudy a jemný humor. Přestože hlavní hrdina není zrovna ztělesněním sympatie a chová se jako rozmachaný spratek, přece jeho potřebám rozumíme a zajímá nás, jak se jeho osud dále vyvine. Přišlo mi sice, že se Truffaut chvílemi utápí v symbolizování a vlastních ambicích a příběh tak působí trochu zdlouhavě, ale jeho sdělení a vizuální krása tím spíše nabývá zásadních a po zásluze významných hodnot...(2.2.2016)

  • rawen
    *****

    Moje první setkání s Truffautem přineslo příjemný zážitek s menším dopadem na mě samotného (než jsem očekával). Přiznám se, že ke shlédnutí tohoto filmu mě inspirovala kniha Kafka na pobřěží od Haruki Murakamiho a taky jsem pochopil, proč se zmínka o tomto filmu do knihy dostala. K samotnému filmu - je podán s obrovskou lehkostí, děj je ale poměrně smutný (i když ne tragicky smutný) a toto dohromady diváka od příběhu trochu oddaluje. Je možné, že při druhém shlédnutí se dostanu o něco blíž a zasáhne mě to trochu víc, zatím jsem se dostatečně blízko nedostal. Přesto hodnotím vysoko (intuitivně :)) 8/10 PS: na druhý pohled naprosto skvělé - jdu shánět dalšího Truffauta 9/10(1.5.2008)

  • - Věnováno filmovému teoretikovi André Bazinovi. (džanik)

  • - Podle filmového teoretika Bordwella je poslední záběr filmu, kdy se Antoine podívá přímo do kamery, nejslavnějším stop-záběrem dějin kinematografie. (Hwaelos)

  • - Hlavní postava filmu -trpící pubescent- se natolik podobala Truffautovi, až to jeho rodiče a nejbližší příbuzné urazilo. Truffaut se s nimi zpočátku udobřoval jen přes dopisy. Definitivní tečku za tímto sporem udělal, když řekl časopisu Arts: "Nikdo mne nemá rád není autobiografie. Mezi mladým Doinelem a divokým klukem, jímž jsem byl, sice existují tu a tam styčné body, ale podobnosti mezi filmovými rodiči a mými, kteří byli vynikající, jsou čistě náhodné." (Stegman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace