Matka Johana od Andělů

Člověk od tohoto snímku očekává spíše kritiku církve či potemnělý příběh o posedlých jeptiškách, ale žádné Kladivo na čarodejnice či podobný snímek se nekoná. Dostane se mu naprosto vyzrálého, mnohorozměrného filosofického díla. Je to o vztahu člověk vs. víra, a to zejména o komplikovaném vztahu víry a samotného nitra člověka, které zcela přirozeně respektuje lidskou individualitu, danou biologickými vlohami a dispozicemi, které jsou u každého člověka zcela jiné. Mysteriózní temná atmosféra a podivné prostředí, oboje ve vztahu s komplikovanou dějově-niternou stránkou z tohoto filmu dělají unikátní filosoficko-meditativní zážitek, jaký nám dávají díla Františka Vláčila a podobných velikánů. Toť asi můj dojem na první shlédnutí, v hlavě mi teď toho šrotuje strašně moc, tohle asi určitě dám v brzké době znovu. Ještě musím pochválit úžasné herecké výkony, zejména matky Joanny a otce Josepha. Rozhovor s rabínem nezapomenutelný. Neskutečná věc. 10/10 (13.07.2011)

Jeden z mnohých európskych art titulov 60rokov, ktorý rieši otázky askézy a odopierania si základných fyzických predispozícií človeka. Kawalerowicz štruktúru diela poňal v konfrontačných líniách a v minimalistických obrazoch. Niekedy sú kajúcne spovede uskutočňované medzi diverzifikovanými osobnosťami (sestra, kňaz), niekedy ide o vnútorný monológ s diablom vo vlastnom tele a niekedy prosto pričlenením mníšky k jednoduchosti a zvodnosti, ktoré v 17. storočí neboli akceptovateľné. Celkovo ma však rukopis natoľko nezaujal, aj keď dobre odpružil zložitosť fanatizmu a posadnutosť človeka diabolskými myšlienkami. (30.11.2018)

První setkání s legendou polského filmu Jerzym Kawalerowiczem dopadlo dobře. Svým stylem v tomto filmu se hodně podobá zralému Vláčilovi - ať už jde o strohost výpravy, kontrastní svícení, ostrost obrazu nebo o celkově minimalistické pojetí (podobně jako v Údolí včel nebo Markétě Lazarové, i tady hrstka herců reprezentuje život vesnice a přilehlého kláštera). Nezastírám ale drobné zklamání z toho, že mě snímek nedokázal příliš vtáhnout. Psychologické drama okořeněné špetkou mysticismu rozhodně má atmosféru i filmařské kvality, ale svou pomalostí a jistou fabulační schematičností se zdá být subjektivně dvakrát tak dlouhé, než ve skutečnosti je. (31.07.2016)

Velmi zdlouhavá cesta za poznáním, že popření vlastní sexuality není to pravé ořechové. Těžkotonážní filozofující drama s klasicky afektovanými hereckými výkony nebývá zrovna mým šálkem čaje, ale co už, ochutnal jsem. Vlekoucí se příběh kněze geeka, který přichází, aby zachránil Ďáblem posedlé jeptišky. Postupem času se ukazuje skutečnost, že oním Ďáblem je pouze vzpoura proti nekonečné nudě klášterního života a nezalévané zahrádky svatých panen, kněz to však zarputile odmítá, stejně tak jako vlastní hučení pod sutanou. Jeho počínání a neschopnost si ulevit jej nakonec dovedou až k psychotické příhodě. Poučení je nasnadě, lepší vlastní vrabec v hrsti než schizofrenie za dveřma. Jinak Lucyna Winnicka jako matka Johana byla k pomilování a několik jejích posedlostních čísel bylo vynikajicích, z letargie mě vytrhl i dialog rabína a kněze, nikoliv nanicovatým obsahem, ale výborným hereckým ztvárněním a režií toho okamžiku, mňamka. Většinu filmu jsem však solidně prozíval. Dvě. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (09.04.2015)

K filmu jsem se dostal jako k hororu. Uznávám, že o hororovosti by se dalo polemizovat a zcela jistě nebyla záměrem tvůrců, ale vůbec bych se nebál označit to za psychologický horor. Pokud jsou za takové označovány např. Kladivo na čarodějnice či Spalovač mrtvol, tak jím je i tohle, poněvadž to patří do stejné sorty, měl jsem z toho stejně nepříjemně mrazivé pocity a má to stejně mrazivou, hutnou a depresivní atmosféru. Naprosto výtečná je Lucyna Winnicka coby Matka Joanna, její ďábelské výstupy, ksichty a opravdu zvláštně nepříjemný výraz v očích je na filmu to nejhororovější a já jen doufám, že z toho nebudu mít noční můry. Pochvalu zaslouží i exteriéry (okolí kláštera je opravdu "divné" a dekorace. Jsem opravdu rád, že mi tento film vstoupil do cesty, je milé např. vidět mladého Fr. Pieczku jinak než jako tankistu se psem:-) a výborného herce ve vedlejší roli (ševce) s šíleným smíchem, skvělými prudičskými hláškami a ksichtem obstarožního Chucka Norrise. Výborný kulturní, psychologický a filosofický zážitek. (25.02.2010)