Základní instinkt

Verheoven v Základním instinktu proszauje více vážnosti, než je pro jeho tvorbu obvyklé a, nezlobte se na mě, nedělá to dobrotu. Formálně podařený film (zaujmou hlavně herecké výkony, syrové pojetí sexuálních scén a de Bontova kamera) je tak ochuzen o pořádnou osobitost i nadčasovost. Promluvy jako "Já s ním nechodila. Šukala jsem s ním." mohly vyvolávat dusnou atmosféru v roce 1992, ale dnes už takové věci slýcháme běžně, velmi podobné je to i se souložícími scénami. A co je nejhorší, Sharon Stoneová mi nepřipadalani na chvíli nějaknepřkonatelně přitažlivá a vůbec jsem nechápal, že jí může Duoglas (resp. jeho postava) natolik podlehnout. Verhoeven si Základním instinktem sice získal na svou stranu kritiku, ale já, jako Paulův fanoušek, preferuji možná méně vážnou, zato osobitější a kouzelnější část jeho tvorby. (24.10.2007)

„Budem šukat jak veverky, mít spoustu dětí a žít šťastně až do smrti“. I když erotické scény už jsem viděl i explicitnější (nebavíme se o pornu, ok?), bylo mezi nimi jenom pár zasluhujících nominaci na „soulož století“. Erotické dusno během minut strávených s vůbec či sporadicky oblečenou Stoneovou, znesnadňuje dýchání a zrychluje tep. Při prvním zhlédnutí to snadno přehlédnete, ale film má i jiné přednosti než ty od Stoneové (a Tripplehornové, když už jsme u toho). Třeba scénář Joea Eszterhase, jehož tabákem podroušený úsudek musela projasnit múza múz. Zbytečně komplikovanou zápletku se záměnami identit dokázal vytáhnout do „uposlouchatelných“ mezí vrchovatou porcí sarkasmu a černého humoru. Ten je ostatně vlastní i Verhoevenovi, jenž si neodpustil pár vizuálních vtípků, mezi něž možno počítat i „mezinožní pozdrav“ Stoneové během extra hutné scény výslechu. Jan de Bont věděl, co zabírat a věděl to i během jiných scén (automobilová honička, diskotéka). Jednou z nejlepších prací se blýskl rovněž Jerry Goldsmith, v akčních momentech trochu váhavější, v „k něčemu se schyluje" scénách naprosto přesvědčivý. Verhoeven si pohrává s pravidly žánru a prezentuje model filmu noir pro 20./21. století, vyznačující se neochotou brát věci smrtelně vážně. Prostě to není běžný hollywoodský thriller o zločinu, který musí být odhalen a potrestán. Spíše provokující výsledek střetu puritánských Spojených států s režisérem ze země, kde je legální marihuana i eutanazie. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, Legas, Ivoshek, de_FACTO, Triple H (30.04.2008)

Viz flanker.27. Verhoeven je úchylník a údajně se po skončení natáčení musel on i Douglas léčit na přemíru chutě k sexu...to jim nezávidím, já po skončení filmu nemusel do léčení. Přehození nohy Sharon Stone mě nechalo slušně řečeno hodně vlažným, jinak byl tenhle thriller ukázkově natočený. Krev, sex...to jsou celé Verhoevenovy filmy. Ačkoli se mi hnusí už z principu, nemůžu filmu vytknout jedinou režijní chybu, což neplatí pro chování postav (přesně jak píše flanker.27). (20.04.2006)

Verhoevenovo žhavou (až krvavou) erotikou šmrncnuté Vertigo. K tomuto tvrzení svádí jak hlavní představitelka, která nejen že připomíná Kim Novak, ale místy (její vstup na scénu především) hraje přesně "tím" způsobem, jako herečky v letech padesátých. Hitchcockovi filmy připomíná i hudba Jerryho Goldsmithe a možná budu příliš troufalý, ale i kamera Jana De Bonta. Základní instinkt je vrcholem erotického thrilleru, výbornou souhrou scénáře, režie a hereckých výkonů. A ten poslední záběr... PS: Po napsání tohoto komentáře se dočítám: "Šaty, které má na sobě Sharon Stone během filmu byly navrhnuté podle těch, které na sobě měla Kim Novak v Hitchcockově "Vertigu"." Tak to s tím Vertigem opravdu nebyla náhoda. Jsem potěšen. (08.11.2007)

Upřímně řečeno moc nechápu všeobecný nadšení z tohoto filmu. V roce 1992 možná byla známka punku natočit film, kterej je plnej sexu a Sharon Stone se tam v jednom kuse ukazuje nahá, jenže dneska (v roce 2008) to na mě žádnej extra dojem neudělalo. Podle mě je to celkem průměrná detektivka, která v době vzniku působila možná kontroverzně. Mě to neustálý šukání nějak nebralo, takže většinu času to ubíhalo dost pomalu, ale později jsem se přecejenom dočkal nějakýho toho překvapení a zajímavýho rozuzlení ve finále. Film mě zaujal ještě jednou věcí. Mam totiž rád filmy, kde probíhaj honičky v ulicích San Francisca. Na Bullitův případ to samozřejmě zdaleka nemá. A dost otravná mi přišla hudba - jednotvárný fidlání na housličky. Jsem rád, že jsem tento slavnej film konečně viděl. Nebylo to špatný, ale že bych to musel vidět znovu, to zrovna ne. (15.08.2008)