Základní instinkt

Tentokrát jsem prvomájový romantický film mohl vybrat já. Tak proč po 50ti odstínech nesáhnout po klasice. Douglas v nejlepší herecké formě, Stoneová v nejlepší fyzické formě. Fantastická atmosféra, boží hlášky. Verhovenova explicitní a krvavá stylizace mi navíc přivodila stesk po starých časech. Hudba prvotřídní. Vzpomínáme i na Jerryho Goldsmitha. (01.05.2017)

Ano s čistým svědomím mohu prohlásit, že je to nejlepší role Sharon Stone v její kariéře a je korunována jejím perfektním hereckým výkonem. Svou spisovatelku Catherine Tramell obdařila takovým šarmem a sex appealem, že od té doby zde taková postava ve filmu nebyla. Její partner Michael Douglas a ostatní jsou zde pasováni do pozice pouhého křoví, protože Sharon to má vše pod rukou. A když poprvé vzala do rukou sekáček na led, tak jsem ani nedýchal, jak moc jsem jí její roli věřil. A co teprve proslulá scéna, ve které si lascivně přehodí nohu přes nohu a celý policejní sbor oněmí z toho, že nenosí kalhotky. Zdařilý scénář Joea Ezterhase a brilantní režie Paula Verhoevena mají na svědomí zajímavý erotický thriller plný zvratů, napětí a krve, jemuž k dokonalosti chybí pouze propracovanější závěr. 90% (19.01.2009)

Geniální film po všech stránkách. Nemám sice absolutně žádný originální postřeh a vlastně je tenhle komentář zcela zbytečný, ale ohodnotit Základní instinkt jen strohými hvězdičkami a vůbec nic nenapsat, to bych nemohl. Ale vlastně něco by se možná našlo. Goldsmithovu hudbu jsem poslouchal už dříve, ale bez znalosti snímku. Těžce se mi to píše, ale vůbec mě nezaujala. Akční pasáže na mě působily jako slabý odvar Total Recall a lyrické melodie mi přišly na Goldsmithe příliš obyčejné a nezajímavé. S potěšením jsem pak při sledování zjistil, že do filmu sedí hudba naprosto perfektně, její síla se mnohonásobně zvětší a najednou ji považuji za jedno z toho nejlepšího, co Jerry vytvořil. (30.12.2006)

Další kultovka, kterou jsem tady doposud neměl ohodnocenou i když je nezapomenutelná, zejména díky gymnastice s nohama, kterou tam madam Sharon provádí. Jo, jak jsem tenkrát byl rád, že je v kině tma. V roce 1992 tuším ještě nebyla viagra, ale to nevadilo, protože chlapi měli Sharon. Ono nejde jen o to jak tady vypadá, co si oblíká, ale třeba i tón jejího hlasu v jedné větě alá flirtovní nevinná holčička a hned v druhý alá chladná potvora. Jak Michael, tak Sharon svoje postavy zahrály opravdu naprosto dokonale. Jediný co mě při jedný šukačce přišlo až komediálně teatrální byly postsynchrony vzdechů. Nicméně to jsou samozřejmě už mikrodetaily, který nehrají žádnou podstatnou roli v celkovým zážitku, který je i po x projekcích absolutní. Mistrovská atmosféra a kdo bude tvrdit, že Jerry Goldsmith není hudební genius, tak asi tenhle film dobře neposlouchal. (05.01.2019)

Spisovatelka Catherine Tramellová ráda ve svých knihách popisuje vraždy, které se následně v její blízkosti stanou. Teď zrovna zemřel jeden šťastlivec při koitu a policie už marně zkouší svoje osvědčené triky na provokující spisovatelku. Catherine svými svůdnými křivkami neomylně začíná dráždit detektiva Currana, který se od ní brzy rád nechá tahat za nos, fusekli i penis. Curran je samozřejmě spokojený se sexuálními hrátkami s neukojitelnou bisexuální nymfomankou, ale její nový román, o zamilovaném poldovi zavražděném svým "blonďatým sluncem v šedi všedního dne", ho trochu znervózňuje. Nezbývá než si vzít sekáček na led, dlouhou šálu a se sexuálními schopnostmi jednoho typu hlodavců, který miluje kopulaci v korunách stromů, chvátat k zářivé budoucnosti. (03.09.2009)