Squandered Sunday
Režie:
Drahomíra VihanováHudba:
Jiří ŠustHrají:
Ivan Palúch, Míla Myslíková, Otakar Žebrák, Petr Skarke, Irena Boleslavská, Vladislav Dražďák, Jan Vostrčil, Alexandra Haškovcová, Marcela Nohýnková (více)Obsahy(1)
Jeden zmarněný den, jeden zmarněný život... Nadporučík Arnošt tráví veškerý svůj čas v pevnostním městě Josefov. Do rodné vesnice se vrátí jen na krátko, kvůli matčině pohřbu. Jednoho krásného nedělního dne se jako obvykle probudí na špinavé ubytovně bez peněz, jen s kocovinou a s nejasnými vzpomínkami na včerejší pitku. A také na svou příležitostnou milenku, hospodskou číšnici Marii. Ta by si ráda vzala Arnošta za muže, i když on je k ní většinou hrubý a nespravedlivý. Arnošt během dne vykoná krátkou inspekci vojenského skladu, kde načapá dvě dívky, které se v hlídaném objektu opalují. Při sepisování úplně zbytečného protokolu si na dívkách nečekaně vyleje vlastní frustrace a zlost. Večer pije na účet nešťastné Marie, se kterou se znova surově pohádá. V pokoji na ubytovně ho čeká kytička řeřich od holčičky, na kterou byl hodný, ale také služební pistole… Celovečerní hraný debut režisérky Drahomíry Vihanové je nezúčastněným „záznamem“ jednoho dne ze života průměrného muže na konci šedesátých let minulého století, obrazem jeho fyzického i morálního úpadku, který je způsoben především bezvýchodnou společenskou situací, v níž se nachází. Snímek vznikl podle novely Jiřího Křenka, která byla odměněna v armádní literární soutěži. Filmová verze se však pro svůj dekadentní a pesimistický pohled na svět a na socialistickou armádu dostala do kin až dvacet let po svém vzniku. (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Palúcha škoda, mohl toho natočit. Bohužel, komunisti s ním těžce zatočili. Tenhle film mu asi "na účet" také přišili... ()
Film pro náročnějšího diváka zajímavý zejména střihem. Jinak pěkně ukazuje život vojáka, totiž kde sehnat na chlast, když jsem švorc:) ()
Je to spíš podobenství, i když atmosféra je realistická. Ale k zamyšlení to nutí a tak těch 78 minut není zase tolik velká oběť. ()
Dvě hvězdy jsou možná příliš příkré, ale na tomto filmu je až příliš cítit, jak strašně moc chce být novovlnný, jak moc chce něco zásadního sdělit, jak chce být intelektuálský. Z mého pohledu ale selhává ve všech rovinách. Sdělit nemá co, bezútěšnost lidského života? Jednoho života? Života v armádě? Života v celé republice? Nevím a je mi to jedno. Mozaika jednoho života. Měli jsme si z toho něco vzít? Spíš ne. Velmi špatně se na to koukalo, ne proto, že by sdělení filmu bylo tak strašně moc pesimistické, spíš to bylo prostě nezajímavé a nudné. Velmi nerada to říkám, ale ty hvězdy si zaslouží pouze kamera a Ivan Palúch. Nezaujalo, neoslovilo, nic nezanechalo. ()
Ivan Palúch dokonale obsadil hlavní roli samotářského důstojníka Československé lidové armády, který se v nudě parné letní neděle potácí josefovskou pevností a mátoživě shání stokorunu, aby se mohl opít. Příběh stagnuje v bezčasí počínající normalizace, nevyskytují se v něm kladní hrdinové, ani neusiluje o hlubokou psychologickou sondu: co také hledat v duši lampasáckého desperáta? (Palúch je ovšem intelektuální herec a jeho důstojník Arnošt je celkem málo odpudivý). Vihanová namísto toho s radikální odvahou vystavuje diváka místy nespojité mozaice silně stylizovaných scén, často nepříjemných (hry s revolverem, zabíjení potkanů), absurdních (netečný muž se psem, který zuřivě vyhrabává díru vedle chodníku), trapných (výslech slečen, opalujících se ve vojenském prostoru nahoře bez) nebo groteskních (seznam vybavení pokoje včetně objemu dýchatelného vzduchu), ale scén do detailu promyšlených, se specificky drsnou poezií a cynickým humorem. Výsledek je velmi působivý: nuda v kulisách plesnivé vojenské cimry a přízračně prázdné pevnosti je bezvýchodná, únava ze života Oblomovovského zbytečného člověka je až hmatatelně nesnesitelná a směřuje k předvídatelnému závěru. Pozitivním bodem je jen malá Ingrid, která si s hlavním hrdinou chodí povídat, ale její dárek přichází pozdě... Obdivuhodná prvotina, která ani po padesáti letech nic neztratila a jejíž nálada se vám vryje pod kůži. Míla Myslíková se tu objevuje v netypické roli. ()