Zítra se bude tančit všude

Film vhodný pro milovníky ČSM, folklóru, naivního nadšení a filmového braku. 1) Je to sranda. Choreografie tanečního vystoupení Číňanů v Budapešti, každé slovo z Marsu spadlé Rosárky, nepřetržitý příval hlášek a gagů, který překoná i parodie typu Bláznivé střely. Hezké děvče, viď? Bodejť by ne, vždyť je od nás z fabriky._____ 2) Ovšem film žádnou parodií není. Ukazuje, jak snadno lze podlehnout propagandě za zpěvu podmanivých budovatelských písní. Z vášnivého fanatismu či například ze scény bleskového zadržení Pavla v Berlíně jde opravdu mráz po zádech tím spíš, když z historie známe odvrácenou tvář zobrazovaného nadšení. Základ má ten soubor zdravý. Převládají přece lidé z továrny. Ale netančí._____ 3) Film obsahuje i skutečně zajímavé momenty. Dobové záběry Budapešti či zničeného Berlína, Karlův most s rudými vlajkami, kvalitní taneční čísla zejm. sovětských tanečníků. Inu, podepsali se tu zajímaví tvůrci - spoluscénárista Pavel Kohout, písně psal Ludvík Podéšť, tancovali Vycpálkovci či Státní soubor lidových tanců SSSR. A tak vidíme přitažlivého mladého Jiřího Valu. Budoucí předseda MNV Buchvaldek svou cestu k lidu teprve hledá. Rozšklebený Nesvadba tvoří kotrapunkt k zlotřilému manipulátorovi Adamírovi a našla se i role pro Pavla Šmoka, který určitě netušil, jaká choreografická hvězda z něho vyroste. Lžete, všichni tady lžete! Všichni ne, Jeníčku._____ 4) Jsou přítomny všechny ideologické ikony raného socialismu - naivní černobílé vidění světa, folklor jako komunikační prostředek (výborně to popisuje Kunderův Žert - kniha, ne film), vnější třídní nepřítel, soudružský kolektiv, který snese (ba dokonce i vyžaduje) nesmlouvavou kritiku a především nekonečný optimismus bez hranic. My vám chceme pomáhat a proto kritizujeme._____ 5) Věci přitom nejdou na ostří nože - třídní nepřítel zatím po pracujících nestřílí, dokonce boj proti němu ani netvoří hlavní osu filmu. Tuto light verzi pro pionýry vhodně doplňují probíhající politické procesy té doby. O tom, jak od nás odejdeš, o tom nebudeš rozhodovat ty, ale soubor._____ 6) Křečovitých úsměvů vyplýtvaly tyto tableaux vivants socialistické fikce na celou pětiletku. Závazky jsme splnili, chceme být hodně veselí, chceme být hodně veselí po práci (22.08.2009)

Vzhľadom na kontext, tematiku a spracovanie nemožno dať viac, ale ten film ma veľmi pobavil. Našťastie som nevidel „director's cut,“ len ukážky z neho, ktoré boli väčšmi socialistické ako samotný film v skrátenej verzii. Každopádne, tí valasi ma nesmierne pobavili. A tá kolosálna hudba! Odporúčam pozerať: s kamarátmi a s veľkým množstvom vína (čiastočne skonzumovaným predom) (19.11.2015)

Asi žádné slovo nevystihne hloupost a demencii tohoto filmu. Chci poděkovat filmařům, že se drželi zpátky a do kinoverze nedali ony vystřižené scény, protože ty už překročily i tu pomyslnou hranici únosnosti. Naopak v dnešní době však tyto scény působí nejzajímavěji. Co v nich tedy najdeme? Za 1.:Tvrzení že Ruda (nejcharismatičtější postava filmu) je fašista, protože odešel na západ. Za 2.: Tvrzení, že Rudova vize budoucnosti se rovná dopadu jaderné bomby (???). Za 3.: Tancování před Pepíkem. Za 4.: Příjezd podobizny Klémy. A na závěr scéna s Rudou, který riskuje život, když přejde zpátky na východ, aby zachránil svého nejlepšího kamaráda, který však nejen že s ním nejde, ale ještě zařídí jeho dopadení. Opravdu smutná scéna. Co se týče samotného filmu, tak ten je lépe natočen, než Vlčkova pozdější Rudá hniloba, ale jsou tu 2 postavy, jejichž výstupy jsem pravidelně přetáčel. Je to Joker Nesvatba a ta zasraná valaška, díky které mi málem praskly uši. Jednu hvězdičku ale dát musim, a to za ten překrásný poválečný Berlín, to se opravdu hned tak nevidí. Jinak je to sračka toho nejstalinitičtějšího kalibru a nikomu to nedoporučuji. (14.03.2010)

Tenhle film jsem poprvé viděla jako malá holka, a to se mi kupodivu líbil (napínavé, dobře to dopadne...). Pak někdy v 90. letech v televizi: to jsem přemýšlela, jestli to má nebo nemá být parodie (samozřejmě nemá). Nedávno jsem si koupila DVD v Levných knihách a v jistých záchvatech masochismu si ho (po kouskách) pouštím. Přitom si skládám různé verze komentáře a až teď, při závěrečných titulkách, mám konečně sesumírovanou tu správnou myšlenku: Jaké štěstí, že naše vítězné vlajky rudé nevyletěly na stožáry světa! (16.04.2011)

O moc hůř to natočit nešlo, ale z dnešního pohledu se u toho jen těžko nejde bavit. Jistým pozitivem je několik celkem věrných národopisných exkurzí a pár ne nejslabších tanců. Ovšem, když přijdou na řadu komsomolci a Stalin, jde do tuhého. Zápletka je tak zoufale malicherná, až je to k smíchu. Líný buržoazní synek, s nímž jsme seznámeni pohledem na dekadentní vybavení jeho bejváku (fuj škaredý nesocialisticko nerealistický kubismus), intrikuje uvnitř lidového souboru tance. Od lidu odtržený etnograf Pavel postupně zjišťuje, že jedině prací s lidem a pro lid dojde skutečného naplnění. A všichni se tak zoufale tupě usmívají - Nesvatba na Martínkovou, Martínková na Nesvatbu. Kubešová na Buchvaldka, Buchvaldek na Kubešovou. Nesvatba na Buchvaldka... (03.10.2006)