Breaking the Waves
Breaking the Waves
Breaking the Waves
Prelomiť vlny
Režie:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHrají:
Emily Watson, Stellan Skarsgård, Katrin Cartlidge, Jean-Marc Barr, Adrian Rawlins, Udo Kier, Mikkel Gaup, Sandra Voe, Phil McCall, David Bateson (více)Obsahy(1)
Příběh o síle a moci lásky se odehrává v zapadlé vesničce v severním Skotsku v 70. letech. Hluboce věřící protestantská dívka, mladičká a naivní Bess, se provdá za světem protřelého těžaře Jana, který pracuje na naftařské plošině v Severním moři. Brzy po sňatku ale muž utrpí při explozi úraz a ochrne na celém těle. Jan nesnese pomyšlení, že se již nikdy nebudou milovat, a přesvědčí Bess, aby spala s jinými muži. Její mimomanželské sexuální zálety ale mají tragické následky… První díl Trierovy “trilogie zlatého srdce,” mystický příběh o síle víry, míře sebeobětování a poutu lásky, získal na MFF Cannes 1996 Grand Prix a proslavil britskou herečku Emily Watson, která za roli Bess získala nominaci na Oscara. (Aerofilms)
(více)Recenze (375)
Krásná Trierova šílenost. Dlouhé záběry bez hudby vás budou kolíbat zvláštní barvou a autenticitou. Víra a obětování jsou nebezpečné věci. Na to, abyste se dostali do nebe, nemusíte chodit do kostela. ()
Skvělé drama Larse von Triera ukazuje život takový, jaký skutečně je. Život není krásný, ale tvrdý a nespravedlivý. Zároveň je Breaking the Waves film o lásce, mezilidských vztazích a vzájemném porozumění. Způsob zpracování - ruční kamera či absence hudby - umocňují autenticitu a syrovost velmi silného příběhu, který vrcholí nečekaným a tragickým koncem. Velmi oceňuji, že se režisér vyhíbá zbytečnému moralizování nad světem, jak tomu u podobných snímků bývá. No a herecké výkony Emily Watson a Stellana Skarsgårda film ještě víc povznášejí. ()
Tenhle film jsem viděla asi rok poté, co ho shlédla většina lidí a nejméně dva z nich mi děj dost podrobně vyprávěli - včetně konce - takže jsem si myslela, že "vím, do čeho jdu"..... Pak uplynulo cca 150 minut, na nebi se objevily zvony a já byla jak praštěná kladivem - dodnes, když si na tu scénu vzpomenu, mám husí kůži.... jak to sakra ten chlap dělá?! ()
Firma Lars von Trier je pro mě krkolomné, nebo spíše jazykolomné jméno. A těžko uchopitelné jsou i jeho specifické výrobky. U emočně vypjatého snímku Breaking the Waves nedává nějaký zvláštní důraz na scénář, ale naopak se soustředí především na herecké výkony, kameru a střih. Já mu to neberu, ale tohle není pro mě, tudíž se zde nehodlám zabývat nějakými psychologickými (nebo dokonce psychiatrickými) rozbory hlavních postav. Jednoduše řečeno, snímek jako takový je mírně nadprůměrný, a to jen díky Emily Watson, která ve svém debutu byla naprosto famózní!!! ()
Jaký je smysl a poselství tohoto vynikajícího filmu? Dovolím si parafrázovat: "Dobrota je psychologický defekt, který způsobuje smrt." Tím je řečeno naprosto vše a netřeba k tomu nic víc dodávat... ()
Tak tohle dílo stojí především na výkonu Emily Watson. Její labilní Bess mě dostala na kolena. Silné emoce... ()
Křehkost lidské duše, slabomyslnost a sexuální posedlost jako hlavní pilíře stroze nepříjemného kousku z neznámé části odlehlého severu, kde se na poli stále velmi ortodoxních společenských tradic odehraje dost nekonvenční manželský vztah. Pokud už člověk od Triera něco viděl, nepřekvapí ho tu zhola nic a bude mu umožněno se kochat jeho mnohdy řádně okázalými způsoby filmového vyprávění. Po množství generických amerických patosů je tohle potřebným osvěžením. [viděno v KVIFF.TV 10.1.2023] ()
Ten film mě naštval. Něco tak umělého, a přesto velebeného ze všech stran, jsem dlouho neviděl. Emily Watson úžasná, to jo. Svou postavu hrála přímo diamantově. Škoda, že ta postava byla z papíru. A taky - bylo mi úplně fuk, jak to skončí, a dokouk jsem to jen z informačních důvodů. ()
Lars von Trier si zvolil obtiažnu cestu a jeho dielo by mohlo ľahko skĺznuť do lacných gest nebyť neskutočne skutočného výkonu Emily Watson. Tak či tak, plné hodnotenie nedám, pretože aj keď sa ma tu vontrierovská temná hrôza života dotkla viac než v oslavovanej TANEČNICI V TME, nebola to extáza ako v prípade DOGVILLU. ()
- Proč v kostele mluví jen muži? - Ticho, ženská! Solidní, syrové drama. Alespoň po většinu, ne zbytečně dlouhé, dvě a půl hodiny trvající stopáže. Samotný závěr ale bohužel sráží film o třídu níž. ()
Chudák holka ta dopadla. Tak si říkám co je víc zničující jestli láska nebo víra? Asi obojí v tomhle případě pokud se překročí všechny meze lidskosti a sebeobětování. Tohle drama ve mě vzbudilo jen samé nepříjemné,smutné pocity. Měla jsem husí kůži z těch všech pánbíčkářů.A co se týče Emily Watson, tak ta se tady opravdu herecky vyřádila. ()
Orginální a opět pěkný počin Larse Von Triera se skvělými hereckými výkony. Jediný problém, který mám u Von Triera jsou jsou jeho přemrštěné stopáže. To mě nevadí třeba u Scorseseho nebo Lynche (možná je to tím, že jejich styl mi sedí trošku více). Osobně si myslím, že by to šlo na ty dvě hoďky stáhnout. Patří ovšem k těm režísérům, kde je zapotřebí vidět jeho film vícekrát, tudíž není vyloučeno, že po časem třebas přitdám k plnému. Zatím to vidím na 80%. ()
Prvý film od Triera, ktorý som videl a musím uznať, že ma dostal... prvých 10 minút som si tažko zvykal, ale potom som sa viezol na silnom príbehu, prežívajúc všetko oveľa silnejšie ako pri kdejakom inom filme... ()
Určitě film stojí za to, aby byl alespoň jednou viděn...ať si každý udělá obrázek sám!Z mého pohledu oceňuji zajímavou výpravu, propracovanou kameru a herecký výkon Emily Watson, která měla dostat jasně oskara..Příběh je svým způsobem zajímavý, ale mě se nějak zvlášť nedotknul..na můj vkus moc rozjímaní a vtažení víry v takové míře, že už mi věčné (bezduché) rozmluvy s Bohem začaly vadit...:( ()
Do prdele, kdo tohle natočil? Lars von Trier! Žádného jemu podobného maséra neznám. Jako vždy po shlédnutí filmu z jeho dílny budu nějaký ten pátek rozdělanej (chtěl jsem napsat rozj*banej, ale bůhví, kdo z rodičů napříč republikou kontroluje můj profil) ()
Trierovské uzemnění v emočně vypjaté nesamoúčelnosti. ()
Jedním slovem - ubíjející. A to jak příběhem, atmosférou a formou filmu, tak i stopáží. 2 hodiny a půl neustálého mluvení a záběrů na obličeje cca 3 postav pořád dokola jsou prostě přemrštěné, a ačkoli Emily Watson a Stellan Skarsgård hrají jako o život, nejméně půlka scén se měla střihnout mnohem dřív. Navíc mi připadá, jako by snímek neměl ani žádné umělecké ambice, co se týče obrazu a zvuku. Film působí nejvíc jako dokument a ne jako umělecký film, 90 % stopáže nezní nikde hudba, kamera je roztřesená... Nevím, vypadá to, jakoby Lars von Trier točil na ruční kameru a pak nastříhal prology doma a vložil k nim písničky v Moviemakeru. Skutečně jsem od Prolomit vlny čekala, i na základě zdejšího hodnocení, mnohem víc a vzhledem k únavnosti snímku, uděluji 2* (tedy horší průměr). ()
Podobně "na dřeň" obnažující a emočně naléhavé (nebo vydírající?) melodrama se jen tak nevidí. Jak z domácího VHS videa zrnitý, rozostřený a tmavý obraz ruční voyeurské kamery bych se nerozpakoval označit za hnusný, kdyby tvůrčí záměr maximálního přiblížení se k postavám tak skvěle nefungoval, samozřejmě ruku v ruce s úžasně přirozeným výkonem Emily Watson. O mimořádných kvalitách Trierova filmu přinejmenším svědčí přežitelnost jeho nadsazených 159 minut. ()
Rozhodně film který vás hluboce zasáhne a donutí vás se s ním nějak porovnat. Je strhující hereckými výkony i bravurní "dokumentární" režií. Ale mě osobně od hlubokého prožitku odstřihovaly kýčovité předěly a některá místa, za kterými jsem cítila až přiliš zručnou a manipulativní snahu režiséra šoupnout diváka, tam kam chce on. Přesto jeden z filmů, které filmový fanoušek prostě MUSÍ vidět. ()
"Chceš zachránit sebe, nebo Yana?" Jestli si Trier představuje Boha takhle, tak se neni čemu divit, že točí tak depresivní filmy. Stejně jako u ostatních jeho filmů i tady je něco špatně a něco zkaženýho už od úplnýho začátku - ale z nějakýho důvodu mě tenhle příběh vtáhnul a nakonec i rozsekal. Labilní a svejma bludama(?) vláčená Bess, nečitelnej a sebestřednej Yan, odporná, sexistická, středověce bigotní církevní komunita, matka uzkoprsá pedantka, všechno je prostě špatně. Co chce Trier těma psycho rozhovorama s údajnym Bohem ukázat (a proč se spíš zdá, že to je výplod Bessiny chorý mysli - nebo to jen chci, aby se to spíš takhle zdálo?), to je otázkou - já osobně to šacuju na to, že ve filmu má bejt prostředí, kde zdravej vztah a zdravá láska neexistuje. Matka nemiluje svou zoufalou a tápající dceru bezvýhradně (je schopná jí dokonce i ve stavu nouze neotevřít dveře), církevní komunita vylučuje a odmítá, místo aby přijímala a milovala, o Yanovejch motivech ve vztahu s Bess by se taky dalo mluvit dlouho - láska je tady prostě rozbitá a nefunguje: ani ta milostná (Yan-Bess), ani ta lidská, rodinná (dcera-matka), ani ta církevní, ani ta Boží (Bůh tak, jak ho slyší Bess, je brutální, zlomyslnej a věčně nasranej křivák, kterej za vyslyšenou modlitbu za Yanovo navrácení vydává to jeho zranění /"Chtělas to, tak tady ho máš"/ nebo kterej staví svojí služebnici před dilemata rozměru Sofiiny volby /třeba právě to "Chceš zachránit sebe, nebo Yana?"/. Přitom ale chci věřit tomu, že i od Triera jde o záměrnou deformaci ad absurdum - protože třeba věta "Hloupá husička Bess se mnou pořád chce mluvit a mně se pak hromadí práce" snad nejde chápat jinak než jako cíleně přehnaná hyperbola)... Snad jen Dodo o Bess má skutečnej a nezištnej zájem, což je snad jedinej opravdově ryzí a zdravej motiv v celym filmu (když nepočítám Yanovy rozpustilý kamarády z plošiny, tam ty vztahy jsou ale přece jenom na jiný úrovni). Všechno dokresluje záměrně zrnitej a nekvalitní obraz, neutěšený a nepřikrášlovaný interiéry, ale naprosto zásadní je výkon Emily Watson - on to sice řiká každej druhej, ale to, co tady předvedla, je fakt něco nepopsatelnýho (všechno ve škále mezi krásná a roztomilá versus totální psycho). Jako do absurdních rovin vyhnaný zamyšlení se nad tim, co všechno ještě je (nebo co už neni) láska, je film obrovsky zajímavej - ale ze všeho nejvíc je znepokojující. Může bejt skutečnou láskou i něco, co nesleduje zdravý motivy (I'm evil in my head")? Nakonec totiž to její finální sebeobětování skutečně k Yanově uzdravení vede, a to navzdory jeho předchozímu umírání a stavu, o kterym doktoři řikali, že z něj neni východiska - skoro jako kdyby Trier řikal, že opravdu i tohle byla skutečná láska, ta že nemá žádný hranice a že jí může bejt v zásadně všechno, pokud je za tim víra (jakkoli znásilněná a pokřivená), a že to tak prostě mělo všechno bejt a že i to její sebeobětování bylo v pořádku a mělo smysl. Finální záběr na astrální zvony byl pro mě už možná trochu zbytečně popisnej, ale nakonec i ten dokazuje, že pár Yana s Bess líčí Trier přece jenom v jinym světle než jen tom suše racionálnim - a že ňáký metafyzický nebo nadpřirozený pouto mezi nima skutečně bejt mělo a fungovalo. Sám si každopádně v zájmu zachování svýho duševního zdraví chci svojí odpověď pojmenovat - ano, láska klidně může bejt největší síla ve vesmíru, ale musí to bejt produktem zdravě postavenýho vztahu. Jinak by to i v životě totiž mohlo vypadat třeba jako tady v Breaking the Waves, a to fakt nechceš. Jo a ještě - hrozně mě bavily a líbily se mi ty předěly kapitol: písničky byly vybraný krásně nepatřičně, živý obrazy scenérií mi přišly přímo podmanivě úchvatný (a ta jejich přebarvenost až na hraně kýče byla v bezvadnym kontrastu se zbylou šedí a nebarevností filmu), a navíc ty názvy kapitol člověku dávaj celkem příjemný vodítko, jak se na příběh koukat. () (méně) (více)