Hry a sny

Půvabný povídkový film, který současně názorně ukazuje, jak dětský pohled dokáže zastínit celý svět dospělých, i odhaluje smutek za vším tím pevným, kamenným, z čeho je vybudován. Vánoční příběh o ztraceném chlapci uvádí do odcizeného předpůlnočního labyrintu, v němž všichni spěchají k okamžiku vysněného míru v teple domova, a ve svém kvaltu přehlédnou naplňující se pohár hořkosti ve zbloudilém malém srdci. Již v této pokročilé vánoční náladě zasněžené Prahy se profilují jediní adekvátní spoluhráči dětských her – vysloužilci a outsideři všeho druhu, k nimž lze připočíst jak mladíka z bedny z druhé povídky (ve skvělém podání Miloše Nesvadby) a jimž vévodí kolotočář, rovněž výstižně ztvárněný Ladislavem Peškem. Krátké i delší dialogy dětí s těmito postavičkami zároveň odkrývají, jak tito osamělci dokáží bystře zareagovat a v tom nejvzácnějším okamžiku, kdy se zdi jejich opuštěnosti prolomí, zahořet, i jak ani oni nedokáží ten široce rozevřený dětský zrak naplnit. Zvláště bolestně tento kontakt – a konflikt – vyvstává v rozhovoru na strážnici, kdy se staršina neúspěšně pokouší zastavit čas. Ten ještě živěji prchá ve druhé povídce, v níž interakcí přibývá a prohlubují se i novým, ženským elementem v podobě chlapcovy kamarádky. Její přítomností se zároveň odkrývá, jak nezbytná je pro muže jakéhokoliv věku ona ženská touha po životě: dívenka se instinktivně brání všemu, co by jejich křehkou jednotu mohlo narušit, a přestože se oba ústřední protagonisté vyjadřují „jen“ dětsky, naivně, naléhavost tohoto poselství nic neumenšuje. (29.12.2022)

Dětský úsměvný povídkový film od známého dětského režiséra Milana Vošmika, s příznačným tak trochu poeticky laděným názvem "Hry a sny". Malý chlapeček siroteček a malá holčička a jejich dva příběhy. 1. Malá vánoční: ztracený chlapec okouzleně bloudí městem chystajícím se oslavit Štědrý večer. 2. Milenci z bedny: na dvoře činžáku stojí velká prázdná bedna.... mladý chlapec Mirek (Miloš Nesvatba) a mladé děvčátko Fanča (Miriam Hynková) si v ní hrají na vlastní domácnost. Dva těžkopádně lyrické příběhy o dětské fantazii ...spíše film o dětech pro sentimentálně naladěné dospělé. Ale i tak pěkné a tři hvězdičky si to zaslouží, už i kvůli poměrně dobrému hereckému ansáblu a písničkám jako Tichá noc nebo Na Pankráci, na malém vršíčku. Také jeden z filmů který se dnes už takřka nevysílá a je už tak trochu pozapomenut, ostatně skoro jako celá Vošmikova režijní filmografie. No každopádně je to škoda... (11.01.2007)

Malou vánoční povídku jsem kdysi dostal pod stromeček, a ještě jí mám schovanou. Prostým nahlédnutím jsem zjistil, že text je méně sentimentální než film, ale je možné, že ten sentiment je do filmu vnášen divákem, který je prostě ovlivněn roztomilým zjevem malého dítka, což při četbě odpadá. Počítám, že podobné to bude i u Milenců z bedny, které jsem nečetl. Jinak je to příběh poetický, opravdu kapku pohádkový, ale též silně pamětnický, jednak dnes asi zdlouhavý, jednak při pohledu na tehdejší reálie,vypadá tento příběh jako příběh z jiného světa (což ale možná posiluje jeho pohádkovost). Konec konců tu pohádkovost evokuje i zpracování základní zápletky - tedy putování ztracených dětí velkoměstem. Zde je to traktováno jako pohádka a idyla, dnes by to jistě bylo zpracováno jako drama či thriller. Už jen ta představa, že zbloudilé dítě může takto putovat v relativním bezpečí, je dnes motiv naprosto pohádkový. (03.02.2013)

Maminko, musíme se hádat. Dneska jsme se ještě nehádali. – Tak to nech na zítra, když je tak hezky. – Tak dobrá, až zítra. – Nebo pozítří nebo vůbec ne. – To nejde, když jsme manželé, musíme se hádat. Domnívám se, že ani ne tak Aškenazyho původní text, jako spíš jeho filmařsky působivý přepis tvoří z Vošmikova snímku záležitost v mnoha směrech pozoruhodnou. Do té doby tvůrci jen minimálně projevený zájem o dětského diváka je tu najednou podán formou čistého individualismu, což vzbuzuje zvlášť silný kontrast k ustálené dobové ideologii, v tomto případě zcela absentující. První povídka skvělým způsobem převrací smysl nastalé situace v okouzlené klukovské dobrodružství, které asi nejvíc připomíná setkání s dobráckým taxikářem (pro podobný typ filmů zcela vyhovující Stanislav Neumann). Reálné propojení dětské naivity a hravosti s dospělácky kamarádskou "fair play" hrou tvoří zajímavý prvek v rámci dobového společenského ovzduší, v němž stále přetrvávala nejistota i podvědomý strach z uniforem (ještě před pár lety by něco podobného nebylo vůbec možné). Podívej se chlapečku, je Štědrý večer, už se naděluje a ty tu zdržuješ. Tak hezky řekni, jak to u vás vypadá. V Milencích z bedny se setkáváme s modelem klasického (tradičního) manželství, které ve svých nevinných představách přebírají dosud ještě nezralí dětští hrdinové. Pak ovšem nastává zlom. Do světa dětské fantazie náhle vstupuje element nostalgického ohlédnutí za vlastním mládím a promarněným životem. Tak ti tu dnes byly dvě mrňavý děti a říkaly, že jsou na svatební cestě. Je to škoda, že taky jednou budou velký. Ovšem co z tohoto filmu dělá skutečně velký divácký zážitek, je bezprostřední herecký výkon šestiletého Michala Stanince, který si sebou kupodivu nenese manýry typické pro tento věk a dokáže zaujmout i jinak, než pouhým roztomilým žvatláním a pokukováním. Za podrobnější analýzu by pak stála celková tvorba režiséra Milana Vošmika, která, jak se zdá, má co nabídnout i v současnosti. Bohužel se o ní málo ví. (25.12.2012)

Milan Vošmik mě svou tvorbou (až na Zlé pondělí) nikdy tolik neoslovil jako filmy Karla Kachyni, ale Vošmikova práce s dětskými (ne)herci dosahovala též velmi pozoruhodných výsledků. Komu jsou věnováni Hry a sny? Dětem, které dokážou vidět svět kolem sebe jinýma očima, dokážou u her zapojit obrovskou fantazii, ale i dospělým, kteří se ve svém okolí s dětmi setkávají a teprve s odstupem času si víc uvědomují výjimečnost těch zašlých dětských let. DĚTSTVÍ... výjimečné jako okamžik, když se rozsvítí to vánoční náměstí... doba, kdy za křídou namalovaným oknem s kytkami na dřevěné zdi vidíme opravdu okno s kytkami a ne pohou kresbu křídou... kdy vlastně stačí obléknout kostým, vidět pár obrázků a slyšet zpěv z gramofonu, abychom se na pár minut ocitli v nějaké exotické krajině. V rámci společensky rozporuplného období 50. let natočil Vošmik určitě jeden z nejpovedenějších snímků pro děti a mládež, s nebývale civilními dětskými výkony, bez jakékoliv ideologické myšlenky, byť černobílá stylizace s loudavějším tempem byla na mě coby současného diváka v obou povídkách možná až trošku moc líně loudavá... 70% (28.12.2020)