Reklama

Reklama

Obsahy(1)

1. Malá vánoční: ztracený chlapec okouzleně bloudí městem chystajícím se oslavit Štědrý večer. 2. Milenci z bedny: na dvoře činžáku stojí velká prázdná bedna - chlapec a děvčátko si v ní hrají na vlastní domácnost. Dva těžkopádné lyrické příběhy o dětské fantazii - spíše film o dětech pro sentimentálně naladěné dospělé. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (26)

fragre 

všechny recenze uživatele

Malou vánoční povídku jsem kdysi dostal pod stromeček, a ještě jí mám schovanou. Prostým nahlédnutím jsem zjistil, že text je méně sentimentální než film, ale je možné, že ten sentiment je do filmu vnášen divákem, který je prostě ovlivněn roztomilým zjevem malého dítka, což při četbě odpadá. Počítám, že podobné to bude i u Milenců z bedny, které jsem nečetl. Jinak je to příběh poetický, opravdu kapku pohádkový, ale též silně pamětnický, jednak dnes asi zdlouhavý, jednak při pohledu na tehdejší reálie,vypadá tento příběh jako příběh z jiného světa (což ale možná posiluje jeho pohádkovost). Konec konců tu pohádkovost evokuje i zpracování základní zápletky - tedy putování ztracených dětí velkoměstem. Zde je to traktováno jako pohádka a idyla, dnes by to jistě bylo zpracováno jako drama či thriller. Už jen ta představa, že zbloudilé dítě může takto putovat v relativním bezpečí, je dnes motiv naprosto pohádkový. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Velmi poetické nadčasové Aškenazyho texty Malá vánoční povídka a Milenci z bedny (oba považuji za nestárnoucí literární klenoty) našly filmové ztvárnění, které duchu Aškenazyho textů odpovídá, i když třeba dvojice Kadár - Klos (s ohledem na to, jak o něco později zpracovali Aškenazyho předlohu v Tam na konečné) by film udělal ještě o něco niternější. Výborní jsou herečtí předtavitelé dospělých rolí (L. Pešek, E. Kohout, S. Neumann, F. Vnouček), jejichž výkony doplňují bezprostřední výkony dětských představitelů o duch nestárnoucí fantazie zralého (ve fázi spíš už stárnoucí) života (směrem k cirkusu), v mladším vydání pak Miloše Nesvadby, který tu hraje fakticky sám sebe. Nesmírná škoda, že snímek se skoro nedá vidět. Předkládá svět dětství mých rodičů na přelomu 50. a 60. let, který ale ještě koncem 70. let v tom mém nezmizel a ovlivňoval ho (a dnes se rád k němu vracím). ()

Reklama

evapetra 

všechny recenze uživatele

O existenci filmu, který obsahuje mou v dětství oblíbenou Aškenazyho Malou vánoční povídku jsem neměla tušení. Ještě, že na ČSFD existují různé vyhledávací pomůcky a díky tomu jsem pod tagem Štědrý večer toto roztomilé dílko objevila. Z té první štědrovečerní povídky na mě dýchla kouzelná atmosféra vánoční zasněžené Prahy, kterou procházel klučina, hledající cestu domů. Naštěstí s tím hledáním zase tak nespěchal a mohla jsem si spolu s ním toho toulání ztemnělými starobylými uličkami patřičně užít. Druhá povídka o dětech z bedny je taky dobrá zábava, ale to vánoční toulání se mi líbilo víc. Oběma povídkám vládnou dobré herecké výkony dětských i dospělých herců a myslím si, že by si toho filmu užili malí i velcí, kdyby se ho snad rozhodla zařadit některá naše TV. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Půvabný povídkový film, který současně názorně ukazuje, jak dětský pohled dokáže zastínit celý svět dospělých, i odhaluje smutek za vším tím pevným, kamenným, z čeho je vybudován. Vánoční příběh o ztraceném chlapci uvádí do odcizeného předpůlnočního labyrintu, v němž všichni spěchají k okamžiku vysněného míru v teple domova, a ve svém kvaltu přehlédnou naplňující se pohár hořkosti ve zbloudilém malém srdci. Již v této pokročilé vánoční náladě zasněžené Prahy se profilují jediní adekvátní spoluhráči dětských her – vysloužilci a outsideři všeho druhu, k nimž lze připočíst jak mladíka z bedny z druhé povídky (ve skvělém podání Miloše Nesvadby) a jimž vévodí kolotočář, rovněž výstižně ztvárněný Ladislavem Peškem. Krátké i delší dialogy dětí s těmito postavičkami zároveň odkrývají, jak tito osamělci dokáží bystře zareagovat a v tom nejvzácnějším okamžiku, kdy se zdi jejich opuštěnosti prolomí, zahořet, i jak ani oni nedokáží ten široce rozevřený dětský zrak naplnit. Zvláště bolestně tento kontakt – a konflikt – vyvstává v rozhovoru na strážnici, kdy se staršina neúspěšně pokouší zastavit čas. Ten ještě živěji prchá ve druhé povídce, v níž interakcí přibývá a prohlubují se i novým, ženským elementem v podobě chlapcovy kamarádky. Její přítomností se zároveň odkrývá, jak nezbytná je pro muže jakéhokoliv věku ona ženská touha po životě: dívenka se instinktivně brání všemu, co by jejich křehkou jednotu mohlo narušit, a přestože se oba ústřední protagonisté vyjadřují „jen“ dětsky, naivně, naléhavost tohoto poselství nic neumenšuje. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Dětský povídkový film Hry a sny je složen ze dvou částí: z původní filmové povídky Malá vánoční a z později literárně zpracované miniatury Milenci z bedny. První povídka kouzelným způsobem sleduje peripetie předškoláka, který se ztratil před štědrým večerem. Prochází městem a potkává nejrůznější lidské typy. Maličký Michal Staninec bezbranně koulí očima a nechává se strhnout okolnostmi docela roztomile. Bohužel druhá povídka příliš tlačí na pilu a na příběhu dvou dětí zobrazuje všechny myslitelné nešvary tehdejší společnosti. Na dnešní poměry jsou dialogy vkládané do úst dětem příliš cynické, archaické až škodlivé. A pranic na tom nemění skutečnost, že se na povídce kreativně podílel Miloš Nesvadba. ()

Zajímavosti (5)

  • Zatímco první povídka „Malá vánoční“ byla určena dětěm, druhou povídku „Milenci z bedny“ věnoval režisér Vošmik dle vlastních slov dospělému divákovi, pričemž v povídce sledujeme příběh o dětech z pohledu dospělých. „Toto dvojí zaměření filmu, v němž každá půle byla určena jinému diváku, bylo příčinou neúspěchu a rozpačitého ohlasu Her a snů. Na besedách s dětmi jsem si ověřil, že Malá vánoční si našla své diváky a že byla chyba přičlenit k snímku pro děti povídku o Milencích z bedny, určenou dospělým,“ vyjádřil se sám režisér s odstupem dvou let od premiéry. (Willy Kufalt)
  • Jedním z pravidel Milana Vošmika při natáčení s dětmi bylo, že kvůli přirozenému projevu se v každém jeho filmu objevovali pokaždé jiní dětští (ne)herci. Výkon Michala Stanince ho však zaujal natolik, že se objevil v další Vošmikově filmové povídce „Bloudění“ v povídkovém filmu Vstup zakázán (1959). V témže roce si ještě zahrál Staninec v povídkovém československo-sovětském snímku Májové hvězdy, jenž podobně jako Hry a sny vznikl na základě scénáře Ludvíka Aškenazyho. (Willy Kufalt)

Reklama

Reklama