Filosofská historie
Drama / Romantický / Válečný
Československo, 1937, 88 min
Režie:
Otakar VávraHrají:
Jan Pivec, Ladislav Boháč, Vladimír Hlavatý, Stanislav Neumann, Helena Friedlová, Jindřich Plachta, Zdeňka Gräfová, Ela Poznerová, Karla Oličová, Zdeňka Baldová, Elena Hálková, Anna Steimarová, Jára Kohout, František Kreuzmann st., Svatopluk Beneš, Viktor Dintr, Alois Dvorský, Eman Fiala, Alois Peterka, Otto Rubík, František Hlavatý, Karel Jičínský, Václav Menger, Jaroslav Průcha, Václav Švec, Jan W. Speerger, Jarmila Švabíková, František Beranský, Milada Smolíková, Milka Balek-BrodskáObsah
-
Alois Jirásek by měl určitě radost. Ztvárnění jeho "Filosofské historie" se povedlo. Film začíná vzpourou litomyšlských studentů, kterým nechtělo vedení církevního gymnázia povolit pořádání tradičního majálesu. Tato událost předcházela revolučním událostem v Praze v roce 1848 (kdy na Prahu zaútočil generál Windisgräz a Praha se musela po marných bojích nakonec vzdát). Přesto místy úsměvná, a svěží adaptace známé předlohy byla přijata s velkými sympatiemi kritiky, a tentokrát se vzácně shodla i s diváky. Otakar Vávra jako režisér úspěšně odstartoval svou režijní kariéru, protože převzal současně před ukončením natáčení "Filosofské historie" režii po Josefu Rovenském k dalšímu velice uznávanému filmu "Panenství".
Mimopražská premiéra filmu se uskutečnila již 22. 9. 1937 v Litomyšli. Film byl uveden na VI. MFF v Benátkách roku 1938. (oficiální text distributora)
Alois Jirásek by měl určitě radost. Ztvárnění jeho "Filosofské historie" se povedlo. Film začíná vzpourou litomyšlských studentů, kterým nechtělo vedení církevního gymnázia povolit pořádání tradičního majálesu. Tato událost předcházela revolučním událostem v Praze v roce 1848 (kdy na Prahu zaútočil generál Windisgräz a Praha se musela po marných bojích nakonec vzdát). Přesto místy úsměvná, a svěží adaptace známé předlohy byla přijata s velkými sympatiemi kritiky, a tentokrát se vzácně shodla i s diváky. Otakar Vávra jako režisér úspěšně odstartoval svou režijní kariéru, protože převzal současně před ukončením natáčení "Filosofské historie" režii po Josefu Rovenském k dalšímu velice uznávanému filmu "Panenství".Komentáře uživatelů k filmu (28)
-
gouryella
Prtevedenim romanu Aloise JIraska na filmove platno se ze zajimaveho romanu stal jen standardni dobovy film bez vyraznejsiho zablesku kvality.(8.8.2002)
-
Subjektiv
Abych si tenhle film dokázal užít, zřejmě bych musel žít v tak vypjaté době, jako byla ta předmnichovská, kdy pocit ohrožení národa budil vlastenectví. Filosofská historie je tímto značně poznamenána, kdysi snad v dobrém, dnes ve špatném slova smyslu. Až a zda přijde čas blanických rytířů a bruncvíkova meče, snad hvězdu přidám. Dříve ne, nebudu si přeci hrát na Proroka.(26.2.2009)
-
Kulmon
Zajímavost: V ateliérech se natáčelo jedenáct dní, což byl na tehdejší dobu rekordně krátký čas.(24.1.2008)
-
sportovec
Alois Jirásek je dnes - jak mu to kdysi předpověděl jeho mladší současník F. X. Šalda - mrtvým autorem. Je to velká škoda nejen pro tohoto vynikajícího Čecha, ale ještě větší pro jeho národ. Celá řada jeho skvělých románových skladeb (PROTI VŠEM, BRATRSTVO, TEMNO, F. L. VĚK, U NÁS, PSOHLAVCI) patří do zlatého odkazu naší národní literatury právě tak jako některá z jeho dramat (LUCERNA) či ostatních drobnějších próz (NA CHLUMKU, STARÉ POVĚSTI ČESKÉ, ZÁHOŘANSKÝ HON). Románová povídka FILOSOFSKÁ HISTORIE je vroucím Jiráskovým ztotožněním s vrstevnatě výrazným litomyšlským geniem loci a připomenutím národotvorných dálostí měřeno pohledem jeho života vlastně současným. Otakara Vávru k Jiráskovi přitahovala i jejich velká společná láska: František Palacký. Poměrně obsáhlá úvodní pasáž se svým záběrem snaží naznačit přednosti, ale i slabší místa výchozího půdorysu Vávrova autorského záměru. Povídka i film sám jsou vlastně souborem několika vypjatých obrazů z let 1847-1848, doby, která tolik připomíná konec šedesátých let minulého století. Zkostnatělá vrchnost královéhradecké diecéze, posilována policejním Metternichovým režimem, vytváří v pozdním biedermaieru litomyšslkého měšťanstva ovzduší takřka nedýchatelné, ale současně jaře veselé nezkrotným temperamentem i svobodomyslným liberálním smýšlením početného studentského houfu kolem filozofických studií. Mohu jen souhlasit s tím, že ze čtveřice poněkud přezrálých studentů nejlépe obstojí Jan Pivec, pro něhož film znamenal vzácnou příležitost předvést na stříbrném plátně to, co běžně zvládal na divadelních prknech; svůj standard zvládli na solidní úrovni i Boháč (skvělý přednes proklamací v osmačtyřicátnickém stylu), Neumann a do značné míry i Eleny Hálkové a "Špína" Vladimíra Hlavatého. K Pivcovi lze přiřadit Plachtu. Za zmínku také stojí nevypučelý talent-projev Karly Oličové (vyženěné neteře Edvarda Beneše) i připomenutí mladičkého Svatopluka Beneše. Podobné ocenění zaslouží i režie a kamera. Kvalita filmu kulminuje v jeho úvodu a v první části; poslední třetina se láme do spěšně natáčených i hekticky stříhaných scén revolučního roku a posléze vyúsťuje do poněkud křečovité a deklarativní idyly svatebního ruchu. Naopak kresba provinčních salonů a krámů i jejich až figurkovitě působících lidiček či náladových momentů během zvlášť vypjatých interiérových rozhovorů je až drobnohledně přesná a zdařilá. Skutečnost, že film natočený během pouhých 11 natáčecích dnů mohl sáhnout po mezinárodním filmovém ocenění v již tehdy prestižních Benátkách, povyšuje také vedle přetrvávající hloubky vlastního diváckého zážitku tento velký Vávrův juvenilní čin do klasického zlatého fondu naší národní kinematografie hraného filmu.(25.8.2007)
-
fauxthum
Vivat academia, vivat professores, vivat Jirásek....und Böhmen, Böhmen über alles. A chudák Špína!(1.2.2009)
-
triatlet
"Kdož by z celé duše na vás nevzpomínal, léta studentská." Vávrův debut prokázal jeho cit pro adaptace. Vhodně zvolení herci - jak čtveřice studentů, tak jejich partnerky nebo Jindřich Plachta (v roli rádobyvlastence aktuára Roubínka). Jan Pivec v roli Frýborta správně donchuanský. Jeho odsuzování "knihožroutů" příběh příjemně odlehčuje. Zasazení do historického kontextu je zdařilé. Pohladí ovšem hlavně kamera snímající lyrické pasáže - promenádu v parku, hru kuliček nebo vzájemné pohledy dívek a chlapců při majálesovém průvodu.(7.1.2011)
-
Ilicka
Celovečerní Vávrův debut, apel na národní hodnoty, boj proti útisku a zákazům a na srdce každého dobrého vlastence. Hodně mě zaujala Karla Oličová, prakticky neznámá herečka výrazně specifického vzhledu. A vzhledem k roku, kdy byl film natočen a uveden do distribuce, poslední věta vyznívá tragikomicky.(19.1.2012)
-
Skip
Spousta patetický hereckých kreací, ale sem tam i něco pro zasmání. To, co bylo myšleno vážně, se moc vážně brát nedalo, ale kdybych na to koukal v roce 1937, bral bych to určitě úplně jinak.(27.1.2009)
-
Orlau32
Film Otakara VÁVRY z r.1937, t.j. téměř z počátku naší kinematografie. Jako vždy, za každou revoluci stojí pokrokově smýšlející lidé = vzdělané mládí t.zn. studenti. V tomto duchu je podle Aloise Jiráska natočen i tento film a na svou dobu velmi zdařile.(31.1.2009)
-
Anglie
Vynikající adaptace Jiráskova románu. Jeden z nejlepších filmů doby.(3.2.2003)
-
blackrain
Alois Jirásek by měl z tohoto filmu radost, protože se povedlo převest na filmová plátna prakticky celý román. Vynecháno toho moc nebylo. Ovšem, kniha je mnohem více vlastenecká.(29.9.2010)
-
Marthos
Když se mladý scénárista a režisér Otakar Vávra rozhodl v druhé polovině třicátých let ke své první samostatné práci na poli celovečerního filmu, nikdo netušil, o jak zlomový a nadčasový titul půjde. Zvolil si Jiráskovu novelu Filosofská historie z pohnutých revolučních let 1847 a 1848. Děj nás přenáší do Litomyšle, kde vlastenecké snahy zdejších studentů vyvrcholí uspořádaním tradičních slavností majáles navzdory úřednímu zákazu. Diváci v biografech však v tomto motivu mohli spatřovat aktuální odpor vůči sílícímu násilí nacistického Německa. Film zůstal aktuální i o třicet let později, v době tzv. Pražského jara, jehož průběh a hořký závěr koresponduje s prohranými nadějemi revolučních let jiráskovského věku. Vávrův film je ovšem revolučním beze zbytku: účastí několika set komparzistů z řad litomyšlských obyvatel, nákladnými ateliérovými stavbami i dobově přesnými kostýmy. O rok později se proto Filosofské historii dostalo uznání a úspěchu na VI. Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách, režiséru Vávrovi byla udělena prestižní Cena ministra obchodu, průmyslu a živností za nejlepší filmovou režii. Představitelům studentských rolí (Pivec, Boháč, Hlavatý a Neumann) je vyčítán jejich věk, který se tehdy v průměru pohyboval kolem třicítky, přesto se jim podařilo mistrně vystihnout odlišné charaktery a povahy. Zcela ojedinělou příležitost vytvořit negativní postavu získal Jindřich Plachta, jehož prorakouský aktuár Roubínek je přesnou ukázkou lidské zbabělosti a omezenosti. Filosofská historie je pak do jisté míry historií jedné etapy českých dějin. Neznám totiž jiné dílo, které by tak obratně a přesně reagovalo na tuzemské politické proměny let 1848, 1938 a 1968. A kdoví, zda i na proměny věků příštích.(5.10.2008)
-
marťan
Dle mého názoru :Alois Jirásek by měl určitě radost....ztvárnění jeho "Filosofské historie" se na tehdejší dobu povedlo. Přesto místy úsměvná, adaptace známé předlohy byla přijata s velkými sympatiemi kritiky, a tentokrát se shodla i s diváky. Otakar Vávra jako režisér úspěšně odstartoval svou režijní kariéru, protože převzal současně před ukončením natáčení "Filosofské historie" režii k dalšímu velice uznávanému filmu.Zajisté si vybavíme s úsměvem na rtech trochu postarší studenty- pány Vavřenu(L.Boháč), Frýborta(J.Pivec), Špínu (F.Hlavatý) a pana Zelenku (S.Neuman). Jejich bytnou hodnou slečnu Elís, Lenku,Márinka (Elena Hálková),obchodnice (Z.Baldová), aktuára Roubínka(Jindřicha Plachtu), poněmčelou manželku,Fricínka a dceru Lotty a především protivnou Rollerovou.(9.2.2007)
-
Lindiště
V knižním provedení, které jsem absolvovala coby povinnou školní četbu, se jedná o zajímavé dílo plné vlastenectví, které má spád. Filmová podoba je oproti tomu jen nuda nuda, šeď šeď (a to ne proto, že je to ČB film), plná patetických rádoby vlasteneckých výroků se zaťatou pěstí, ... ... i když na tu dobu typických, čili vlastně žádné překvapení se nekonalo.(9.3.2009)
-
kinderman
Obrazově výborně zvládnutá jiráskovská adaptace se zcela nejiráskovským, ale dobově pochopitelným závěrečným apelem. Co už je horší- studiová kašírovanost pražských barikád bije do očí a kazí dojem z dramatického finále, nehledě na to, že představitelé „pánů filosofů“ by svým stářím patřili spíše na univerzitu třetího věku.(30.1.2009)
-
togaf
V téhle adaptaci je příliš mnoho patetických obrázků. Vrcholem jsou Lenčiny slzy při četbě Máje v doprovodu deště dopadajícího na rozkošně rozkvétající třešeň - nebo co to je za strom. Ale student Špína je jedna z mých nejoblíbenějších literárních postav, a ve filmu je ztrvárněn na výbornou.(5.8.2011)
-
zette
Je pravda, ze Vavrova adaptace je natolik verna, ze film sam o sobe moc noveho nenabidne. Vzhledem k predvalecne dobe, pro jakesi uvedomneni naroda a rane tvorbe rezisera, oznacim film jako nadprumerny, 4 hvezdicky.(3.2.2009)
-
mortak
Jirásek je sice národní autor, ale literárně je to děs a bída. To, že je v české literatuře stále živý, není tím, že by jeho dílo bylo nadčasové, ale tím, že profesor Nejedlý (který se narodil v Litomyšli) miloval husity a Jirásek o nich psal tím správným způsobem, tj. udělal z militantní náboženské sekty národní hrdiny. Do dneška jsou mnohé školní knihovny vybaveny souborným vydáním jeho díla a na Jiráskovi (a Nejedlém) vyrostlo několik generací soušek učitelek. Je tedy těžké hodnotit film, který nemá pražádné umělecké ambice, ale v roce 1937 měl pomáhat národnímu vědomí, k čemuž se Jirásek dokonale hodí. Herci figurkaří, dialogy jsou unyle vlastnecké, do toho trocha měštáckého romantismu, a výsledek je dnes již nepoživatelný, protože film je trvale svázán s dobou svého vzniku. Mimochodem: filosofové málokdy bojovali, spíše někam zalezli a podle korouhviček a měnícího se větru v úkrytu filosofovali o tom, ke které straně se přidat.(8.1.2011)
-
jatamansi
Starším netřeba představovat, mladší už asi nezkouknou. Natožpak přečtou. My starší odkojení mimo jiné i Jiráskem víme, o čem mluvíme. Ale zrovna Filosovská historie patří k poměrně útlým a jen jednodílným knihám, takže se dá číst. A pokud ani to nestačí, mrkněte na Postřižiny, když má Maryška zlomenou nohu. Schmitzer jí čte knihu a mluví tam o Žemlovi. To není houska, to je postava z Filosovské historie, kterou jí čte. No, nezkusíte to?(15.5.2008)
-
SoolenJV
Zajímavý film, který Vávra zvládl jako vždy velmi dobře, i když patří k jeho ranějším pracím. Překvapí množství vtipů ve stylu filmů té doby. Zajímavé se též podívat na vznik filmu, rok 1937. Že by tvůrci prorocky chtěli posílit národní uvědomění před blížícím se nebezpečím fašismu? Zvlášť poslední věta filmu tomu dost napovídá.(26.5.2009)
