Uloupená hranice

Podzimní dny roku 1938 se nám jednou pro vždy vryly do paměti nesmazatelným způsobem. Film nabízí výpověď o zcela obyčejných lidech, jejichž život totálně změnilo fanatické prosazování územních a národnostních nároků. Obyvatelé vesnice se ubránili poblázněným henleinovcům, ale nakonec byli nuceni své domovy opustit. Nacistický fanatismus se svou zvráceností poznamenal celé rodiny a nejen je, ale i celé národy. Neumím si představit, že by na mě můj bratr střílel kvůli nějaké ideologii. (16.06.2009)

Z dětství mi utkvěla pouze epizoda s koťaty, kdy kamarád Němec zabije druhého jen proto, že je to Čech. Weissovo válečné drama je postavené právě na konfliktu mezi Čechy a Němci, bohužel tento hlavní motiv přebije všechno ostatní. Myslím si, že při troše uvolnění by toto hlavní poselství spíše vyniklo a mělo lepší dopad. (05.01.2018)

Docela povedený a místy i silný pohled na složitou dobu, který ze začátku působí dost naivně, ale když dojde k vyhrocení situace tak jdou všechny nešvary dobového českého filmu stranou, aby vytvořily místo pro napínavý i dojímavý a hlavně technicky brilantně natočený děj. Jen škoda černobílosti většiny postav a rychle utnutého konce. (29.09.2008)

Uloupená hranice byla mezi námi kluky kultovní už v době, kdy jsem chodil na základní školu. Na svou dobu dobře civilně natočeno, i po technické stránce je to s ohledem na dobu vzniku zdařilý film (akční scény např. jsou natočeny podstatně lépe, než v posledním dílu Četnických humoresek). P.S. Co prospívá nebo neprospívá česko německým vztahům neřeším, nemám pocit, že my jsme ti, kteří by měli vycházet někomu vstříc. A aplikovat morálku 21. století od "teplého krbu a plného talíře" na dobu vzniku dva roky po válce, na lidi, kteří to opravdu zažili a prožili, také nemám zapotřebí. Naopak bych rád řekl Němcům, kterým zase narůstá hřebínek a drzost, a jejich českým novým kolaborantům táhněte do říše. (28.09.2008)

Odezva na vynikající Weissův film je pochopitelná a jen zrcadlí lesk a zejména bídu polistopadové výuky dějepisu. Reportážní styl filmu byl pro tehdejší válečnou tvorbu nejen českou příznačný, a mnoho scén, dnes působících nepochopitelným nebo přepjatým dojmem, je naprosto hodnověrných. Přes čtvrtstoletou propast toto dílo souzní s poselstvím Vávrových DNŮ ZRADY. V náznacích - ale opravdu v náznacích - se tu projevuje mj. cenzurní působení Kopeckého ministerstva kultury a informací. Přesto Weiss dokázal zachytit i přesahové momenty vyhrocené situace a právě reportážními postupy zachytit takřka dokumentárně vzrušenou a stále více bouřlivou situaci našich a německých demokratických hraničářů (nikoliv Sudeťanů nebo sudeťáků). Film je vlastně jakýmsi zrcadlovým odrazem zdůvodnění končícího transferu německočeského obyvatelstva z pohraničních území. Vzdor, který zaznívá z jeho závěru, skutečně existoval; byl pružinou, která měla dát, dávala - a dala - naší domácí i zahraniční akci potřebný potenciál i elán. Bez ní - a bez prezidenta Beneše - by naše byť oktrojované osvobození zůstalo v říši snů. A naše státnost s ním. (24.08.2007)