Proces

Wellesova adaptace Kafkova románu Proces s sebou přináší hned několikerá překvapení. Zaprvé - tenhle příběh měl zůstat písmenům a stránkám. A přesto jej Welles zpracoval náramně, velkolepě a nadmíru poutavě - kamera kouzlí náramné obrázky, atmosféra postupně houstne a herci hrají lahodně. Zadruhé - I přes nesporné kvality filmu se potvrzuje první věta, měl zůstat knihám. První hodinu a půl je totiž zajímavou pouze ta filmařská stránka věci. To, co se ve filmu děje, už podstatně méně. Ovšem závěr dojem napravuje. (03.07.2013)

O tvorbu Franze Kafky jsem se nikdy nezajímala a na snímek jsem se dívala především kvůli Anthony Perkinsovi a také kvůli jménu velikána Orsona Wellese. Proces se nedá pochopit běžným způsobem. Ve snímku se stále hovoří, ale nic se v podstatě neděje. Když se Perkinsova postava dostala do budovy, kde byli v různých místnostech pozavíráni lidé, kteří takto zastávali jakési absurdní pozice, jsem začínala chápat, že tento snímek nemá "logické" vysvětlení, ale jedná se o jakousi bizarní a nesmyslnou verzi popisující fungování soudnického systému. Film má osobitou atmosféru, která vyzařuje podivný neklid, hrůzu, obavy a jakési nekonečno a spletitost věcí, které se vždy budou řídit podle vlastního řádu. (29.10.2012)

Tvrdiť, že Proces je obrazovou štruktúrou vedome komponovaný bez akejkoľvek symboliky je rovnako odvážne, ako stavať na ich anatomickej hĺbke, keďže vchádzajú len do akýchsi ideí umeleckého sprostredkovania bez jednotnej naratívnej väzby a ešte dokonca i bez dákych informatívnych súvislostí, ktoré by časový priebeh súvzťažne prehlbovali v dramaticky čitateľnejší hybrid príčinnosti a následkov. Táto "Kafkovka" je dobovo ladená odlišne a to na 60-te roky, v ktorých jej štýlové rozhranie vznikalo ako na objednávku mladej generácii, ktorú okolie nedokázalo za žiadnu cenu pochopiť. Franz sa naproti tomu usiloval v období neistoty preciťovať svoju psycho-analytickú sondu sťa individuálny rozpor vlastnej integrity presadiť sa v rozmedzí duševných tlakov, než v kontexte masového opovrhovania spoločenskej exklúzie. (01.11.2015)

Wellsova adaptace Procesu vás uchvátí krásou nekončící noční můry, z které je vysvobozením pouze smrt. Vizuální stránka je jednoduše strhující, tenhle film si vyloženě říká o velké plátno (Projekt 100?). Modernizace a úpravy mě nijak nepohoršily, naopak atmosféra odpovídá mým vzpomínkám na knížku. Jestli máte neklidné spaní, Procesu se zdaleka vyhněte! (19.06.2007)

Dejovo nie príliš uchopiteľné, ale formálne je to absolútna bomba. Welles urobil z európskej konkurencie tej doby lacné a nudné inscenácie. Dvojhodinová nočná mora, ktorú netreba úplne chápať, ale stačí ju zažiť. Navyše tam pobehuje nadržaná Sissi a končí to výbuchom. Fakt neviem, čo si od vyše polstoročia starého artu priať viac. 10/10 (01.08.2018)