Reklama

Reklama

Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou. (Česká televize)

(více)

Zajímavosti (8)

Wim Wenders

Ragtime (1981)

  • K obsazení Jamese Cagneyho (Rhinelander Waldo), který před filmovou kamerou nestál od natáčení komedie Raz, dva, tři (1961) a neměl žádný úmysl se před ni vrátit, vedl podle Miloše Formana podivný propletenec okolností, u jejichž počátku stál Michail Baryšnikov. Se slavným tanečníkem se režisér seznámil krátce po emigracích obou z nich. Stali se z nich přátelé a Forman se díky němu rozhodl (částečně) přesídlit do Connecticutu... kde jedním z jeho sousedů byl právě Cagney. Forman vzpomínal: "Když jsme se pak všichni sešli v místní restauraci (...) vypadal hodně nemocný. Měl právě housera a sotva chodil. Nedoslýchal a měl poruchy paměti. S herectvím dávno skoncoval a nechtělo se mu na ně ani vzpomínat. Měl jsem tehdy pocit že už jen čeká, kdy umře." Na konci večeře ovšem Miloš udělal malý "povinný" vtípek: "Mám pro vás roli, Jamesi, až vás život na venkově omrzí." Jen se lehce zasmáli a to bylo vše. Když se po několika týdnech viděli znovu, u Cagneyů doma - a shodou okolností krátce poté, co Formanovi odřekl plánovanou roli v Ragtimu Jack Nicholson - James si Miloše téměř nevybavoval. Na dotaz "kterej vy jste?" následovalo vysvětlení, že je režisér, jehož poslední film byly Vlasy (1979). Cagney, který neměl doma žádné upomínky své bývalé hvězdné kariéry ani nic dalšího, spjatého se zábavním průmyslem, se rozzářil a řekl: "Teď už vím proč, teď už to chápu. Nikdy jsem to neviděl, nikdy jsem to ani vidět nechtěl, ani v nejmenším mě to nikdy nezajímalo a nikdy jsem netušil, proč to tady kruci mám..." Odšoural se ke skřini a vytáhl zpoza ní jediný plákát, který v celém domě byl - šlo o první představení muzikálu "Vlasy", které Miloš Forman viděl už v roce 1967. Cagneyho manželka zareagovala: "Jamesi, tohle je znamení! Víš, co ti říkal doktor. Jestli okamžitě nezvedneš zadek z téhle židle a něco se sebou neuděláš, do roka je po tobě. A tenhle pán je režisér a požádal tě, jestli nechceš hrát v jeho filmu." Cagney tedy roli přijal, během natáčení evidentně "ožil", a nakonec zemřel až o pět let později, ve věku 86 let (stejném, jako mnohem později Forman, mimochodem). (NIRO)

Reklama

Reklama