Prázdniny v Římě

"Mně přece není 200 let. Proč nemůžu spát v pyžamu?" Bohatým a mocným feudálům ze srdce přeju, aby je zástupy paparazziů svou vlezlostí donutily řádně vykonávat jejich funkce, ale v případě princezny Anny bych si dovolil udělit výjimku. Při pohledu do jejích neskutečných očí si totiž i můj vrozený cynismus sedl poslušně do kouta a spontánně jí přál, aby si ten svůj den v Římě užila uvolněně, tedy bez koruny na hlavě a s charismatickým týpkem po boku. Tohle je zkrátka čistá radost v duši, takže já odcházím do římských ulic nastartovat skútr a čekat, zda si Annina vnučka taky nebude chtít trochu odpočinout od státnických povinností. (14.01.2015)

U filmu Snídaně u Tiffanyho někteří napsali, že to je v podstatě to samé, co Prázdniny v Římě. Potom, co jsem viděl Prázdniny, tak můžu říct, že jediná věc, ve které je to stejné, je hlavní postava - překrásná a okouzlující Audrey. A tím ta "podobnost" končí. Protože zatímco Prázdniny jsou v duchu decentního humoru, ve Snídani je spíše takový ten bláznivý humor. A za sebe můžu říct, že právě Snídaně se mi líbila o něco víc. Nevím, proč tomuto tak je. Ale pokud bych měl volit mezi těmito filmy, tak do TOP patří spíše Tiffany. Ale tím nechci nijak shazovat tento film, kdepak! Jen jsem na to chtěl upozornit. Jinak co se týče tohoto filmu, tak jsem se nestačil divit. Itálie v černobílých barvách fakt má své kouzlo, Gregory Pack je sympaťák a Audrey, to už jsem psal výše, je prostě okouzlující a talentovaná. Jedinou výhradou, která se nezměnila od Tiffanyho je ta, která patří ČT. Tyhle filmy bych spíše uvítal v originálním znění s titulky. Dabing byl sice tentokrát vydařenější, ale přece jen, ČT 2 = jiný prostor. Tak ukažte, že jste opravdu jiní a dejte k tomu titulky. (26.03.2009)

Romantické filmy moc nesleduji, ale tento ja prostě úžasný. Je i po letech vtipný a oceňuji, že není přeslazený až k zvracení, což je problém většiny filmů tohoto žánru. O Audrey se snad ani nedá říct, že by byla herečkou. Ona byla líbezná bytost, která film proslňuje roztomilostí, šarmem a pozitivní energií. Takové absolutní pozitivní charisma. Doporučuji všem, kdo mají rádi romantiku, ale nechtějí se nechat urážet banálností, plytkostí a tuctovostí. (05.01.2009)

Tak takhle to vypadá když americká studia vsadí na velkého režiséra, ten se inspiruje italským neorealismem a kompletně jej obrátí naruby, protože ke své práci dostane největší herecká esa. Scénář je bezpochyby zajímavý, postavy až nečekaně životné, ovšem co toto dílo řadí do síně nesmrtelných, je naprosto precizně zvládnutá režie, která vynikne zejména při venkovních scénách. Tu nemá na svědomí nikdo jiný než William Wyler a musím říct, že tomuto géniovi přicházím na chuť čím dál tím více. (07.03.2005)

Klasika nemusí znamenat mrtvolnou strnulost a lehký žánr jednosměrné synonymum pro kýč. Zní to otřepaně, ale alespoň čas od času je to pravda. Římská poválečná romance, prosycená nejen cukrkandlem, ale i skutečným citem, dotovaným neskutečně dobrými hereckými výkony Hepburnové i Peckovým, to je všechno atmosféra, která nás přes první hmatatelné projevy poválečné ekonomické i sociální a kulturní regenerace unáší do nadpozemských světů skvělých citů, jimž navzdory věříme všechno, co nám sdělují nebo se sdělit snaží. Princezna je princeznou, milenec milencem se všemi přednostmi americké spontánnosti a ... a ... ještě mnoho by se dalo napsat na téma této mimořádně zdařilé komedie. Spokojím se jedním tvrzením: smějí se na nás ze stříbrného plátna dodnes. Materiál, na němž jsou PRÁZDNINY nasnímány, možná zestárl, oba dva protagonisté již také nejsou pár let mezi námi, ale příběh, kterým nás na početná vyžádání oslovují, se na nás usmívá přátelsky přírodním chrupem, nezdefraudovaným četnými protézami. A jeho hrdinové nezestárli. To jen vděčné publikum neustále mládne. Mládnou i ti, kteří vzpomínají na premiéru a prvá uvedení filmu. Zdá se, že ti ostatní, ti diváci, kteří zde jsou, i ti, jejichž čas teprve přijde, budou tu krásnou omlazovací kúru uměním brát stejně jako jejich vděční předkové. (01.03.2008)